V malebné krajině Českého krasu, v obci Málkov, se nachází Ateliér WAGA, ve kterém se nezapomíná na tradici starého dobrého řemesla. Manželé Robert a Martina Kaufmanovi v něm navrhují a vyrábějí skleněné bytové dekorace a další součásti interiéru. V průběhu více než dvaceti let trvání sklářského ateliéru v něm vznikají jedinečné vázy, mísy, svícny, šperky, ale i skleněné kříže k zavěšení na zeď
Magické sklo
K práci s křehkým sklem se přitom Robert Kaufman dopracoval od okouzlení brazilskými dlaždicemi. Opustil tedy původní experimentování s betonem. Svou cestu za sklem bere jako putování, které je důležitější než jakýkoliv stanovený cíl.
Sklo totiž dokáže lidem doslova učarovat. Ať už těm, kteří jej vyrábějí, či s ním jinak pracují, tak i jeho „divákům“. Hra stínů a lomeného světla procházejícího barevným sklem má až magický účinek.
Láska jako motor
Hnací silou tvorby celého Ateliéru WAGA je láska k materiálu skla. „Mám takovou zkušenost – když se zeptáte kohokoliv, kdo pracuje ve sklárně, ať už jako tavič, foukač, brusič, nebo malířka skla, vždy bude o své práci mluvit s láskou. Tito lidé jsou pevně semknuti se sklárnou a sklem jako takovým. Zánik mnoha skláren v devadesátých letech brali skláři, kteří přišli o svoji práci, jako ztrátu kousku sebe samých,“ říká Robert Kaufman.
Pokora vůči přírodě
Robert Kaufman vystudoval geologii, geochemii a mineralogii, miluje přírodu a k ekologii vede také své děti. Veškeré sklo Ateliéru WAGA je formováno v elektrických pecích s relativně malou spotřebou elektrické energie, nepochází tak z průmyslových hutí. Člověka, který rozumí přírodním procesům, navíc nikdy nepřestane okouzlovat vytváření nového materiálu. „Vždyť tavení skla je tolik podobné tvorbě magmatu v hlubinách Země,“ vyjadřuje se Robert Kaufman.
Jedněmi z prvních výrobků byly mísy, postupně se manželé Kaufmanovi začali věnovat také vázám a vánočním ozdobám, pro které je sklo příhodným materiálem. Jeho průzračnost, hladkost i křehkost vám může evokovat umění, které sama příroda vytváří z ledu.
Přirozená harmonie
Tak jako v přírodě, i v tvorbě manželů Kaufmanových mnohdy rezonují ostré kontrasty. Křehkost skla vyznívá v kombinaci se zmíněným betonem či kovem a jedno tak doplňuje druhé. „Nedívám se na materiál jako na něco, čemu něco chybí, nebo přebývá. Spolu s ostatními materiály (a tak vidím celý svět) tvoří úžasnou harmonii, boží jednotu,“ shrnuje Robert Kaufman.
