Juraj Habovštiak: V Božím slově máme nejlepší know how pro podnikání

 

Nezisková organizace KOMPAS připravuje konferenci Podnikání a rodina (VELEHRAD, 22. 9. 2018), na které vystoupí řada zkušených podnikatelů. Budou hovořit o vlastním přístupu k dělení času i energie mezi víru, byznys a rodinu. Jedním z nich je slovenský podnikatel Juraj Habovštiak.

Měl ještě velmi malé děti, když zanechal dobrého místa ve firmě Tesla a doma v garáži začal podnikat. S přáteli začal konstruovat stroje a podařilo se mu „z ničeho“ vybudovat velikou a úspěšnou firmu MTS s.r.o., která dodává jednoúčelové stroje. Hned v začátku si stanovil, že chce podnikat jako křesťan a držet se toho, co chce Ježíš. Přesto, že to bylo někdy nepříjemné, plnil své povinnosti bez hledání kliček a optimalizací. Samozřejmostí pro Juraje Habovštiaka je také častý kontakt s Písmem. Stále více si začal uvědomovat, jak důležitá je pro něj změna v přístupu k firmě a lidem v ní. Zvolil si postoj pokorného služebníka, který se snaží naslouchat.

Tématem naší konference je podnikání a rodina. Jak vzpomínáte na své dětství?

Já byl takové normální dítě, bez extrémů. Byl jsem všestranně zaměřený, ale např. studium jazyků jsem neměl rád. Jenže otec na to dost tlačil. V tom jsem mu docela vzdoroval. Až později jsem objevil kouzlo znalosti cizího jazyka. Otec mne postupně vedl k němčině, angličtině i francouzštině. Ruština byla povinná. Všechny tyto jazyky jsem nakonec v podnikání použil. Takže jsem za to nakonec rád.

Rodiče chtěli, abych hrál i na hudební nástroj. Já si přál klavír, ale dali mě na housle. Pořád jsem od toho utíkal. Říkali mi minutek, protože jsem cvičil jen minutu, a pak někam utekl. Jednou jsem ty housle rozbil a tajně slepil. To byl výprask, až to otec zjistil.

Bylo to časté?

Ne. S otcem jsme si rozuměli jako bratři. I když byl přísný. Trávili jsme spolu spoustu času. Táta mluvil hodně o farmaření. Byl to jeho sen, mít vlastní farmu. Ale vinou minulého režimu se mu to nepodařilo. Po revoluci si otevřel malé hospodářství, včelaří, pěstuje kanadské borůvky apod. Téma podnikání bylo u nás tedy i za socialismu časté. Ze začátku jsem chtěl jít podobným směrem jako otec, jenže mě to moc nepřitahovalo. Naopak technologie si mne získaly hned. Po skončení školy jsem začal pracovat v Tesle Orava.

Měl jste relativně dobré místo, dobře nastartováno. Nemohl jste tušit, co vše se Vám v budoucnu podaří. Přesto jste skočil do neznáma. Co Vás k tomu motivovalo?

Skutečně to byla cesta do neznáma. Měl jsem sice dobře placené místo, ale zároveň bylo jasné, že ta fabrika nebude dlouho jako monopol fungovat. A já budu jednou bez práce. Tak jsem tomu chtěl předejít. Roku 1996 jsme založili naši firmu. Začali jsme doma u mě v garáži. Několik měsíců jsem neměl žádný příjem. Výhoda byla, že jsme měli malé děti. Takže kolíbku, oblečení a všechno ostatní Vám někdo dá. Sami jsme si pěstovali zelí, okolo nám rostlo dřevo na topení. Rodiče nám také věnovali polovinu domu a nemusel jsem hledat podnájem.

Asi máte hodně důvěřivou ženu, když s Vámi do takového rizika šla i s malými dětmi.

Moje žena je vzácná osoba. Známe se ještě z Tesly. Jsme spolu stále, doma i v práci. Manželka to riziko krachu Tesly vnímala podobně. Dokázala mnoho pro naši firmu obětovat. Z ložnice jsme si udělali kancelář. Přestěhovali jsme se jen do takového šatníku v podkroví, kam jsme se vešli tak akorát my dva. Tak jsme žili 5 let. Jediné, co jí nemohu zapomenout je, že do obýváku mi nedovolila umístit pilu na hliníkové profily. (smích) Asi se bála, že by si u ní hrály děti a dopadlo by to špatně. Pilu jsme museli dát do suterénu.

