K. J. Hirsch: Návrat k Bohu (recenze)

Kniha má podtitul Dopisy synovi. Těch dopisů je celkem 31. Autor je začal psát těsně před koncem druhé světové války a dokončil je nedlouho po jejím skončení. V těchto dopisech popisuje svůj život nejprve v rodném Německu, později ve švýcarské emigraci, a nakonec ve Spojených státech, kam se uchýlil před nacistickým a antisemitským pronásledováním. Větší část svého života prožil jako ateista a svou konverzi ke křesťanství popisuje pouze v několika posledních dopisech, které psal pro svého syna z druhého manželství, s nímž ovšem nežil a který byl v té době ještě dítě. 

Karl Jakob Hirsch se narodil v praktikující židovské rodině v roce 1892. Zemřel o necelých šedesát let později v Mnichově v roce 1952. Pocházel ze zámožné rodiny a rozhodl se stát se umělcem. Otec ho až do své smrti finančně podporoval. Sám se vyjádřil v tom smyslu, že je dostatečně bohatý na to, aby měl syna umělce.

Hirsch se snažil prosadit nejprve jako malíř, ale nakonec přesedlal na psaní. Velmi zajímavě popisuje život německých umělců za první světové války a po ní, před nástupem Hitlera, ale také smýšlení mnohých Židů, kteří se rozhodli, že opustí víru svých otců, a zpravidla se snažili splynou s Němci. Vlastně se za Němce považovali. Hirsch zmiňuje, že v dětství a mládí se sice s projevy antisemitismu setkával, ale jen okrajově a ve formě spíše verbální než fyzické.

Pokud jde o politické smýšlení, připadalo Hirschovi samozřejmé zastávat levicová stanoviska. Politice se ovšem programaticky nevěnoval. Po nástupu Hitlera se stal v Německu nežádoucí osobou. Mezi knihami, které nacisté v roce 1934 veřejně pálili, byl i jeho román Císařské počasí. Hirsch odešel do Švýcarska a koncem 30. let do Ameriky. Roku 1940 získal americké občanství. 

V té době byl jeho otec již dávno mrtvý a Hirsch, jemuž táhlo na padesátku, se dostal do finanční nouze. Nakonec se stal státním zaměstnancem a po konci války pracoval pro americkou vládu v rodném Německu. Toto období jeho života ale dopisy pochopitelně nezachycují. 

Někdy v roce 1943 nebo 1944 vážně onemocněl (oč šlo, v dopisech neuvádí) a málem zemřel. V té době se vrátil k Bohu. Dalo by se říci, že se znovu narodil dokonce hned ve dvojím slova smyslu. Jednak uvěřil v Ježíše Krista, jednak utekl hrobníkovi z lopaty. „Když jsem se z chorobného spánku probudil do rozjasňujícího se světla uzdravování, bylo zřejmé, že jsem se vrátil k Bohu“ (s. 131).

V době svého hledání měl jediného člověka, s kterým mohl o Bohu a o víře hovořit, pastora Friedricha Forella, který mu byl nablízku, ale k ničemu ho „nepřemlouval“. 

Hirsch zajímavě popisuje stav židovské komunity v New Yorku oné doby. Mezi Židy převažovali lidé, kteří přišli zejména z východní Evropy a mluvili jidiš. Většinou si podrželi svou zbožnost i ve své nové vlasti. Ve třicátých letech začali přicházet Židé z Německa, kteří mluvili německy a jidiš nerozuměli. A většinou to byli nevěřící. Tyto dvě skupiny na sebe hleděly se značnou nedůvěrou. Hirsch ovšem tušil, že o své nové víře nemůže mluvit ani v jedné z těchto skupin. Obě by ho považovaly za zrádce, byť každá z jiných důvodů.

Kniha se jmenuje Návrat k Bohu, ale Hirsch neříká, že kdysi u Boha byl, pak ho opustil a nakonec se k němu vrátil. Rozpomínal se ovšem na židovskou zbožnost, k níž ho vedli rodiče v útlém dětství. S touto zbožností se rozešel již v pubertě. V závěrečném dopise píše: 

V životě každého člověka nastane okamžik, kdy se ozve osudové zaklepání, na něž musí odpovědět, už není možná žádná vytáčka, která by rozhodnutí oddálila. Zbožnost ve mně byla pouze zasutá, ale dosud existovala. 

V hlučných letech svého života jsem Boží hlas neslyšel. Ale věděl jsem, že jednoho dne ke mně dolehne. V noci svého zmrtvýchvstání jsem uslyšel las, který mě už nikdy neopustil. 

*

Knihu o 160 stranách vydalo nakladatelství Stefanos v roce 2020. Mezi křesťanskými nakladatelstvími vyniká Stefanos ve všech vnějších znacích – podobně jako jiné jím vydané knihy se jedná o knihu krásnou na první pohled. Pevná vazba, příjemná sazba, nádherná obálka s Rembrandtovou grafikou Návrat marnotratného syna.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Dan Drápal Datum: 6. února 2021

Tags: ,,,

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář