Tomáš Halík se vrací k tématu sexuálního zneužívání v církvi. Jeho komentář přichází poté, co portál Seznam Zprávy v těchto dnech zveřejnil svědectvím Jiřiny Kočí, která popsala intimní vztah s katolickým knězem.
„Církev potřebuje revoluci milosrdenství papeže Františka, musí být bezpečným místem uzdravující pravdy. Tutlání, bagatelizace a napadání druhých je slepá ulička,“ napsal katolický kněz na svém blogu na Aktuálně.cz.
SOUVISEJÍCÍ – Tomáš Halík poděkoval bezpečnostním službám a kritizoval prezidenta Zemana
Na evangelijním příběhu uzdravení ženy z krvotoku, vysvětlil, že v sobě nesla trauma z vlastního onemocnění, které ji vyřadilo z náboženského ale i společenského života. „Podle židovských předpisů je totiž krvácející žena rituálně nečistá, nesmí mít účast na bohoslužbě, nikoho se nesmí dotknout a nikdo se nesmí dotknout jí.“
Ačkoli chtěla po svém uzdravení zůstat v anonymitě, Ježíš se obrací k davu a ptá se, kdo se ho dotkl. Kristus podle Halíka, „hledá její tvář“ – také ji svým způsobem volá jménem, ruší její anonymitu a po dlouhé době v izolaci prožívá své uzdravení.
„Projevem její víry – víry, která ji podle Ježíšových slov uzdravila – byl však už její dotek, ono pošetilé gesto, plné touhy a důvěry. Byl to čin, jímž přestoupila Zákon – vždyť svým dotykem učinila vlastně Ježíše rituálně nečistým, byl to podle přísných výkladů Zákona hřích; a přece Ježíš rozumí tomu, co tímto dotykem vyjádřila a propůjčuje svým výkladem tomuto činu spásný význam. To, co vyjádřila řečí těla – které dosud mluvilo jen řečí krve a bolesti – dopověděla tím, že se před ním sklonila a pověděla celou pravdu,“ poznamenal dále Halík.
Církev by měla být „místem osvobozující a uzdravující pravdy,“ kde lidé nebudou mít strach se sdílet se svými příběhy. „Po mnoho let nabízím vedle svátosti pokání také duchovní rozhovory, které jsou delší a hlubší, než to dovoluje běžná podoba svátosti a týkají se širšího kontextu duchovního života. Jsem pevně přesvědčen, že právě tato služba duchovního doprovázení, bude stěžejní a nejdůležitější úlohou církve v budoucnosti,“ domnívá se Halík.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Kritika Dominika Duky a Petra Piťhy
I když se kardinál Duka odmítl osobně setkat s oběťmi sexuálního zneužívání, Halík podotýká, že absolvoval několik dlouhých nočních rozhovorů s lidmi, kteří si své trauma nesou s sebou a potřebovali někoho, s kým se mohou o své trápení podělit. Myslí si, že je potřeba přestat bagatelizovat tyto případy, protože to jen povede k poškození reputace církve v očích veřejnosti.
„Léta jsem pracoval jako psychoterapeut a vím o blízkosti a prolínání duševních a duchovních bolestí – ale setkávání s lidmi zraněnými v církvi bylo něco jiného než pouhá psychoterapie; cítil jsem tam celým srdcem přítomnost Kristovu, a to na obou stranách: v oněch maličkých, nemocných, uvězněných a pronásledovaných a zároveň i ve službě naslouchání, útěchy a smíření, kterou jsem jim směl poskytnout,“ píše držitel prestižní Templetonovy ceny a poukazuje na slova papeže Františka, že skuteční pastýři Božího stáda jsou „cítit po ovcích.“ Místo toho, jsou však někteří cítit po politicích.
Profesor Halík se ve svém článku vrací k medializovanému kázáníi Petra Piťhy, ve kterém Piťha varoval před zastánci genderové ideologie a Halík vysvětluje, „že to není náboženství Ježíšovo. Kázání, v němž není ani stopa ducha evangelia, radostné zvěsti, ani stopa víry, lásky a naděje, nýbrž jen kazatelův strach a beznadějně depresivní vnímání světa, zoufalství člověka, který cítí, že jeho svět končí a život se ubírá cestou, kterou nečekal a které nerozumí – to opravdu nelze omlouvat jako„homiletickou nadsázku“.
