Korejští teologové a odborníci na misii se v Soulu zabývali tím, jak současné proměny světového křesťanství ovlivňují misijní teologii. Na akademické konferenci zazněly příspěvky o růstu letničního hnutí v zemích globálního Jihu, významu korejské diaspory pro světovou misii, kořenech amerického Hnutí obnovy i o nové metodě výzkumu místních křesťanských komunit označované jako „narativní misiologie“.
Korea Society of Mission Theology uspořádala svou čtvrtou pravidelnou akademickou konferenci roku 2026 dne 8. srpna v kostele Geumnan Church v soulské čtvrti Jungnang. Setkání neslo téma „Trendy současného výzkumu misijní teologie“ a vystoupili na něm čtyři odborníci s rozdílnými pohledy na současný vývoj světové misie.
SOUVISEJÍCÍ – Jižní Korea jako misionářská velmoc
První příspěvek přednesl Dr. Oh Seung-wook z Yonsei University, který se zaměřil na letniční hnutí jako jeden z klíčů k pochopení dnešního světového křesťanství. Připomněl, že zatímco počet křesťanů v některých západních zemích klesá, křesťanství výrazně roste v Africe, Latinské Americe a Asii. Podle údajů Center for the Study of Global Christianity, které vede Todd M. Johnson, bylo v roce 2025 na světě přibližně 664 milionů letničních křesťanů. To představuje více než čtvrtinu všech křesťanů na světě.
Oh poukázal na to, že rané letniční hnutí mělo výrazný rovnostářský charakter. Jeho následovníci vnímali působení Ducha svatého jako sílu schopnou překonávat rozdíly mezi rasami, společenskými vrstvami i pohlavími. Podle Oha se však tyto ideály často oslabovaly v okamžiku, kdy se jednotlivá hnutí institucionalizovala a vytvářela pevnější církevní struktury.
Jako příklad uvedl Apostolic Faith Mission v Jihoafrické republice, kde se navzdory původnímu důrazu na duchovní jednotu praktikovala rasová segregace při bohoslužbách i v církevní službě. Církev se za tuto minulost oficiálně omluvila a v roce 1996 přijala prohlášení podporující integraci, podle Oha však určité stopy diskriminace přetrvávají dodnes.
Podobný vývoj podle něj nastal také v otázce postavení žen. Oh připomněl například Lucy Farrowovou nebo jihokorejskou pastorku Choi Ja-shil, které sehrály významnou roli při formování raných letničních hnutí. Jakmile se však církve více institucionalizovaly, ženy byly podle něj postupně vytlačovány z vedoucích pozic.
Oh se věnoval také postoji letničních křesťanů k ostatním církvím a společenským otázkám. Raní představitelé jako William Seymour a Frank Bartleman podle něj zdůrazňovali jednotu křesťanů, zároveň však byli skeptičtí vůči formálnímu ekumenickému dialogu. Tento postoj se v posledních desetiletích změnil a letniční církve dnes častěji vstupují do dialogu například s katolickou církví a dalšími denominacemi.
Raní letniční křesťané se podle Oha zajímali rovněž o rasovou diskriminaci, války a ekonomickou nerovnost. Později se však velká část hnutí zaměřila především na spasení jednotlivce. Oh proto vyzval k návratu k širšímu pojetí misie, které by spojovalo osobní spasení, sociální službu i snahu o proměnu nespravedlivých společenských struktur.
Druhý příspěvek přednesl Dr. Lee Gang-wook z Juan University. Zaměřil se na význam korejských komunit žijících mimo Jižní Koreu a argumentoval, že korejská diaspora by neměla být vnímána pouze jako skupina potřebující podporu, ale také jako významný aktér světové misie.
Lee vycházel mimo jiné z údajů Overseas Koreans Agency a jihokorejského ministerstva spravedlnosti. Podle něj byl teologický a misijní význam Korejců žijících v zahraničí dlouhodobě podceňován, zvláště v době, kdy se pozornost korejských církví stále více soustředí na zahraniční migranty přicházející do samotné Jižní Koreje. Rostoucí důraz na službu migrantům v Koreji by podle něj neměl vést k omezení podpory misie mezi korejskou diasporou.
