Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda.
Iz 9,5 (B21)
On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení.
2P 1,17
Tak nejen moudrý a osvícený monarcha, ale dokonce dítě má ovládnout můj život? To je síla. Co s tím? Dovedu se něčemu učit od mladších, méně zkušených? Od dětí?! Od mladších jistě ano. To dělám pořád – zvlášť, když potřebuji poradit s počítačem, a vůbec. A od dětí? Snad taky. Vidím, co dovedou, jak směle si počínají. Ovšem učit se u Dítěte Ježíše je pořád o několik úrovní výš. Je skvělé, mám-li nějakého učitele, který opravdu má dar učit. To je pohoda. Učení jde samo. Ale když ho nechci přijmout, moc jsem si nepomohl. Promýšlím: Jaký mám vlastně přístup? Přijmu-li učení, přijmu zřejmě i „vládu“ svého učitele. Najdu také „zalíbení“.
Pane Ježíši, jsi skvělý učitel, chci mít moudrost přenést tvé učení do praxe svého života.
Jb 38,1–11;42,1–6 * L 23,1–12
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
