Celý uplynulý rok naše česká a moravská dobrovolnická centra ADRA vyhledávala, vybírala, školila dobrovolníky a organizovala jejich pomoc „na míru“: aby částečně vynahradili chybějící personál v sociálních zařízeních, přinesli svěží vítr a naději tamním osamělým klientům.
Potěšilo nás, že k našim více než 2700 dlouhodobým dobrovolníkům přibylo i několik set nových „parťáků“. Naše radost se nyní ještě násobí zjištěním, že řada z nich chce v pomoci potřebným lidem pokračovat.
Trápí nás však rostoucí počet osamělých seniorů v domácnostech, kteří nemají z různých důvodů nikoho blízkého, kdo by je navštívil, zavolal jim, povzbudil je, postaral se o ně.
Rozhodli jsme se na tuto potřebu lidské osamělosti seniorů zareagovat a zapojit postupně dobrovolnická centra ADRA v Brně, Břeclavi, Znojmě, České Lípě, Liberci, Českých Budějovicích, Plzni, Příbrami, Frýdku-Místku, Havířově, Ostravě a Praze.
Máme pečlivě vybrané, bezúhonné, proškolené, pojištěné a hygienickými pomůckami vybavené dobrovolníky, více než patnáctileté zkušenosti s dobrovolnictvím v různých zařízeních a aktuální poznatky z návštěv u 196 seniorů v domácnostech.
Pokud znáte ve svém okolí osamělého seniora či seniorku, či někoho, jehož rodina bydlí na druhém konci republiky a přivítal by návštěvu dobrovolníka, prosím ozvěte se nám na lokální kontakty.
Senioři za tento dar času a lidské blízkosti nic neplatí. Pomůže jim projít lépe nepříznivou situací, navázat hezké vztahy, mít na co se těšit a s kým si vyprávět.
Kdo jsou naši dobrovolníci? Studenti, lidé středního věku i čiperní senioři. Jako třeba náš dobrovolník pan Jenda, 78 let:
„Narodil jsem se a dětství prožil na jižní Moravě, ve Znojmě. Od malička jsem viděl své rodiče pomáhat druhým lidem – sousedům, přátelům, i cizím lidem: na poli, v zahradě, při stěhování, malování. Se sestrou nás rodiče brali často s sebou. O tom se doma nevedla diskuse, když bylo potřeba někomu pomoci. Neodradilo mě to, právě naopak. Viděl jsem tu užitečnost a hlavně radost, kterou jakákoliv nezištná, nečekaná pomoc lidem působila.
Celý dospělý život jsem pracoval na šachtě v Ostravě jako důlní zámečník. Vstával jsem ve 4 hodiny ráno a jezdil z Frýdku-Místku vlakem do Ostravy. Mohl jsem o víkendu jen odpočívat, ale ta pomoc druhým by mi chyběla. A tak jsem mnoho let ještě jako neformální dobrovolník docházel za starými lidmi, o kterých jsem se dozvěděl, že jsou v nemocnici nebo osamocení doma, a snažil se jim nakoupit, povzbudit je a trochu rozveselit.
Když ve Frýdku-Místku vzniklo Dobrovolnické centrum ADRA, které začalo formálně organizovat pomoc dobrovolníků, zajišťovat jim vstup do zdravotnických zařízení a potřebné pojištění, stal jsem se ADRA dobrovolníkem. Ze začátku jsem měl na starosti půjčování a opravy polohovacích postelí, které jsme lidem půjčovali domů. Potom jsem navštěvoval lidi na oddělení následné péče v nemocnici ve Frýdku-Místku.
Co mi moc nešlo, byly návštěvy u umírajících lidí v Hospici Frýdek-Místek. Obdivoval jsem jiné dobrovolníky, kteří tam pravidelně a rádi ke „svým“ lidem docházeli.
Tak jsem se vrátil k tomu, co je mi blízké: přinášet povzbuzení a praktickou pomoc starým, ne však terminálně nemocným, lidem. Rád je vezmu na vozíčku na pěknou cyklostezku kolem přehrady Olešná, zahraji si s nimi Člověče nezlob se, přinesu menší nákup, na chvilku jim „rozsvítím“ den.
Ta jiskra v očích, vděčnost a slova: ‚Pane Jendo, přijďte zas‘, budu se na vás těšit!‘ mě pak provází celý den a dává mi radost a smysl života. Už celá desetiletí.“
Martina Špinková