Jako případovou studii použil korejské komunity v zemích ASEAN. Podle Leeho mohou jednotlivé diasporické sbory postupně vytvářet širší „společenství misijních komunit“, které bude stavět na společné identitě, přeshraničních vztazích a schopnosti propojovat různé kultury.
Lee vyzval korejské semináře, denominace a misijní organizace, aby nespatřovaly službu migrantům v Koreji a misii prostřednictvím Korejců žijících v zahraničí jako dvě oddělené oblasti. Podle něj by obě měly být součástí jednoho širšího teologického rámce. Zároveň doporučil další empirický výzkum, který by oba typy misijní služby vzájemně porovnal.
Třetí přednášející, Dr. Lee Chang-woo ze Seoul Christian University, se věnoval americkému Hnutí obnovy z 19. století a především službě Bartona W. Stonea mezi 90. lety 18. století a 30. lety 19. století. Podle Leeho původní Hnutí obnovy stavělo zvěstování evangelia a obrácení lidí výše než samotnou obnovu církve a jednotu mezi křesťany. Pozdější generace však podle něj tuto hierarchii postupně obrátily.
Lee vysvětlil, že Stone nevnímal obnovu a jednotu jako konečný cíl. Měly být prostředkem, který pomůže církvi účinněji naplňovat její misijní poslání. S postupným rozvojem hnutí se však podle něj „obnova“ začala měnit v charakteristický znak církevní identity namísto prostředku k evangelizaci.
Lee také položil otázku, zda korejské Churches of Christ nepřevzaly spíše obrannou a na vlastní identitu zaměřenou formu tohoto hnutí, která vznikala během amerických teologických konfliktů na začátku 20. století, než původní misijní vizi Bartona Stonea. Nové studium Stoneových myšlenek by podle něj mohlo pomoci při misijní obnově korejských církví Hnutí obnovy i širšího evangelikálního prostředí.
Posledním přednášejícím byl Dr. Shin Sang-hyeon z Presbyterian University and Theological Seminary. Představil předběžný návrh nové výzkumné metody, kterou nazval „narativní misiologie“. Jejím cílem je zkoumat, jak místní křesťanské komunity prostřednictvím vlastních příběhů, bohoslužeb, tradic a kulturní tvorby přijímají, předávají a vyjadřují evangelium.
Shin uvedl, že současný výzkum světového křesťanství již zdůrazňuje schopnost evangelia překračovat kulturní hranice a aktivní roli místních církví. Podle něj však používané výzkumné metody nedokážou vždy dostatečně zachytit, jak tento proces skutečně probíhá v každodenním životě konkrétních komunit.
Narativní misiologie by proto podle Shina neměla analyzovat pouze klasické písemné dokumenty. Zahrnovala by také ústní svědectví, liturgické praktiky, film, výtvarné umění, hudbu nebo digitální obsah. Díky tomu by výzkumníci mohli podrobněji sledovat, jak jednotlivé komunity vyjadřují křesťanskou víru ve vlastním kulturním prostředí.
Metodu by podle něj bylo možné využít při srovnávání církví v Asii, Africe a Latinské Americe. Takové porovnání by mohlo přispět k mezikulturnímu dialogu tím, že ukáže, jak různé křesťanské komunity překládají evangelium do svého kulturního a společenského kontextu. Pro korejské církve by narativní misiologie zároveň mohla být nástrojem ke kritickému pohledu na vlastní historii a k hledání způsobu, jak předat misijní dědictví další generaci.
Konference byla zakončena otázkami, odpověďmi a otevřenou diskusí po všech čtyřech prezentacích. Společnost také upozornila na nedávné korejské vydání překladu knihy The Doctrine of Good Works: Reclaiming a Neglected Protestant Teaching od Thomase McCalla, Caleba Friedemana a Matta Friedemana. Knihu do korejštiny přeložil člen společnosti profesor Ryu Jae-seong a vydalo ji nakladatelství Christian Literature Crusade.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Zdroj: Christian Daily International / Christian Daily Korea, Datum: 21. srpna. 2026, Foto: Wikimedia Commons