Podle svých slov si vyslechl příběhy desítek křesťanů, kteří se přiznali ke své homosexualitě a prožili psychologický lynč a stydí se, že dával do popředí učení katolické církve místo živých lidí.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 1. července 2021 Foto: Wikimedia Commons – Tomáš Halík
21 Komentáře
Realtoltek
„Kdo se dotkl mých šatů?“ žena dobře věděla, že je nečistá a proto se dotkla jen třásní šatu. Pan Pitha to řekl naprosto dobře, genderová ideologie je nebezpečná a proti jedinému Bohu. Ježíš přišel aby nemocné lidi léčil…farizejové se pokládali za nezdravější ale byli nemocní nejvíce a tak stejně je to i s genderem, který pyšně poskakuje v průvodech a nemravně působí na mládež a snaží se rozvrátit manželství, které bylo stanoveno jediným Bohem.
Olga Nedbalová
Ano, různé pochody hrdosti, natřásání v průvodech – je to na hraně. Určitě to není křesťanské. Ale křesťanské také není zneužívat děti nebo mladistvé a tvářit se přitom jako světec. Některé hříchy jsou dobře viditelné. A některé hříchy se dějí v tajnosti, za zavřenými dveřmi. Které jsou více nebezpečné? Dobrá zpráva je, že Ježíš má řešení pro všechny hříšníky, ať se vystavují veřejně nebo ukrývají. Jen si sami sobě musí přiznat, jak moc jsou hříšní a jak moc se touží uzdravit. Dotknout se Ježíšova roucha chce hodně odvahy. Ale stojí to za to.
Realtoltek
Je tu zásadní problém a to v tom, že nejvíce nemocní jsou na své nemoci a hříchy pyšní a jsou vykladání tímto světem za ideály. Například takzvaný Floyd a u nás teplický Floyd……obou dvoum byl předobrazem Barabáš.
Olga Nedbalová
Pokud někdo Ježíše odmítá, navrhla bych setřást prach z nohou a pokračovat za těmi, kteří chtějí naslouchat. Jinak je to ztráta času a energie. Jen si dejme pozor, abychom někoho dopředu neodsoudili jen na základě vnějších znaků. Za tím nemá cenu jít, je to beznadějný případ.
Petr Adamec
Moc nechápu… oba mrtví nebyli žádná neviňátka. Ovšem pokud je podezření, že policisté způsobili jejich smrt, je třeba jistě toto vyšetřit. Jak jinak, proboha? Nikdo je za ideál nepokládá. Váš komentář je docela ošklivý. Pokud byli oba hříšníci, feťáci a pod., je jejich smrt při zatýkání automaticky adekvátní? Kdyby policie při zatýkání zabila Vás, bylo by to na vyšetření? Nebo snad ne? Proč obracet pohled na morální stav usmrcených (?) ? pokud by policista zabil při zatýkání recidivistu, je to přijatelné, pokud omylem slušného bezúhonného člověka, je to rozdíl?
Realtoltek
Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní tak pravil Ježíš.
Karel Krejčí
No jo, ono je to „těžké“. Písmo na mnoha místech a mnoha světci varuje před následky, které si každý z nás ponese, pokud nebude chodit podle Ducha, ale podle žádostí svého těla. To nemá nic společného s nedostatkem neopětovaného porozumění a absence lásky z okolí, to je prostá realita. Příběh Sodomy a Gomory je věčným a nezpochybnitelným vykřičníkem – tedy pro někoho, kdo si nevybírá z Písma pouze to, co jej neomezuje a neusvědčuje. Ono to ale funguje i obráceně, přes tělo jsme nemocemi usvědčeni a donuceni, přiznat si následky dokonaného hříchu. Ale i zde je záměrně ponecháno až příliš alibistické benevolence, protože nemoci se prostě „někde“ vzaly, „někoho“ postihly a „někomu“ se vyhnuly. Dokonce nová éra genetického inženýrství nabízí netušené možnosti (kličky) a život opět poplyne „normálně“ dál.
