Ve věku 86 let zemřel John MacArthur, kalifornský učitel Bible, pastor a spisovatel známý svými polarizujícími teologickými postoji a odporem vůči lockdownům během pandemie.
Grace to You, MacArthurova učitelská služba, v pondělí večer v příspěvku na X potvrdila, že MacArthur zemřel nedlouho poté, co byl hospitalizován se zápalem plic.
„Naše srdce je plné bolesti, ale zároveň se radujeme, když sdílíme zprávu, že náš milovaný pastor a učitel John MacArthur vstoupil do přítomnosti Spasitele. Dnes večer se jeho víra stala viděním,“ sdělila podle The Christian Post organizace na svých sociálních sítích.
MacArthura přežila jeho více než šedesátiletá manželka Patricia, čtyři děti, 15 vnoučat a devět pravnoučat.
SOUVISEJÍCÍ – Ve věku 90 let zemřel Jimmy Swaggart, známý televizní evangelista, jehož službu poznamenaly skandály
„Odpočívej v pokoji, lve víry,“ napsal v reakci na zprávu na Twitteru teolog a spisovatel Owen Strachan. „Už teď je zvláštní žít ve světě bez MacArthurovy stálé přesvědčivé přítomnosti. Modlete se za jeho rodinu, jeho církevní sbor a mnohé, kteří ho oplakávají.“
Pozadí a služba
John Fullerton MacArthur, vzdálený příbuzný slavného pětihvězdičkového amerického generála Douglase MacArthura z druhé světové války, se narodil 19. června 1939 v Los Angeles v Kalifornii.
MacArthur získal bakalářský titul na tehdejší Los Angeles Pacific College, která se dnes jmenuje Azusa Pacific University, a titul magistra teologie na Talbotově teologickém semináři Biola University.
V roce 1969, tři roky po absolvování Talbotova semináře, se MacArthur stal pastorem a učitelem církevního sboru Grace Community Church v Sun Valley v Kalifornii, kde sloužil více než 50 let.
„Pod Johnovým vedením naplnily dvě ranní bohoslužby sboru Grace Community Church třítisícovou kapli do posledního místa,“ poznamenal The Master’s Seminary, soukromá křesťanská škola, kterou MacArthur vedl.
„Několik tisíc členů se každý týden účastní desítek skupinek společenství a vzdělávacích programů, z nichž většinu vedou laičtí vedoucí a každý z nich se věnuje tomu, aby připravil členy pro službu na místní, národní i mezinárodní úrovni.“
MacArthur byl plodný autor a řečník, odhaduje se, že pronesl nejméně 3 300 kázání a napsal více než 400 knih a biblických studijních příruček.
Kromě mnoha knih a kázání vedl MacArthur také dlouholetý rozhlasový pořad a místní televizní vysílání zaměřené na jeho biblická studia a kázání.
MacArthur se v roce 1986 podílel na založení The Master’s University a působil jako její prezident až do roku 2018, kdy odstoupil kvůli problémům s akreditací školy.
Falešný oheň, „Odejdi pryč“
MacArthur si v průběhu let vysloužil kontroverze kvůli některým svým teologickým názorům, mimo jiné v otázkách, jako je letniční hnutí a služba žen v pozici pastora.
V roce 2013 MacArthur uspořádal konferenci a vydal kritiku charismatických církví s názvem Strange Fire: The Danger of Offending the Holy Spirit with Counterfeit Worship (Podivný oheň: Nebezpečí urážky Ducha svatého falešným uctíváním).
„Charismatické hnutí bylo vždy živnou půdou pro skandály, chamtivost, špatné učení a nejrůznější duchovní čachry. Jako hnutí se zjevně ubírá špatným směrem. A roste nebývalým tempem,“ stojí v popisu knihy na Amazonu.
Mnoho křesťanských vůdců, včetně reverenda Samuela Rodrigueze, letničního duchovního a předsedy Národní hispánské křesťanské vůdčí konference, dílo odsoudilo.
„Při vší úctě ke křesťanskému vůdci, kterého mnozí z nás obdivují, jeho závěry týkající se největšího a nejrychleji rostoucího světového křesťanstva, letničního/charismatického hnutí, svědčí o člověku, který nezná bezmeznou oddanost tohoto společenství biblické ortodoxii,“ uvedl Rodriguez v prohlášení, které v roce 2013 poskytl listu The Christian Post.
„Pan MacArthur by se měl zaměřit na skutečnost, že zatímco mnozí v církvi opouštějí naši křesťanskou víru, letniční/charizmatické společenství nadále nabízí církvi legitimní mechanismus růstu.“
V říjnu 2019 si McArthur vysloužil rozsáhlou kritiku, když se vyjádřil proti tomu, aby kázaly učitelka Bible Beth Mooreová a televizní evangelistka Paula Whiteová.
