Tajemství zjev(e)né srdci od Jiřího Klabana přináší kombinaci populárního žánru fantasy s evangeliem lásky a vírou v živého Boha. První část byla slavnostně pokřtěna v knihkupectví Jotunheim v Liberci a pro autora to byla první podobná akce v jeho kariéře.
Kniha vyšla už letos v lednu, ale ke křtu došlo až v září. Proč?
Mělo to dva důvody. Jednak jsem nevěděl, jestli knihu vůbec chci pokřtít, a pak jsem také nevěděl kde a jak. Teprve během jara jsem narazil na místní Fantasy klub, kde probíhaly i křty jiných knih a různé další akce a nabídli mi, že bych to tu mohl udělat také. Do prázdnin už se to nestíhalo, a tak jsme se dohodli na září. Také proto, že právě teď probíhá crowdfunding pro vydání druhé části knihy.
Takže to byla trochu i reklamní akce?
To úplně ne, ale samozřejmě propagace jednoho měla trochu pomoci propagaci druhého.
Kniha se na svůj žánr poměrně dost zabývá vírou a náboženstvím, ale již od svého vydání se shledává s velmi pozitivními ohlasy jak z řad věřících, tak i nevěřících lidí. Jak si to vysvětlujete?
Těch důvodů určitě bude víc. Jednak si myslím, že ten příběh je sám o sobě chytlavý. Je o naději, o lásce, o touze opět žít beze strachu z nepřítele. A to jsou věci, po kterých každý člověk v hloubi srdce touží, i když si to třeba vůbec neuvědomuje. Takže se s tím hodně lidí ztotožní. Druhá věc je, že podobné křesťanské beletrie tolik není, takže věřící lidé jsou rádi, že si mohou přečíst dobrodružný příběh, který jim je i tou nadpřirozenou nadstavbou blízký. Není to prostě žádná duchařina. Ovšem samotné téma Jediného Boha je samozřejmě kontroverzní. Ale podle ohlasů lidí, kteří o sobě tvrdí, že nejsou věřící, toto téma nijak zvlášť nepřekáží. Samozřejmě jsou i tací, kteří za to knihu tvrdě odsoudili a už tím tématem je pro ně špatná.
V první knize popisujete několik velkých zázraků, nebo zásahů Jediného Boha do příběhu. Mohlo by něco z toho být reálné? Stalo se to Vám, nebo někomu koho znáte?
Určitě netvrdím, že by všechno mohlo být reálné, je to především fantasy. Nicméně několik věcí je inspirováno přímo událostmi zapsanými v Bibli, takže tam určitě věřím, že se prostě staly a reálné jsou. A jsou tam i popsané události, u kterých byste asi řekli, že jsou určitě vymyšlené, nebo alespoň přehnané, a přitom se staly mně osobně. Za některé jsem nesmírně vděčný, jiné bych už raději neopakoval, ale svým způsobem jsem za ně vděčný také, protože jsem díky nim mohl v Boží přítomnosti prožít opravdové zázraky.
Mluvíte docela neurčitě, takže nám asi žádný konkrétní neprozradíte?
Omlouvám se, ale konkrétní nebudu. Zázraky, které jsem prožíval, byly vždycky velmi intimní záležitostí čistě mezi mnou a Ježíšem. I v knížce jsou popsány jako velmi intimní pro ty konkrétní postavy a jsou součástí širšího příběhu, který nebudu prozrazovat.
Pochopitelně nemohlo chybět ani autorské čtení, které se setkalo s velkým úspěchem.
Říkal jste, že příběh je o naději, o touze žít beze strachu z nepřítele. Může být Vaše kniha chápána jako alegorie současné situace?Pokud to někdo tak bude chápat, je to jeho věc. Do jisté míry to alegorie je, ale ne současné situace. Snažil jsem se vypovědět příběh plný naděje a lásky, protože mě Pán osobně přesvědčil o své obrovské lásce, kterou ke mně má. Kterou má k nám všem. Nic jiného jsem v úmyslu neměl. Ježíš vyprávěl příběhy, já se ve své knize snažím o totéž.
Co tím myslíte?
Myslím si, že Ježíš mluvil tak často v podobenstvích proto, aby lidi, kteří ho poslouchali, nutil přemýšlet. Viděl, že někdo dělá něco špatně, ale nevytkl mu to přímo. Vyprávěl příběh, ve kterém se ten dotyčný mohl poznat. A když se v tom poznal, tak se buď urazil, nebo ho přemohlo svědomí a poučil se z toho. Něco podobného děláme my autoři všichni.
Vyprávíme příběhy, abychom zasáhli city a emoce čtenářů. A já se snažím vyprávět příběh o naději, o lásce a o tom, že Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. Jsem Bohu nesmírně vděčný za dar, který mi svěřil, protože ho pavažuji za jeden z největších, jaký vůbec může člověku dát.
Dar psát, vymýšlet si?
Především dar tvořit. Už je pak skoro jedno, jestli jste malíř, sochař, skládáte hudbu, natáčíte filmy nebo píšete knihy. Bůh sám je přece největší tvůrce a když tvoříme, do určité míry ho napodobujeme. Dáváme do svých děl nejen to, co máme v sobě sami, ale dáváme i prostor Bohu, aby do našeho díla vložil to své a působil skrze to na další lidi. Proto považuji tento dar za tak velký a ta spousta obrazů, soch nebo knih jen dokazuje, že Bůh s tímto darem napříč dějinami nijak nešetřil.
Samotného křtu se s grácií sobě vlastní ujala spisovatelka Karolína Francová.
Pojďme teď ještě na chvíli k pokračování. Můžete prozradit něco konkrétního?
Nerad bych prozrazoval něco konkrétního z děje, na to by si měl čtenář přijít sám. Spíš bych rád požádal čtenáře o podporu tohoto výjimečného díla, protože každá kniha se rodí díky autorům, ale žije díky čtenářům nebo posluchačům. Já můžu říct jen tolik, že druhý díl je ještě lepší než první, protože je to jedna kniha a s blížícím se závěrem samozřejmě graduje a nenechá vás vydechnout.
První část jste vydával přes internetový portál Pointa. Druhý vydáváte stejně?
Ano, crowdfunding probíhá znovu na portálu Pointy, kde jsou k zakoupení jak samotné knihy, tak knihy s odměnami, nebo je možné přispět i bez zakoupení knihy. Každý příspěvek bude samozřejmě velice vítaný a budu za něj velmi vděčný.
Předprodej druhé části probíhá zde: bit.ly/KupTajemstvi2
Všechny potřebné informace k předprodeji naleznete také na: https://www.tajemstvi-zjevne-srdci.cz
