Jana Vondrová – členka ČCE a její bývala tisková mluvčí. Vystudovala enviromentální studia a žurnalistiku, dokončuje Studia občanské společnosti na UK. Pracuje v Hnutí Duha, baví ji žonglování.
Jak se aktivita lidí a jejich způsob života podepisuje na vymírání druhů?
K vymírání druhů dochází, když se natolik změní prostředí, ve kterém existují, že v něm nemohou přežít. V historii to podle úsudku vědců vždycky byly externí faktory – výbuch sopky, dopad asteroidu… Současná krize a vymírání druhů má příčinu v lidské činnosti – znečišťování moře dopravou nebo odpadky, spalováním uhlí dochází k oteplování planety atd. Příčinou změny prostředí pro živočišné druhy je lidský zásah.
SOUVISEJÍCÍ – Jana Vondrová: Křesťanství i enviromentalistika v mém životě mají nezastupitelnou roli (část 1.)
Mezi prvními výraznými ekologickými problémy Země porevoluční doby byl vznik ozónové díry a kácení deštných pralesů. Jaké jsou důsledky těchto jevů dnes?
Revoluce byla u nás momentem, kdy lidé začali hodně mluvit o ekologických problémech. Ale ony tu byly už předtím, jen se jim režim nevěnoval. Do té doby zde existovaly ekologické organizace v jakési šedé zóně – Hnutí Brontosaurus, Český svaz ochránců přírody, v revoluční době vzniklo Hnutí Duha, začalo působit Greenpeace…
Moc se neví, že ekologické problémy byly jednou z příčin pádu režimu. Třeba v uhelných regionech severních Čech nebylo vidět na krok a lidé se dusili štiplavým kouřem. Problém byl viditelný a lidé chtěli nějaké řešení. Dobře to ukazuje ve svém dokumentu Ekostory Ivo Bystřičan – v pětačtyřicetiminutovém filmu ukazuje před- a porevoluční dobu, kdy tady vzniklo ministerstvo životního prostředí, v jehož čele stály takové ekologické kapacity jako Bedřich Moldan nebo Josef Vavroušek, a přijímaly se zákony na ochranu životního prostředí.
Byl to velmi dobrý start. Ale tím to skončilo. Lidé v uhelných regionech začali vidět na cestu a potřebovali řešit jiné palčivé problémy – objevila se nezaměstnanost a korupce, problémy, se kterými se předtím také nepotkávali. A jsme zase u těch sociálních faktorů, které, když jsou hodně silné, mají u jedince oproti životnímu prostředí prioritu. Sociolog Jan Keller to dobře popisuje v knížce Až na dno blahobytu.
Je ta laxnost, která se objevila, patrná i dnes?
Ono se celou dobu něco dělo, jen se téma ochrany životního prostředí bohužel málokdy řeší na vládní úrovni. Nejsou už takovou samozřejmostí jako na začátku devadesátých let. Zaujalo mě, že posledních třicet let se témata snažily nést hlavně ty organizace, které jsem už zmínila. Až v posledních pár letech začaly vznikat nové, jako Limity jsme my, Extinction Rebellion nebo Fridays For Future. Zapojují se do nich hlavně mladí lidé, i středoškoláci inspirovaní Gretou Thurnbergovou.
Tato švédská klimatická aktivistka začala v pátky místo školy sedávat před švédským parlamentem. Jen tam seděla a chtěla tím upozornit, že její vrstevníci nemají žádnou budoucnost, že odborníci předkládají dostatek informací o změně klimatu a dávají k tomu rady a doporučení – ale vlády zemí to nerespektují. To, že tyto organizace vznikají, si vykládám tak, že tohle téma není záležitostí nostalgie, ale naopak něčím, co lidi opět víc pálí. A spojuje je, protože vznik těch nových organizací klimatickou scénu netříští. Naopak v mnohém spolupracují. V čem se ale vzájemně liší, je míra radikality, kterou se prezentují.
Vnímáte jako problém tání ledovců? Porovnávací fotografie z doby před třiceti lety a dnes v laikovi vyvolávají pocit bezmoci. Mohou ledovce znovu narůst?
Myslím, že nemohou, ale lze zpomalit tání. Problém tání ledovců je, že bílá barva odráží sluneční paprsky. Jestliže ta bílá plocha mizí, tmavá je pohlcuje a země se otepluje. A tím, jak bílou plochu nahrazuje tmavá, se oteplování zrychluje. Druhá hrozba je stoupání hladiny moří, takže za padesát, sto let můžeme mít úplně jinou mapu světa, než máme teď.
Vědci říkají, že je pozdě. Opravdu je pozdě to zastavit?
Na studiích nám jeden učitel řekl, že enviromentalista je nejdřív optimista, který má pocit, že dokáže změnit svět, protože má nadšení. Pak zjistí, že to tak snadné není, že pluralita názorů ve společnosti je obrovská a lobby některých společností je dost krutá, tak se z něj stane pesimista. A pak už je jen krůček k tomu, aby se stal netečným a vyhořelým alkoholikem. Říkal, že tohle nás čeká. (úsměv)
Vy jste ve které fázi?
Na škole jsem opravdu měla pocit, že změním svět. Prošla jsem si první i druhou fází. Alkoholik se ze mě nestal, protože se mám docela ráda na to, abych se trápila alkoholem. Kdybychom si přiznali, že už je pozdě, tak by z nás ti alkoholici asi byli.