Olga Nedbalová
Já bych možná vyšla z jednoduché definice, že jsme všichni zhřešili a nikdo není bez hříchu. Řešením je osvobození od hříchu skrze Ježíše Krista. Nadpis článku je Církev se musí stát místem osvobozující a uzdravující pravdy. Ta pravda je Ježíš Kristus. Na tomto se zřejmě všichni shodneme. Ježíš dal učedníkům tyto instrukce: Mt 10: 1 -15
Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.
Těchto dvanáct Ježíš vyslal a přikázal jim: „Na cestu k pohanům nevstupujte, do samařské obce nechoďte; jděte raději ke ztraceným ovcím z lidu izraelského. Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasku; neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť `hoden je dělník své mzdy´.
Když přijdete do některého města nebo vesnice, vyptejte se, kdo z nich je toho hoden; u něho zůstaňte, dokud nebudete odcházet. Když vstoupíte do domu, řekněte: `Pokoj vám.´ A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám. A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou. Amen, pravím vám, lehčeji bude zemi sodomské a gomorské v den soudu, než tomu městu.
Církev se bohužel této rady někdy nedrží. Komplikuje šíření evangelia, přidává si svoje různé vnitřní předpisy, stanovuje prostředníky mezi věřícím a Ježíšem Kristem. Církev si příliš zvykla na pohodlný život spojený se světským řádem (nebo spíše neřádem :-). Ulehčujeme Satanovi jeho práci, bráníme maličkým přijít k Ježíši, nakládáme těžká břemena svých požadavků. Jsme tak farizejští a ještě se za to chválíme. S polenem v oku pilně hledáme třísky v očích bližního. Slepý vede slepého. Nedivme se, že taková církev ztrácí na důvěryhodnosti.
Karel Krejčí
Tento svět hýří různými reklamami na prostředky, které učiní naše životní prostředí zářivě bílé a čisté, dokonce až sterilní a co je nejdůležitější, pyšní se, že nás dokáží ochránit i před covidem. Ano, to je ta vnější, zářivá čistota, kterou lze jednoduše koupit a použít. O tu duševní, o které samozřejmě není v reklamách ani zmínka, o tu by se tedy měly snad starat církve. Bohužel, reálné výsledky můžeme pozorovat …
Olga Nedbalová
Možná je problém v tom, když se církev snaží zalíbit světu. Být populární. Ale Ježíš nás varoval, že budeme spíše pro víru pronásledováni, budou nás hanět, vláčet po soudech. Pavel zase připomíná, že budeme v očích světa za blázny. Prvotní křesťané toužili následovat Krista. Netoužili po světské slávě. Křesťané by neměli přemýšlet, co si o nich myslí svět, ale co si o nich myslí Kristus. Že je svět bláznivý a nechá se stáhnou šalbou rychlých řešení jako z reklamních spotů – to není nic nového. To tu bylo vždy. Jen to nebylo tak vidět. I dříve toužili lidé po majetku, byli pyšní, zakládali si jen na své domnělé moudrosti. Ale nedávali to tak ostentativně najevo. Teď už to ani neskrývají, to je asi jediný rozdíl 🙂
Realtoltek
Ano, ano… poslání církve je šíření evangelia. Jediný kdo nás osvobodí je Ježíš a nikdo jiný. Církev měla šířit evangelium nikoliv vytvářet své složité struktury a nauky a hlavně měla zůstat chudá protože kdyby byla chudá byla by bohatá duchem.
Olga Nedbalová
Kdo nemá moc majetku, ten nemá moc starostí s jeho správou a může se věnovat důležitějším věcem. To je celkem logické 🙂
Petr Adamec
Myslím, že církev v česku jako celek moc bohatá není. Za komunizmu byla vysloveně chudá. Zoufale podfinancovaná je dosud. Jistě se ale nerovná chudá církev- plná Ducha. Chudá a skomírající církev spíše bývá dost vzdálená Bohu… Církev, kam chodí hodně lidí, protože zde naleznou Krista a spásu, spíše bývá ne tak chudá… Neznám církve, kde nemají čas hlásat evangelium, protože mají moc práce se správou majetku… aspoň ne v Česku.
Olga Nedbalová
Někdy si říkám, pro pořád tak moc řešíme finance ve sborech. Je dobré sedět v opraveném kostele, jenom nás tam sedí čím dál méně. Je vcelku jedno, na jakém místě zazní Ježíšovo slovo. Za dob protireformace se potají kázalo po domech. Ježíš za námi přijde kdekoliv. Pokud Ho sami neodeženeme.
