Hladový po Bohu

Poslední dva a půl roku nosíme lidem na smetiště Rivas slovo Boží. Byla to léta budování vztahů a důvěry s těmito krásnými lidmi a jejich rodinami. Bůh nám dovolil přijmout úžasné společenství lidí, kteří denně bojují o přežití. Uplynuly více než dva roky, než jsme viděli, jak první osoba přijala Ježíše Krista jako svého osobního Pána a Spasitele a zcela otočila svůj život.

Z žádné z těchto rodin předtím nebyl ani jeden věřící. Poté, co jsme na skládce skončili, zastavil pán jménem Maximo naše studenty na okraji skládky a požádal je, aby se za něj modlili. Maximo byl před dvěma lety sražen taxíkem a nemohl sám chodit. Studenti u něj poklekli a začali volat k Bohu, aby zahojil jeho tělo. O týden později, když jsme se vrátili, přiběhl a radostně vyprávěl o svém uzdravení. Uvedl, že půl hodiny po našem odchodu začal znovu cítit nohu a pokusil se na ni tlačit a stát sám. Jakmile to udělal, udělal krok ve víře a začal chodit.

Poté, co se s námi Maximo podělil o své svědectví, položil velmi těžkou otázku. „Kam mám jít uctívat toho boha, který mě uzdravil?“ Bohužel v okruhu asi deseti mil žádný kostel žádné denominace nestál. V těch místech neexistuje veřejná doprava, takže dostat se do kostela někde daleko by byla velmi dlouhá procházka. Mluvili jsme s lidmi z místní církve, s nimiž se stýkáme, že bychom každé pondělí poslali někoho kázat a vyučovat. Dokud se nám nepodaří postavit budovu, budou se setkávat ve stínu stromů.

Od Máximova vyléčení jsme viděli dalších dvanáct dospělých přijímat Krista a další tři tělesná uzdravení. Chvála Bohu, že nad tímto místem vylil svou slávu. V pátek jsme poslali náš autobus na skládku, abychom vyzvedli každého, kdo by chtěl jít na bohoslužbu do ústředního kostela La Iglesia Filadelfia 25 minut jízdy od skládky. Máximo byl na určené autobusové zastávce hodinu před vyzvednutím. Byl nadšený, že jde do domu Páně uctívat. Byl to krásný pohled, vidět všechny ty nové věřící, jak uctívají Boha celým svým srdcem beze studu před svými přáteli a rodinnými příslušníky, kteří se k nám připojili. Kéž byste tam všichni mohli být.

Nejvíce ohromující zážitek nás teprve čekal. Dnes ráno o půl desáté prošel vstupními dveřmi ústředního kostela starší pán. Právě včas do nedělní školy. Nikdo ho zřejmě neznal, protože měl oči zakryté slunečními brýlemi, přesto sebevědomě vstoupil. Naši přátelé z kostela, kteří se chystali vyučovat naše nové bratry a sestry, si rychle uvědomili, že je to Maximo. Slyšel oznámení o tom, že je nedělní škola a vstal ve čtyři ráno, aby se připravil a šel 5 hodin, aby to stihl včas. Maximo měl hlad po Bohu všemohoucím, který je hoden chvály.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

Autor: Hana Pinknerová Datum: 25. října 2019  Foto: Feed the Hungry