Křesťan dnes

Jeruzalém jako hlavní město Izraele? (anketa)

Donald Trump uznal ve středu Jeruzalém za hlavní město Izraele a plánuje sem přesunout americké velvyslanectví. Co tento krok v budoucnosti přinese? Ptali jsme se v krátké anketě.

Pavel Černý, kazatel CB a bývalý předseda Ekumenické rady církví

Izrael se od začátku své existence v roce 1948 nachází v extrémně složité situaci. Je to sekulární demokratický stát v moři arabských muslimských států, které na něj za dobu jeho existence několikrát vojensky zaútočily. V roce 1949 po odražení útoků arabských států vyhlásil David Ben Gurion Jeruzalém za hlavní město státu Izrael. Arabské státy znovu zaútočily na Izrael v roce 1967, ale prohrály a Palestinci ztratili vládu i nad východním Jeruzalémem. Každému, kdo někdy navštívil Izrael, může být jasné, že západní Jeruzalém je hlavním městem Izraele. Pouze na základě tlaku OSN se ambasády umisťovaly do Tel Avivu. V Jeruzalémě sídlí Kneset (od roku 1949), jsou zde rezidence prezidenta i premiéra, Nejvyšší soud a úřady. Izrael stále garantuje svobodný přístup do Jeruzaléma pro židy, křesťany i muslimy. Z dosavadních zkušeností a z ideologických předpokladů vyplývá, že takový přístup všem není ochoten zaručit nikdo jiný. Uznání Jeruzaléma za hlavní město je velmi riskantní záležitostí. Není ale také riskantní stále ustupovat útokům těch, kteří chtějí Izrael zničit? Izrael má již de facto dávno Jeruzalém jako své hlavní město a pouze politický nátlak bránil jiným státům západní část Jeruzaléma za hlavní město uznat. Vítám, že vláda ČR hned 6. 12. 2017 také uznala Jeruzalém za hlavní město státu Izrael. Dalším bodem je jistě potřeba řešení statusu východní části města. Nemohu věřit snahám řady okolních států o řešení dlouhého a bolavého konfliktu. Jsou to státy, které dodnes ani diplomaticky neuznaly existenci státu Izrael a některé se netají tím, že ho chtějí vymazat z povrchu země. Chybí u nich ochota zasednout řádně k jednacímu stolu a hledat řešení pro soužití Izraelců a Palestinců. Každý suverénní stát má právo si určit své hlavní město a je problematické mu v tom bránit.

Vladmír Palko, vysokoškolský učitel a bývalý minister vnitra SR

   

Nepovažujem tieto jeho signály za šťastné. Situácia je beztak komplikovaná. Veľa sa tým nezíska, ale môže sa veľa stratiť. Konkrétne ľudské životy.

 

Zdeněk Vojtíšek, religionista

Obávám se, že taková svévolná a nepromyšlená akce nemůže přinést Jeruzalému a Židům pokoj a mír. Spíš naopak. Politická agresivita prezidenta Donalda Trumpa, s níž se vysmál Organizaci spojených národů, mezinárodním konvencím, kontinuitě americké zahraniční politiky i elementárnímu smyslu pro slušnost a spravedlnost, těžko může přinést něco jiného než zase agresivitu. Fanatismus, s nímž hlava nehlava prosazuje svoje egoistické zájmy, patrně radikalizuje další Židy, křesťany a muslimy, a vytočí nebezpečnou spirálu napětí o další stupně. 

Tomáš Zdechovský, europoslanec

Podle mě to jednou muselo přijit. Nicméně si myslim, že to mělo být po jednaní a dohodě. Trump zbytečně hrotí situaci na Blízkém východě.  

 

 

 

Reklama

 

Dan Drápal, teolog a publicista

Je zarážející, kolik protestů vyvolalo pouhé vyslovení pravdy, tedy reálného popsání skutečnosti. Vždyť Trump v podstatě nic neudělal – Jeruzalém reálně hlavním městem Izraele je už od roku 1967. V Jeruzalémě sídlí Knesset (izraelský parlament), sídlí tam prezident, vláda, ministerstva… Představme si, že by OSN z nějakého důvodu odhlasovala, že hlavním městem České republiky je Olomouc – přestože by vláda, prezident i parlament nadále sídlili v Praze. Argumentuje se, že Trump ohrozil mírový proces na Blízkém východě. Další nesmysl. Žádný mírový proces neprobíhá, protože Palestinci mají naprosto nerealistické požadavky.
Nejlepší je nazývat věci pravými jmény. To Trump nyní udělal.

Daniel Pastirčák, teolog a publicista

Jeruzalem znamená – mesto Pokoja. No jeho história je naopak históriou mesta Nepokoja. Od Židovskej vojny, cez križiacke výpravy až do dnes, keď Izraelskí vojaci a vojačky v mestre chránia krehký mier. Pred pár týždňami sme tam boli. Bolo to vidno všade: Jeruzalem chce vlastniť každé z troch monoteistických náboženstiev. Židia, kresťania, moslimi. V centre je Mešita na skale so zlatou kupolou.

Miesto kde podľa židov Abrahám doniesol ako obetu Izáka, podľa moslimov, miesto odkiaľ Mohamed vystúpil do neba. Mešita je vystavaná vo vnútri chrámového nádvoria. Nie ďaleko odtiaľ stojí stará kresťanská bazilika Božieho hrobu. Jeruzalem je výbušná zmes v centre Palestíny, a Palestína je výbušnou zmesou v samotnom centre sveta. Trampovo rozhodnutie, neprináša žiadne riešenie, naopak nebezpečne ohrozilo krehký mier. Obávam sa že nepokoje ktoré nepremyslený krok amerického prezidenta vyvolá, prerastú do vojnového konfliktu. Otrasy takej vojny by pocítil ako ohrozenie celý svet.