Olga Nedbalová
K tématu sexuálního zneužívání v církvi – děje se nejen v katolické církvi a nemusí se jednat jen o sexuální zneužívání. Zneužít někoho (tělesně nebo duševně) ve jménu Ježíši je velký hřích. Těm, kdo to dělají, bude lépe, když si uváží kámen kolem krku a skočí do vody. Na jednu stranu se tady bojíme světských zákonů týkajících se LGBT, na druhou stranu nám nevadí, když se v církvích káže falešné evangelium. A dokonce někdo omlouvá, když se kryje páchání trestných činů – zneužívání mladistvých. V této souvislosti mi hlava nebere osočování světské moci z přijetí hříšných zákonů, když vesele pácháme hříchy v církvích a ještě přitom stačíme porušovat světské zákony. Ironicky – nebojme se, stejně si světské zákony přebereme podle svého. Církev která bojuje proti duhové barvě není sněhobílá, je tedy hodně ušmudlaná. Pak se nedivme, že někdo raději jde do duhové barvy než do takové ušpiněné barvy. Jediné co pomůže je Ježíš, On jediný umí vyprat dočista do sněhobílé barvy. Ale to si musíme přiznat, že sami od sebe nevypereme ani sebe ani církev. Přijď Ježíši do našeho středu a prosím, očisti nás.
Karel Krejčí
Velice pravdivé. Komu dá Bůh spatřit zářivé, sněhobílé ovečky, nemůže jednat jinak …
Olga Nedbalová
Ano, pokud toužíme po sněhobílé barvě, přimějme napomenutí od Ježíše Krista, skrze Písmo, skrze naše bratry a sestry v Kristu. Buďme jako neodbytná vdova, prosme, volejme a bude nám dáno. Když spatříme hřích, ať už náš nebo našeho bližního, roztrhněme si roucho a naříkejme, tak jako starozákonní proroci. Nechme se vést Duchem svatým a budeme mít Milost a Pokoj od našeho Pána a Spasitele. Ať svítíme jasným světlem, které jediné může ukázat Krista. Když nás dostihne hřích, nebojme se ponížit, přiznat ho a prosit o odpuštění. A klidně na veřejnosti. Možná se ztrapníme před světem, ale získáme život věčný. A nebojme se nazývat věci pravými jmény, naše řeč ať je ano nebo ne. Nepoužívejme jeden metr na věřící a druhý metr na nevěřící. Povzbuzujme se navzájem ve víře a mějme jeden ke druhému bratrskou lásku. Ale ne tu falešnou, kdy si navzájem budeme tolerovat hříchy, ale tu pravou, která nám pomůže na cestě za Ježíšem. Napomenutí v pravou chvíli může zachránit život, to mějme na mysli.
Jiří Aron
Souhlasím, že jediný, kdo pomůže, je Ježíš. Na oba díly dokumentu s paní Jiřinou Kočí jsem se podíval a co se týče obsahu o Tom jediném, kdo pomůže, je to pro církev velmi špatná vizitka. Hlavním problémem nahněvané paní Kočí není to, že se stala sex. obětí kněze pana Krejčího, ale její vlastní neodpuštění a hořkost, které ji sužují i po dlouhých desítkách let. Paní Kočí sama nejvíce od církve požaduje 2 podmínky: omluvu a finanční kompenzace na svou terapii. Neříká nikde, že sama stojí o Boží a z naší strany ničím nepodmíněné uzdravení a odpuštění.
Většina mluvících postav v dokumentu je na tom podobně. Dlouholetá terapeutka paní Kramerová své klientce, aspoň podle toho, co sama řekla na kameru, odpuštění skrze víru v Ježíše Krista nenabízí vůbec. Je to něco mimo její obzor i podle jejích web. stránek. Novinář pan Kubík nabízí paní Kočí jen soucitné oči a publicitu (tu dokumentem získal i pro sebe). Biskup pan Wasserbauer je zaskočený agresivitou paní Kočí a neustálým skákáním do řeči. Nabízí jí jen neurčité sliby. Ani tento zástupce vysokého duchovenstva nevede paní Kočí ani jedinou větou k nejvyššímu Pastýři. Ona potřebuje tu uzdravující pravdu. Sebestředný viník pan Krejčí není vůbec ochotný vyslechnout cizí bolest a přiznat vinu. Tedy i on se zařadil mezi ty, kdo v rámci toho dokumentu jednají nezávisle na Kristu. Pozitivní postavou je kněz Martínek, který paní Kočí poprvé vyslechl a pomohl jí nevidět se jako hlavní viník. Není ale jasný náznak, že by zrovna on byl tím, kdo by ji vedl k odpuštění.