Dnes, po dvaceti letech máte velké reprezentativní prostory.                                                        

Bylo mým snem mít něco podobného. Proto jsme byli tak dlouho doma. Rozhodli jsme se postavit si budovu na míru našim potřebám. V plánech jsme počítali i s přístavbou, kdyby náhodou. Roku 2001 jsme ji dokončili. Kdyby mi někdo říkal, že už za dva roky budeme muset přistavět další, nevěřil bych mu. Ale roku 2003 jsme potřebovali přistavět druhou budovu a 2005 ještě jednu.

Podnikáte jako křesťanský podnikatel?

Nemám moc rád nálepkování. V prvé řadě jsme lidé. Musím se snažit být lepší člověk. A musím se snažit stejným směrem posunovat i zaměstnance. Abychom dokázali fungovat. Ale kdybychom to dělali bez Boha, bylo by to moc těžké. My křesťané máme obrovský dar, že máme Boží slovo a víru. Je to naše know how.

A jak tohoto daru využíváte?

Vidím nás lidi jako takový hardware, do kterého musíte nahrát dobrý software. Tím jsou křesťanské hodnoty. Přečetl jsem mnoho knih o managementu a každá z nich dojde ke stejné podstatě: miluj bližního jako sám sebe. Ten software máme uložený v Božím slově, v něm je taky jednoznačně nejlepší program pro podnikání. Být křesťanem mi tedy pomáhá být i lepším člověkem. A až potom jsem podnikatel.  Protože cílem života je spása duše. To nejde přes podnikání, ale přes spiritualitu a život z víry.

Co by se změnilo, kdybyste prohodil priority a upřednostnil podnikání před vírou?

Někdo to tak i dělá. Doma je velikým křesťanem, chodí do kostela, ale přijde do firmy a chová se jako usurpátor. Pokud si to ale nastavím dobře, bude se mi dařit ve firmě i doma. Je důležité žít podle Boží vůle i ve firmě. Ti co tomu neuvěřili, mají problémy. Svět je dnes zaměřený na peníze a na materiální hodnoty. Ale my si musíme uvědomit, co je důležité a chovat se jinak. Tím můžeme i změnit svět, když ukážeme, že v tom jsme šťastní.

Jak se projevuje Vaše štěstí, o kterém mluvíte?

Např. v době ekonomické krize. Taky v té době byla naše firma zisková. Nejdřív jsem se bál, jak to v roce 2009 dopadne. Zvládli jsme to díky pevným vztahům ve firmě. Sešli jsme se a domluvili na postupu. A cítil jsem, jak chtějí všichni táhnout za jeden provaz. Od té doby se nebojím žádné krize.

Dáváme peníze za semináře a kurzy o tom, jak podnikat a jak dělat věci lépe. Přitom návod máme všichni zadarmo. Potřebuji být normální člověk a pak firma může fungovat. Jsem rád, že i moji lidé, kteří jsou věřící, dostávají pravidelné školení managementu. V kostele při mši svaté.

I oni musí být dobří lidé…

Bez kvalitních lidí Vám firma neporoste. Kdo vidí na prvním místě peníze, zadělává si na problémy. Nám jde o lidi a jsme proto profitabilní. Nerad bych tu dával nějaký recept, spíš mluvím o své zkušenosti. Máme výhodu, že jsme v té části trhu, kde nejsme tlačeni do úplatků apod.

A kdyby si někdo o úplatek řekl?

Tak ho nedáme. To jsme si na začátku podnikání jasně řekli, žádné úplatky, optimalizace a jiné. Touto cestou nepůjdeme. My křesťané na to máme ten nejlepší model.

Mezi řečníky konference také budou: Irena Smékalová – s manželem Petrem vedou soukromou manželskou poradnu; Jiří Jemelka – který sám říká, že své podnikání svěřil Bohu a Boha bere jako „parťáka“ v podnikání, jeho firma dnes řídí a spravuje více než 10 malých a středně velkých podniků napříč ČR; anebo Ľubomír Klieštik – od doby, co začal podnikat, intenzivně vnímá Boží působení v rodině i ve firmě. Přijďte se inspirovat příběhy lidí, kteří řeší stejné či podobné problémy jako vy. Setkáte se, či seznámíte, se stejně smýšlejícími lidmi, mezi jejichž základní hodnoty patří víra, rodina a služba v podnikání.

Přihlašování a více informací o konferenci Podnikání a rodina najdete na webu krestanskypodnikatel.cz.

Kategorie: Společnost,Sponzorované

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář