A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal.
Ž 31,23
Když vycházel z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák. Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho napomínali, aby mlčel. Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“
Mk 10,46–48.49
Biblické poselství ukazuje lidstvo v celé jeho hříšnosti a ubohosti, na rozdíl od krátkozrakého optimismu neskrývá, že nikdo z nás není hoden být ve svaté Boží přítomnosti. A přece, když propadáme malomyslnosti a komplexu méněcennosti, když máme pocit, že za nic nestojíme, Bůh je ten první, kdo protestuje. Protože tam, kde se realistické přiznání chyb a hříchů překlopí do palčivého zoufalství nad sebou samým (a kdo jste to nezažil, děkujte Bohu za tu milost), už se nejedná o cestu k Bohu, nýbrž od něj. Vždyť Bůh dal svůj názor na lidské červíčky zcela jasně najevo: stále znovu se k nim vracel a zachraňoval je, odkládal hněv a rozléval slitování, až to vyvrcholilo tím, že sám přijal lidství. V Pánu Ježíši nám dává hodnotu, která nezávisí na našem výkonu. On nás kupodivu chce. A tak věřme jeho lásce.
Drahý Pane, děkujeme za tvou nádhernou lásku, která nás zdobí tvou přízní.
2K 2,5–11 * 1Kr 16,29–17,6
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
