Když jsem v roce 1996 vydal život Ježíši, čerstvě po obrácení ke mně hodně promlouval verš z Přísloví 21,3: „Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem lepší než oběti.“ Modlil jsem se tehdy, k čemu mě Bůh povolává. Přijal jsem, že má služba Bohu bude spočívat ve veřejné službě. Pracoval jsem tehdy na Fondu národního majetku jako makléř a moc jsem nechápal, jak ze své pozice můžu právo a spravedlnost prosazovat.
O pár týdnů později, jsem se dostal do podobné situace jako Mordokaj, když se dozvěděl o zlých plánech (Ester 2,22). Vše jsem oznámil a letěl jsem z FNM na hodinu. Tak začala má služba ve veřejném sektoru. 🙂 Ve sboru tehdy bylo potřeba, aby se někdo staral o půjčování kazet, tak jsem se obětoval. Později byla ve sboru potřeba pomoc v nedělce, tak jsem se obětoval. S dětma jsem to moc neuměl. Nedělkový král byla má posměšná přezdívka.
Ne, nelituji své služby ve sboru. Při pozdější práci s politiky se mi zkušenost práce s dětmi velmi hodila. 🙂 Ale vážně: Chci ilustrovat, že v církvi tehdy moc nerezonovalo, že těžiště služby Bohu může být za zdmi církevních prostor. Církev připravovala pro službu budoucí pastory, proroky, apoštoly nebo učitele Bible, ale příprava pro vstup do veřejné sféry?
Ještě dnes se setkávám s názory, že křesťané by si od politiky měli držet distanc. Církev přece v minulosti svou moc zneužila k ovládání světské moci a řešením je tedy údajně opačný extrém, že křesťané se nemají o politiku zajímat vůbec. Je to jako bychom chtěli zrušit institut rodiny z důvodu, že v některých rodinách docházelo ke zneužívání dětí.
Potřebujeme prozíravost (L 16,8). Boží lid má být hlavou, a ne chvostem (5M 28,13). Ne kvůli tomu, abychom společnost ovládali nebo manipulovali, ale abychom „zářili“ a mnohým dopomáhali ke spravedlnosti (Dan 12,3). Hora Hospodinova domu se má tyčit nad vrcholy hor (Iz 2,2, Mich 4,1). Z naší země vyšel Jan Amos Komenský, učitel národů. Kdo ví, zda z naší země nemají vyjít i učitelé spravedlnosti (Jl 2, 23)?
Netvrdím, že všichni křesťané jsou povoláni stát v autoritě jako Mojžíš, být správci jako Josef, být agenty jako Chúšaj, diplomaty jako Ester nebo rádci jako Daniel. Ale všichni máme milovat své nepřátele. A v tomto smyslu je politika super příležitost k tréninku.
Boží lid bude soudit svět, bude soudit anděly (1K 6,2–3). To není žádná legrace. Stát v autoritě vyžaduje přípravu. A je jedno, zda se máte rozhodovat jako soudce, jako epidemiolog, nebo jako ředitel školy. Mám teď trochu vhled do toho, jak se rozhoduje v oblasti školství, a intriky, zákulisní boje, manipulace a pomluvy jsou tu úplně stejné jako v politice.
Nechci Vás strašit, ale povzbudit. Máme převzít zemi do dědictví. K tomu potřebujeme přípravu. Pokud vnímáte, že se máte připravovat na službu v médiích, na úřadech nebo se „jen“ pravidelně modlit za lidi, kteří mají vliv (1Tm 2,1), jste srdečně zváni na seminář 3. října 2020, který KMS připravila s lidmi, kteří už v této oblasti mají určitou zkušenost.
Své zkušenosti ze Senátu bude sdílet senátor Zdeněk Papoušek, s nímž jsem se účastnil řady modlitebních setkání v Senátu. Zažili jsme spolu viditelný průlom, který vedl k prosazení novely nastavující spravedlivé podmínky pro zdanění v určité oblasti.
Soudce okresního soudu v Táboře a předseda spolku křesťanských právníků Ondřej Kubů nám poví, jak konkrétně lze právo a spravedlnost prosazovat, přestože je ještě řada právních předpisů v naší zemi pokroucená (Iz 24,5).
Starosta Vsetína Jiří Růžička bude vyprávět, jak může křesťan obstát v komunální politice a nezlomit se (Iz 22,25), přestože se setkává s podrazáky (rozuměj koaličními partnery) a horami spisů, o nichž má rozhodnout.
Práce ve veřejném sektoru se dá dělat bez kompromisů se svědomím. Lze prosadit pozitivní změny i zmařit zlé plány. Bůh naklání srdce lidí postavených v moci (zažil jsem i obrat v jejich rozhodování o 180 stupňů), takže modlitby mají smysl. A má smysl být i v blízkosti osob, které rozhodují, neboť rady a modlitby pak mohou být lépe cílené.
Možná vás překvapí i má zkušenost ze Senátu. Riziko ušpinit se je v politice nižší než např. riziko trestního stíhání za nějaké rozhodnutí, které může člověk podepsat na úřadě. Věřím, že pro vás bude seminář povzbuzením a snad vám i pomůže v hledání, jaké další kroky na cestě s Bohem jsou pro vás připravené, abyste naplnili své poslání, svůj potenciál.
Libor Michálek, whistleblower a bývalý senátor
1 Komentář
David Jan
„Mají křesťané vstupovat do politiky?“ Často jsem o této otázce přemýšlel. Odpověď zřejmě nebude černobílá. Jak kdy, jak kde. V těchto časech by se křesťané měli o politiku zajímat ještě více než kdy předtím. Čínský totalitní režim se snaží o ovládnutí trhu a technologie. Současný kurz EU se od křesťanských hodnot distancuje. Ekonomické zájmy převládají nad základními právy. Ačkoli v Číně či Indii probíhá náboženská perzekuce křesťanů, nikdo se neodváží navrhnout sankce. Kšeft je kšeft.
Jak se o politiku zajímat? Jak se v ní angažovat? První křesťané neměli politickou stranu či svého vůdce, který by je v římském senátu zastupoval. Přesto dokázali změnit společnost. Jejich úspěch tkvěl v nekompromisnosti. Římská správa si s tímto „revolučním“ hnutím nevěděla rady. Čím větší represe, tím více budili pozornost. Potřebujeme vzbudit pozornost.