Papež navrhl změnu modlitby Páně a italští biskupové pracují na změně věty, „neuveď nás v pokušení.“
Papež František navrhl změnit starou část, když v loňském roce řekl, že současná verze nemá „dobrý překlad“. Francouzští katolíci již od loňského roku používají revidovanou verzi a současný pozměňovací návrh se vztahuje pouze na italský překlad.
V reakci na navrhované změny Fox News oslovil syna Billyho Grahama Franklina. Ten řekl, že je možná došlo k chybě v původním překladu modlitby Páně, ale vyzval k opatrnosti při zavádění jakýchkoli formálních změn, informuje Christian Today.
„Já nejsem katolík, ale … možná tam mohla být chyba při překladu u jednoho slova, nevím,“ řekl. „Pořád to říkám tak, jak mě to jako chlapce naučila maminka, ale papež tu možná má nějaký podnět, takže uvidíme.“
Pokračoval: „Musíte být velmi opatrní, když změníte Boží slovo. Uvědomujeme si, že existují chyby v překladu a existuje mnoho překladů v angličtině a některé se trochu liší, ale musíte být velmi, velmi opatrní a vím, že katolíci byli velmi opatrní, protože to studovali 16 let a prostě to nečiní náhodně, hodně o tom přemýšleli a hodně studovali, takže je to zajímavý podnět.“
Němečtí biskupové nesouhlasí se změnou modlitby Otče náš. Jak uvádějí, současný překlad prosby „neuveď nás v pokušení“ je řeckému originálu nejbližší. Změny v překladu Modlitby Páně nezamýšlí ani reformovaná evangelická církev v Německu. Oproti tomu zavedla novou verzi Otčenáše francouzská církev („Nedovol, abychom vstoupili v pokušení“).
Německý biskup Rudolf Voderholzer uvedl, že tato část modlitby si jistě žádá vysvětlení, ale Ježíšova slova se nesmějí měnit. Řezenský biskup se odvolal na knihu Ježíš Nazaretský, ve které Benedikt XVI. přesně vykládá, jak chápat tato slova Modlitby Páně: Bůh může dopustit situaci pokušení, ale zdrojem pokušení je ďábel.
Rovněž mohučský biskup Peter Kohlgraf napsal, že teologové se již pokusili o překlad originální řecké verze modlitby Otče náš do aramejštiny, ale výsledky nebyly uspokojivé. Řečtina proto zůstává závazným originálním textem.
Podle jeho mínění je moment pokušení výrazem situace existenciální zkoušky, v níž se člověk může ocitnout. Bible je plná podobných situací a Bůh je může dopouštět, jak to zakusil sám Ježíš na kříži. Podle biskupa Kohlgrafa proto „není moudré vymývat z Božího obrazu všechno, čemu nerozumím.“
Stejně tak německá evangelická církev ohlásila, že nemá v úmyslu měnit závazný překlad modlitby Otče náš v Lutherově Bibli, který se shoduje s katolickou verzí. Někdejší předsedkyně Rady evangelických církví v Německu Margot Kässmannová poukázala rovněž na jednotící aspekt Modlitby Páně: „Modlí se jí od věků naše matky a naši otcové (…) kéž tedy modlitba společná celému křesťanstvu vydá své plody,“ uvedla na stránkách deníku Bild evangelická teoložka.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
-mn-, Vatikánský rozhlas Foto: CC Search. Franklin Graham
10 Komentáře
Karel Konečný
Všichni dobře vědí, že spory a dohady vznikají z toho jak se lidé dívají na Bibli a ty pohledy jsou velmi různé.
Adam Hladky
„Bůh může dopustit situaci pokušení, ale zdrojem pokušení je ďábel.“
imho ten“ďábel“ je zde trochu jako obezlička. Všechno řídí Bůh, i když my nevíme proč.
„Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci.“ Iz 45:7
Karel Konečný
Takhle když to uvedete tak je to dualistické náboženství. V té době měli lidé mnoho bohů a zde pisatel chce vyjádřit to, že je jen jedinný Bůh a proto to tak napsal.
Karel Krejčí
Je to opět další „perla“ z papežových úst, která v konečném důsledku degraduje Boží všemohoucnost. Primitivně zjednodušuje hloubku a smysl Stvoření a přisuzuje Satanovi nekontrolovatelnou moc. Od samého začátku až do konce biblického scénáře je zjevná jemu pevně daná role, která naplňuje Boží záměr a je pod Jeho neomylným dohledem. Víme velice dobře, že právě ta pokušení, specificky nás zkouší a usvědčují z naší nedokonalosti a slabosti, tak jak je před nás Bůh ve svých moudrých plánech, v zájmu našeho duchovního růstu předkládá. Dokonce i kniha Zjevení nás ubezpečuje o Satanově dané a časově omezené roli. A ty bolesti, nemoci, války, katastrofy? Jsme vzdáleni od pravdy a my to víme velice dobře …
Karel Konečný
Papež vadí povrchním lidem. Přemýšlení jde někdy ztuha a lidé raději opakují své“básničky“.