„Jděte domů,“ řekl na adresu Mooreové. „Neexistuje žádný případ, který by se dal z biblického hlediska uvést pro ženu kazatelku. Tečka. Odstavec. Konec diskuse.“
Dále uvedl, že myšlenku ženských kazatelek považuje za „hluboce znepokojující“, a dodal, že „když se vedoucí představitelé evangelikalismu přikloní k ženám kazatelkám, feministky skutečně vyhrály bitvu“.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 17. července 2025 Foto: Grace to You
4 Komentáře
Petr Adamec
Myslím, že nešlo hlavně o polarizující názory. Bylo u něj fascinující, jak byl naprosto přesvědčený o své pravdě a byl ochoten křesťany s rozdílným viděním pomlouvat a bez rozpaků označovat za podvodníky a zlé lidi. Pokládám ho za sociopata. Je docela smutné, že v evangelikální i charizmatické části spektra se mohou v církvi prosadit snadno podobní jedinci, kteří přitahují svým fanatizmem a extrémizmem druhé lidi a získávají velkou oblibu a úctu… (Podobní byli i někteří katoličtí světci.) Podle mých zkušeností, když v církvi je střet mezi extrémizmem a umírněností, pravidelně vyhrává a sympatie získává spíše extrémizmus… Lidé jako Mc Arthur dokážou ohromné věci, ale obávám se, že míjí cíl. Je cílem křesťanského života, se stát takto fanatickou a patologickou osobností? Nepřátelskou k lidem s jiným názorem? Bez pokory? Bez stopy pochybností o svých názorech? Vnímající své okolí jako samé nepřátele?
Petr Kartouz
Někdy počátkem století se mezi letničními děly dost divné věci. Nevím o tom, že by nějak reagovali na kritiku, spíše se zřejmě cítili ukřivděni. Některé jejich praktiky byly vskutku bizarní. Přesto se jednalo o autentické hnutí, které ovšem bylo spíše radikalizovanou formou hnutí svatosti. V roce 1909 přijali evangelíci Berlínské prohlášení, že jejich hnutí je „zdola“. To otřáslo celým křesťanstvem. Letniční reagovali Mülheimským prohlášením, kde uvedli, že je jim „vzdálena myšlenka označit bez rozsuzování všechny tyto projevy za božské působení“. V podstatě se již tehdy jednalo o manifestace, které známe z 90. let z Toronta. Dodnes se letniční pokřižují, když se řekne Berlínské prohlášení, nicméně se domnívám, že jim to pomohlo k sebereflexi.
Když se o 40 let později (vlastně doba jedné generace) objevily podobné excesy v Saskatchewanu v Kanadě (původně letniční hnutí pozdního deště), letniční už snad byli poučeni a od tohoto hnutí se distancovali. Kritizovaní proponenti však našli pozitivní odezvu mezi pozdějším nezávislým charismatickým hnutím, které se rozhodlo opustit své dosavadní denominace (denominace přece nejsou od Boha!) a později založilo vlastní denominace, kterým se ovšem nesmělo (zpočátku) říkat denominace.
Uplynula další generace a byl zde rok 1994 a stejné věci propukly v Torontu. Reakce letničních byla zpočátku opatrná, jenže v jejich řadách byli „charismatičtí apoštolové“, kteří začali tvrdit, že je to autentické probuzení, takzvané „end time revival“, a letniční rezignovali, až je to citelně oslabilo a uhasilo skutečný plamen Ducha svatého.
No a v této době začínají být slyšet hlasy MacArthura a dalších, kteří, jako v roce 1909, odsoudili úplně vše. Osobně se nelze divit. Letniční dopustili něco, od čeho se zpravidla oddělili po roce 1909 a 1948. Nelze se divit, že pak Bůh dopouští kritiku mnohem ostřejší a tvrdší, která se nám může jevit jako nespravedlivá.
Pokud bychom naslouchali kritikům, jako byli Martyn Lloyd-Jones, zpočátku David Wilkerson, John Piper nebo David Pawson, a kteří byli pentekostalistům velmi přátelsky nakloněni, nemuseli přijít lidé jako Justin Peters, John MacArthur nebo David Cloud. Osobně MacArthur není mým oblíbeným autorem, přesto jsem z jeho kritiky vzal mnoho užitku. Minimálně tím, že jsem mohl poznat, že se mýlí zejména ve svých východiscích.
Troufám si odhadnout, že po MacArthurovi může přijít už jen Boží soud. Naslouchejme proto svým kritikům dokud je čas.
E. Klamka
Smutný obraz o vás pane Adamče.
Petr Adamec
To E.Klamka MacArtur v knize Charizmatici napsal mimo jiné, že charizmatické církve své návštěvníky plošně drogují (při večeři Páně) a podvodem v nich vyvolávají emocionální zážitky. Je možné toto prohlásit o minimálně 600 milionech křesťanů? Jsem smutný, že v církvi jsou podobná šílená obvinění možná. A byl jsem velmi smutný, když jsem to poprvé četl. A MacArtur jich pronesl mnohem více. Nedávno okolo omezení při covidu. Jeho postoj k lidem s odlišnými názory je agresívní. A je uctíván, pokládán za vůdčího biblického učitele. Odmítám se tvářit, že je císař oblečený.
Jistě, část křesťanů potřebuje vnitřní ujištění a potřebuje takto sektářské prostředí. Podobný extrém je přitahuje a dává jim pocit bezpečí. Milují ten pocit , že jsou všichni okolo zlí podvodníci a totálně mimo. A mají uctívaného vůdce, který ví vše a je neomylný. Je to ale zdravé?
Mrzí mne, pokud jsem se Vás dotkl. Smutný je ale spíše ten fakt sám. Ne to, že jsem ochoten to otevřeně říci. Myslím, že málokdo je schopný číst jeho knihy bez toho, aby ho vyváděl z míry způsob jeho argumentace a nepřátelské postoje.