Alexandr Flek, teolog a biblista

Jeruzalém byl vyhlášen hlavním městem státu Izrael už těsně po jeho vzniku (1949) a sídlí tam všechny izraelské centrální úřady. Názory jiných států, malých nebo velkých, na to nemají žádný vliv. Osobně ale nevěřím, že Donaldu Trumpovi záleží na jakémkoli historickém, tím méně biblickém, nároku Izraele na Jeruzalém. V současnosti na Trumpa silně doléhá vyšetřování nelegálních vztahů jeho týmu s Ruskem, a tak se mu náramně hodilo zrovna v tuto chvíli udělat krok, který američtí prezidenti přes 20 let odkládali z obavy o mír na Blízkém Východě. Úspěšně tím alespoň na pár dní odvede pozornost od svých vlastních vnitropolitických potíží. Osobně se obávám, že kvůli tomuto poněkud kovbojskému rozhodnutí budou umírat nevinní lidé a modlím se za pokoj pro Jeruzalém i pro všechny kolem.

Tomáš Coufal, šéfredaktor časopisu Život víry

Myslím, že navzdory aktuálnímu mediálnímu humbuku je dobré mít na zřeteli, že věcně se prohlášením Donalda Trumpa nic nezměnilo. Jeruzalém je hlavním městem Izraele už celá desetiletí – a to nejen deklarativně, ale i fakticky, sídlí tam parlament, vláda atd. Nezměnil se ani postoj USA k této otázce, vždyť rozhodnutí Kongresu o přesunu americké ambasády do Jeruzaléma je staré už dvacet let (pouze stále odkládané), a nejspíš také ještě pár let potrvá, než k fyzickému přestěhování opravdu dojde (a kdoví jestli vůbec).

Takže jediná změna je v tom, že Donald Trump odmítl pokračovat v politicky korektním mlžení a diplomatickém lavírování, přestal obřadně strkat hlavu do písku a řekl věci tak, jak jsou. Stejně jako v pohádce o císařových nových šatech se tím věcně nezměnilo nic, ale vyslovená pravda přesto má svůj význam (stejně jako nejsou bez významu nedávná nepravdivá prohlášení UNESCO, která pomíjejí židovské vazby na Jeruzalém). Důsledkem může být, že se více odhalí, kdo je kdo. Kdo chtěl mír, bude o něj dále usilovat, kdo o pokojné soužití nestál, bude se ho dále snažit torpédovat.
A nakonec nelze pominout důsledky duchovní. Věřím, že Bůh stojí za svým slovem a že požehná těm, kdo žehnají Izraeli, a na ty, kdo ho proklínají, uvede prokletí (1M 12,3). Bude velmi zajímavé sledovat další vývoj.

 

Reklama

 

Jaroslav Daniška, redaktor deníku Postoj

Trumpove rozhodnutie ma neruší, skôr ho vítam. Jeruzalem je hlavným mestom židovského štátu, je to voľba Izraela, ktorú majú iné krajiny rešpektovať. Pokiaľ ide o dva problémy, ktoré dnes zaznievajú, tak na mier medzi Izraelom a Palestínou, osobitne Hamasom, nie sú podmienky a dlho ani nebudú, realistický cieľ je prímerie, nie mier.

Po druhé, izraelské okupované územia sú podobne ako Krym prípadom niečoho, čo sa nedá zmeniť, na svoj postup mali Izrael aj Rusko isté dôvody, ktoré protirečia medzinárodnému právu, ale nemali by blokovať vzájomné vzťahy, naopak, mali by byť urovnané.

  František Schildberger,  básník a žurnalista

 Na krok Donalda Trumpa, kterým uznal celý (a to je podstatné, ne jenom západní, ale celý) Jeruzalém za hlavní město Státu Izrael, nemůžeme hledět jako na nějakou duchovní skutečnost (Donald Trump je ostatně velmi, velmi vlažný věřící) – je to čin politický a spadající do mezinárodního práva. A nemůžeme ani hledět na to, který  národ je nám sympatický víc a který méně: právo musí platit stejně pro všechny. Organizace spojených národů v roce 1947 rozhodla, aby na území Palestiny byly dva státy, židovský a arabský: v okamžiku vyhlášení židovského státu na něj Arabové zaútočili, ale v následné válce Židé zvítězili (i díky pomoci tehdejšího Československa) a arabský stát ani nevznikl. Jeruzalém podle původního rozhodnutí OSN měl mít mezinárodní status, ne být součástí Izraele. Západní Jeruzalém Izrael obsadil po válce roku 1948, větší východní část města, kterou v letech 1947-1967 spravovalo Jordánsko, dobyl až roku 1967; zatímco západní Jeruzalém OSN akceptovala jako součást Izraele, východní Jeruzalém vnímá celé mezinárodní společenství až na několik zemí – nyní tedy i USA, jako metropoli budoucího Palestinského státu. Když v roce 1980 Izrael vyhlásil celý Jeruzalém za své nedělitelné hlavní město, porušil tím mezinárodní právo. Pokud tedy Donald Trump říká, že Izrael jako každý jiný stát má právo určit, kde bude jeho hlavní město, není pravda: nesmí je vyhlásit na cizím území.

 Jirka Dohnal, misionár v Chorvatsku
Rozhodnutí Spojených států uznat Jeruzalém jako hlavní město Izraele považuji za správný krok a to navzdory protestům a nelibosti mnohých. Tento odvážný a krok si od nás křesťanů zaslouží obdiv a podporu.

 

Reklama
Exit mobile version