Karel Krejčí
Pokud je to velice zjednodušená reakce na můj příspěvek, tak mimo jiné: Jakub 1:2 – „Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.“
Karel Krejčí
Z uvedeného verše (Jakub 1:2) zřetelně vyplývá, apoštolova naprostá důvěra v Boží nadřazenost a moc, že se nic nemůže vymknout Jeho kontrole a to, co my považujeme za pokušení, jsou ve skutečnosti zkoušky, které na nás Bůh posílá a dokonce dbá, aby nebyly nad naše síly! Ve skutečnosti mají k básničkám daleko blíže dobře „zajeté a zakořeněné“ fráze o naší žádné minulosti a nábožné odevzdanosti, že to, čím jsme, nemá v ničem žádný racionální základ – prostě jsme takoví, jak si nás Bůh umanul mít. (Patrně měl dokonce podle „výsledků“ někdy dobrou náladu a někdy špatnou). Narodili jsme se tedy jen jednou, aby nám (nebo snad sám sobě) Bůh dokázal jaký je „borec“, když z nás nevěřících pohanů udělá věřící? Nebo dokonce za ty „borce“ považujeme sami sebe? Není snad psáno, že my na tom nemůžeme mít žádnou zásluhu? Copak není v Boží moci, abychom se rovnou narodili jako věřící? Komu a do jaké míry prospívá toto laciné divadlo a samotnému Písmu odporující „líbivá“ křesťanská básnička? Ano, přemýšlení jde opravdu někdy ztuha, daleko lehčí je přijmout zkostnatělé a nábožné fráze, na úrovni mléčné a lehce stravitelné duchovní potravy. Právě křesťanství nás ujišťuje a ubezpečuje svou jedinečnou mocí – a jako jediné zcela oprávněně a podle Boží spravedlnosti – vysvobodit nás z moci hříchů minulosti (našich hříchů – ne Satanových, ani těch, které nábožensky přisuzujeme Bohu, jenž si umanul, na nás je vložit nebo dokonce ani jedno a jednoduše a lehce – vůbec raději nepřemýšlíme, prostě je to tak, bez příčiny).
Pokud je něco, co je nepochybně pod Satanovým vlivem a jeho dílem – pak je to zamlčování nebo překrucování této skutečnosti. To, svět klame a zbavuje zodpovědnosti a strachu, že otázka sklizně plodů naší setby není již naší věcí a nás se netýká. Právě toto, je ten největší Satanův triumf a klam, jehož prostřednictvím vládne tomuto světu!
Ale k danému tématu: Jak je vidno i Vatikán se přizpůsobuje současné světské „vývojové“ linii a kráčí se svými osvícenými nápady s dobou …
Karel Konečný
Samozřejmě člověk má vždy snahu přemýšlet tendenčně aby obhájil své postoje. Já mám jiný pohled na Bibli než Vy. Vím však od biblistů, že překlady Bible jsou často problematické, zvláště z hebrejštiny. Citujete epištolu Jakuba, který dává důraz na skutky, ale ne, že něco musíte. Člověk má jistě inteligenci k tomu aby ji používal k překonání obtíží v životě. Můžete tomu říkat zkoušky i jakkoliv jinak. Církve říkají, že Bůh všechno řídí a tak dávají za vše odpovědnost Bohu.
Karel Krejčí
Odpovědnost za své Stvoření nese v první řadě Bůh, to je nezpochybnitelné. Stejně ale, podle našich daných schopností, přenáší ji Bůh i na nás. Tomu přizpůsobuje i zkoušky – pokušení – kterými nás moudře a neúnavně posiluje a vrací na správnou cestu. Bohužel, současná prezentace a chápání Bible – jako průvodce naší dlouhé životní pouti – je v podstatě neživá a spočívá na „osvědčených“ frázích. Ano, je v tom jistota, kterou se křesťané mezi sebou navykle a zjednodušeně ujišťují, že pouze takto je to správné a jinak ne. Bohužel, je to ke škodě vlastního křesťanství a jeho celkové role ve světě. Možná, že tomu odpovídá i jeho zmenšující se role ve světě, v porovnání s Islámem
Karel Krejčí
Jádro problému nespočívá v zaručeně správných překladech, vždyť tak ani svět nefunguje! To zásadní spočívá naopak v kvalitativně vyrovnané osobnosti jak na duševní tak i duchovní úrovni. Ke čtení Písma patří i skutky, k víře patří i přemýšlení a pozorování, k pokoře patří i odvaha atd. Pokud se bude používat Bible paradoxně jako OBRANA proti samotnému, ničím neohraničenému životu, pak křesťanství dopadne tak, jak je vidět, že dopadne.