Takže je pozdě, ale nesmíme si to přiznat?
Líbí se mi, že mě od té otázky nenecháte uhnout. Každý špatný scénář vývoje může být různě špatný v závislosti na tom, kdy a co se udělá. Když vidíme scénáře oteplování planety, ještě pořád jsme ve fázi, kdy můžeme do roku 2050 udržet oteplení pod 1,5 °C. To je potřeba, aby se na téhle planetě dalo žít. Ale čím později to začneme řešit, tím víc to nakládáme na lidi, kteří tady budou po nás. Spoléháme na technologie, které v tuhle chvíli ještě nejsou vyvinuté.
Při zrychlování oteplování, jak jste ho popsala, se ale snaha politiků musí pro udržení stejného výsledku zvyšovat…
Je to tak. Víme, že do roku 2050 není reálné oteplení menší. I když se budou stavět pasivní domy, přecházet na obnovitelné zdroje energie… Navíc to jsou věci, které vyžadují čas. Extinction Rebellion prosazují vypnout elektřinu, v zimě nosit tři svetry a žít v bytě při pěti stupních, protože to je jediná cesta, jak zabránit oteplování planety. Je to pravda, ale není to něco, co by byla schopna udělat většina populace.
Populace je další téma. Země je přelidněná – před čtyřiceti lety měla planeta zhruba polovinu obyvatel co teď. Jak velký je to problém?
Je pravda, že na Zemi žije nejvíc lidí v historii, ale myslím si, že to číslo se brzy zastaví a začne klesat. Zase existuje několik různých scénářů vývoje populace, ale s dlouhodobým růstem žádný z nich nepočítá. I Česká republika má jen mírný přírůstek, a to kvůli přílivu přistěhovalců. V bohatých zemích ženy dobrovolně z různých důvodů nechtějí mít děti – i třeba proto, že nechtějí, aby vyrostly v tak zhuntovaném světě. Nebo odkládají založení rodiny a nemají tolik dětí a v tomto trendu je Afrika i Asie pomalu dohání.
ptala se Eva Čejchanová, foto Ben Skála Další články z časopisu Brána najdete také na webu https://brana.cb.cz/
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
2 Komentáře
Mirek P.
Přinesu protinázor, netvrdím, že mám pravdu. Ve složitých otázkách ani věda nemá jednoznačnou odpověď ( jak už to vidíme např. ve vztahu ke covidu, evoluci nebo pojetí psychologie člověka ).
Pamatuji tu předrevoluční dobu, byl jsem účastníkem Brontosauřích akcích i členem ČSOP, režimem částečně tolerovaných, částečně bržděných. Druhým centrem sametové revoluce byly severozápadní Čechy, kde se lidé dusili emisemi z uhelných elektráren – emisemi popílků, prachu, oxidů síry a dusíku. A když tyto elektrárny byly odsířeny z programu PHARE a následně dále zlepšovány, uvažuje se dnes o jejich co nejrychlejším zavření bez ohledu na to, že jiný zdroj stabilní energie je v nedohlednu. Nikoho tehdy nenapadlo nazvat CO2 škodlivým emisním plynem, to už mi zavání woke-ekologií a demostrace místo školy lumpárnou. A zkuste navrhnout někde za městem postavit nejmodernější spalovnu s kogenerací. To se hned najde výmluv, proč zrovna u nás ne.
Výpočet, nakolik se planeta otepluje, opět závisí od různých metodik. Evolucionisté současný úbytek ledovců přičítají Milankovichovým cyklům, kreacionisté setrvačností od doby ledové. Shodou okolností ještě včera si řada bytů musela trochu přitopit.
Osobně třídím odpad, zašívám oblečení, uhlíkovou stopu mám minimální. Dokonce jsem se trochu těšil, že covid přibrzdí globalizaci a konzumerismus. Pravdou je spíše opak. Dělejme, co můžeme, ale neuvrhujme na sebe břemena ekologického zákonictví. Člověk planetu Zemi nestvořil a člověk ji tedy ani nemůže zachránit. Máme naději jinou, věčnou a nehynoucí. Maranatha.
Mirek P.
No, žádné reakce do zítřka už se asi nedočkám, tak přidám odkaz na článek křesťanské kreacionistické organizace, https://creation.com/climate-change
Všimněte si m.j., že pokud obsah CO2 v atmosféře za 150 let vzrostl asi o 40 %, průměrná zemská teplota vzrostla o 6%. Obecně platí, že čím více CO2 přibývá, tím méně ir záření již může vychytat. Proto také některé geologické vrstvy naznačují až 15x vyšší koncentrace CO2 než dnes. Naopak vrstvy v ledovcových vrtech 150 – 270 ppm CO2 vznikly v mnohem chladnějších dobách. Článek v Nature r. 2017 uvádí v posledním století 30% nárůst tvorby biomasy právě v důsledku zvýšení CO2. Při započítání pozitivních zpětných efektů bychom se neměli bát nárůstu teploty o více než 1.1 C. 4,5 C je i v předpovědích IPCC krajní hranice bez započtení korektivních mechanismů.
Pokud EU skutečně dostojí svého plánu uhlíkové neutrality v roce 2050, budou se čínští papaláši potají popadat za břicho smíchy. Asi tak, jako když část amerických grantů na výzkum coronavirů byla odkloněna do čínských laboratoří 🙁