A nakonec ani pan Halík ve svém blogu v této otázce, kdo jí může pomoci, ničemu nepomůže. Vypadá to, že snad tuší, že pomůže evangelium. Ale nedokáže správně říci, co to vlastně je. Příběh o fyzickém uzdravení ženy s krvotokem má podle něj být „evangeliem v kostce“? Jde hlavně o „bezpodmínečné přijetí“, které paní Krejčí potřebuje, nebo o něco víc? Vždyť nikdo na světě není bez viny, nikdo z nás není zcela nevinnou obětí.
Zcela nevinnou obětí byl Pán Ježíš Kristus „on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.“ Toto je evangelium, ne zpráva o fyzickém uzdravení, o které jen píše pan Halík. Mesiáš léčil a uzdravoval aby ukazoval lidem Boží znamení o tom, Kým je On sám a abychom nezůstali v půli cesty, ale přišli si k Němu pro uzdravení duše, ke kříži.
Olga Nedbalová
Hodně mi vadí, když se pod články o sexuálním zneužívání v církvi objevuje: „Co je to za Boha, že toto dopustí?“ A to vyčítám vlkům v rouše beránčím, nejenže přímo ubližují obětem, ale nepřímo ubližují i Bohu a Ježíši Kristu. Odrazují hříšníky od spásy skrze Ježíše Krista. Nesou shnilé ovoce. Jak se v Písmu praví Matouš 3:10 „Sekera je už přiložena ke kořeni stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“ V úterý 6. 7. si připomene upálení mistra Jana Husa. Nevím čím to je, ale čím dál více se mi líbí jeho kázání. Dříve jsem je považovala za příliš tvrdé, ale s postupem času zjišťuji, že mistr Jan Hus měl v mnohém pravdu.
Jiří Aron
Tak to s Vámi souhlasím, že vlci neubližují jen obětem, ale evangeliu.
A pak máme další skupinu podobných, mezi některými tzv. zastánci obětí. Odvolávají se na evangelium, ale hříšníkům nabízejí jen vlastní okleštěnou a deformovanou verzi. V ní Pána Ježíše Krista sesadili z pozice Spasitele duše od hříchu a degradovali na pouhého terapeuta, který jen vyslechne a podá chápající ruku.
Koho to pan Halík ve svém blogu vyzdvihuje, službu koho chválí nejvíce? Kdo je pro něj ta klíčová osoba, která může pomoci. Jeho vlastními slovy:
– vyslechl jsem desetitisíce zpovědí
– Po mnoho let nabízím vedle svátosti pokání také „duchovní rozhovory“, které jsou delší a hlubší
– právě tato služba, „duchovní doprovázení“, bude stěžejní a nejdůležitější úlohou církve v budoucnosti
– došlo k určité proměně mé teologie a spirituality
– díval jsem se těm lidem do očí a držel jsem je za ruku
– Léta jsem pracoval jako psychoterapeut
– Já jsem však vyslechl nespočet příběhů žen
– je Bohem uloženou povinností jiných kazatelů, včetně mne, ukazovat jinou tvář církve
Je tedy nejvyšší čas s tím začít, ukázat Ježíšovu léčivou moc. A přitom pozor na sebechválu. Uvědomit si, Kdo je hlavní postavou duchovní terapie. „On musí růst, já menšit.“ Ti, kteří slouží evangeliem, mají přece postoje apoštola Pavla: „Netroufáme se totiž zařadit mezi ty, kteří doporučují sami sebe, nebo se k některým z nich přirovnat; vždyť oni se měří sami sebou a přirovnávají se k sobě samým, a nechápou, oč jde.“
Olga Nedbalová
Ano, to je pravda.