Kardinál Duka se loučí s pozicí pražského arcibiskupa. Své období vnímá jako „napjaté a složité“ 

Kardinál Dominik Duka se po dvanácti letech loučí se svojí pozicí pražského arcibiskupa. Vatikán za jeho nástupce vybral arcibiskupa Jana Graubnera, který stál v čele olomoucké arcidiecéze. 

Duka na sociální síti zveřejnil text, ve kterém poděkoval všem duchovním ve službě. „Při svém nástupu do služby pražského arcibiskupa jsem zdůraznil, že nic nedokáži bez vás, sestry a bratři, kteří věříme v Ježíše Krista Ukřižovaného a Vzkříšeného a kteří jsme přijali křest v Kristově Církvi, která nese také historický název římskokatolická. Odvoláváme se na Řím, na místo působení ale i umučení apoštolů Petra a Pavla,“ napsal. 

SOUVISEJÍCÍKardinál Duka ocenil osobnosti arcidiecéze, spolek Někdo Ti uvěří to kritizuje

Vnímá, že období jeho působení v čele katolické církve v České republice bylo „napjaté a složité, což se stále více vyhrocovalo. Byla to doba terorismu a migrace, výbuchu genderové ideologie, klimatických změn, kůrovce a Covidu 19,“ pokračoval. 

Kardinál si podle vlastních slov uvědomuje, že jeho hlavním úkolem bylo „stát pevně, varovat a dávat naději.“ K naplnění této úlohy si to od něho vyžadovalo schopnost rozlišovat dobro od zla. 

„V relativistické postliberální společnosti, která dosáhla svého vrcholu v době posthumánní, je to mimořádně obtížné. Žádné kritérium není obecně přijato a všechny hranice jsou rozmazány,“ postěžoval si Dominik Duka a dodal, že se vždy snažil „jednat správně.“ 

Ve své pozici také někdy selhal a přiznal si své chyby, ale často čelil také neoprávněné kritice. „V rozhodnutích, kterých bylo mnoho, vím o svých chybách, ale o některých zřejmě nevím. U prvních mohu podat vysvětlení a omluvit se. U druhých to udělám, budu-li na ně upozorněn. Paralelně jsem čelil kritikám oprávněným i neoprávněným. Mám pocit, že druhých bylo o hodně víc. S oprávněnými kritiky jsem diskutoval, u druhých jsem se ohradil, jen když přestoupili únosnou mez,“ poznamenal odcházející pražský arcibiskup. 

Dominik Duka se dotkl také ekumenických vztahů, které se vyhrotily hlavně při stavbě Mariánského sloupu či výročí bitvy na Bílé hoře. Obě tato témata jsou velmi citlivá pro určitou část protestantského hnutí v České republice a kardinál Duka konstatoval, že se „nepodařilo dosáhnout konsensu.“  

„Nepodařilo se také dosáhnout konsensu při výročí Bílé hory, kde se pokus některých o současnou interpretaci jeví nejen anachronicky ale i nepravdivě. Bílá hora není spor němectví s češstvím ani pouhý konfesní spor. Nedostatky v katechezi, za což neseme vinu my, a nedostatky ve vzdělávání, bohužel vedou k tomu, že některé staré spory a předsudky se bolestně obnovily. I když nakonec bylo docíleno konsensu, proběhlo výročí Bílé hory i obnova Mariánského sloupu ve velkém napětí,“ uvedl kardinál. 

Kardinál Duka na závěr zdůraznil, že po svém odchodu nebude „do ničeho zasahovat ve vedení pražské arcidiecéze a vynasnažím se také nic nekomentovat. Jsem připraven svému nástupci pomoci, kdykoli o to požádá.“ Ale na druhé straně zůstane „člověkem, jemuž nemůže být lhostejný osud Církve a naší vlasti a jehož postoje mohou mít váhu.“

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

-red- Datum: 30. června 2022 Foto: Wikimedia Commons – kardinál Duka

Tags: ,,,

1 Komentář

  1. Jako katolík jsem šťasten, že už je Dominik Duka mimo. Jestli totiž něco neuměl, bylo to rozlišování dobra a zla. Je nepochopitelné, jak mohl do rady ČT navrhnout spolupracovnici otce tunelářů Hanu Lipovskou. A to přesto, že ho od toho zrazovala skupina senátorů. Hájil ji ještě v době, kdy se od ní distancovala Česká biskupská konference a kdy se Lipovská spojila s Janou Bobošíkovou, kandidátkou na prezidenta za komunisty. Jiným lapsem byla spolupráce s politickým extrémistou Josefem Nerušilem. On i Lipovská kandidovali ve volbách za Volný Blok proslavený jeho předsedou Lubomírem Volným vyvoláním rvačky v Parlamentu. V červenci 2021 dvě desítky osobností z katolické církve v otevřeném dopise kardinálu Dominiku Dukovi vyjádřily znepokojení nad spojováním církve s extremistickými politickými stranami. Autoři a signatáři dopisu uvádějí, že politické subjekty, za něž Nerušil a Lipovská kandidují, zastávají krajní či extremistické názory a jejich postoje odporují základním principům křesťanství a evangelia. „Tyto politické subjekty a jejich představitelé vyvolávají strach, šíří nenávist vůči celým skupinám obyvatelstva, upevňují negativní kolektivní stereotypy a podporují autoritářské režimy, nebo dokonce otevřeně propagují násilí. (…) Tyto postoje jsou zcela neslučitelné s křesťanstvím: s jeho zvěstí o zachraňující moci víry, s jeho požadavkem milosrdenství a bezpodmínečné lásky k bližnímu, s chápáním každého člověka jako božího obrazu, s důrazem kladeným na pravdu a na lidskou svobodu,“ píše se v dopisu. Dopis podepsali například biochemik Jan Konvalinka, malířka a zakladatelka Cesty domů Martina Špinková, astrofyzik Jiří Grygar, herečka Martha Issová, matematik Jan Trlifaj, katolický kněz a historik Tomáš Petráček, filozof Daniel Kroupa, podnikatel a bývalý politik Pavel Bratinka nebo filozof Václav Němec.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář