Pod záštitou organizace Ravi Zacharias International Ministries (RZIM) se v sobotu 21. září v Londýně konala mládežnická konference Reboot, v rámci níž proběhla panelová diskuse s křesťanskými apologety. Dotazy se týkaly sexuality, stvoření nebo klimatických změn.
Akce byla živě vysílána na sociálních sítích za účasti Andyho Bannistera, ředitele křesťanského centra Solas, Simona Edwardse, ředitele organizace Zacharias Trust a pomocného kaplana Oxfordského centra pro křesťanskou apologetiku (OCCA), Mahlatse Mashua, regionální ředitelky RZIM v Africe a Davida Bennetta, bývalého gay aktivisty a autora knihy Válka lásky a Madeline Jacksonové, apologetky z OCCA.
Zde je několik otázek, které položili účastníci konference.
Je to v pořádku chodit s nevěřícími?
Na otázku o randění odpověděl Edwards, který zmínil pasáž z 2. Korintským 6,14, která říká křesťanům „nespřahejte se s nevěřícími.“
„Jaké by to bylo být s partnerem, jehož základní chápání života se výrazně liší od tvého?“ ptal se Edwards na manželské spolužití s nevěřícím člověkem.
Edwards řekl, že věří, že „v lásce existuje moudrost,“ které by se měli křesťané držet. Britský apologeta se domnívá, že věřící by měli být opatrní, co se týče randění, i když se nejedná okamžitě o manželství.
„Jako křesťan si myslím, že bychom neměli brát chození na lehkou váhu. Chci říct, proč vlastně s někým máme rande? Nejde přece jen o osobní potěšení,“ dodal.
„Proč byste s někým chodili na rande, ledaže by bylo možné, že byste se mohli spolu oženit?“ poznamenal k biblickému pohledu na chození.
Jak můžeme jako křesťané reagovat na klimatickou krizi?
Otázka byla reakcí na vlnu protestů vyžadujících akci proti změně klimatu. Mahlatse Mashua řekl, že lidské bytosti „nebyly dobrými správci Země“ a tvrdil, že křesťané by „neměli vidět klimatickou krizi jako něco odděleného od naší víry.“
Jak mluvit o problémech LGBT, aniž by to znělo jako odsouzení?
Na konci se jeden účastník zeptal, jak by měl mluvit o svých názorech na problémy LGBT spolužáků, „aniž by to vyznělo, že je odsuzuji.“
Jacksonová odpověděla, že je důležité si uvědomit, že „není biblické“ považovat homosexualitu za „nejhorší možnou věc“ nebo „hřích nad všechny hříchy“.
„Když se zabýváme těmito věcmi, myslím si, že naše pokora ukázat, že lidé v této komunitě nejsou v Božích očích o nic horší,“ a to je podle ní důležitý výchozí bod pro vzájemné naslouchání.
Dodala, že „dialog s touto komunitou znamená být otevřený odpovědím na otázky a být otevřený především tomu, abychom byli milujícím přítelem toho, kdo je v této komunitě.“
-mn- Datum: 27. září 2019 Foto: screenshot YouTube
12 Komentáře
Karel Krejčí
Nejprve jsem se ujistil na Wikipedii, zda dobře chápu význam výrazu „apologetika“, protože vést panelovou diskusi na duchovní témata, která obrazně řečeno „překátrujeme“ přes intelektuální síto, mně poněkud zarazilo. Ale asi to tak je možné, bere se totiž v potaz schopnost našeho intelektu (i když nedokonalého a omezeného) v tom smyslu, že jsme přesto „schopni“ rozumově chápat a korigovat dění na této planetě – Zemi.
Co se týká naší zodpovědnosti za klima na Zemi, jsem přesvědčen, že všechno souvisí se vším. Nepochybně největší roli hraje naše uvědomění si, kdo jsme, proč tu jsme, jaká zde pro nás platí pravidla, kdo je zde nejvyšším vládcem, jaký scénář se zde odvíjí, jakou roli v něm hrajeme my, atd. V tomto scénáři máme také svěřený úkol být dobrými správci této Země. Nevymlouvejme se však na tuto povinnost (a ani se jí nenechme oklamat), protože naše prvořadá úloha je zcela jiná – být naopak z této Země osvobozeni – spaseni od dění tohoto padlého světa.
O tom, že homosexualita je hřích, není možné pochybovat. Pokud bychom ji obhajovali, budeme naopak hřešit my. Svět stále hledá jakýsi kompromis nebo únik do nějaké „zlaté“ střední cesty, ta ale neexistuje. Avšak velikost tohoto hříchu, jeho skutečné (individuální) příčiny a důsledky již ponechejme na Bohu – On sám nejlépe ví a On je také ten jediný, kdo spravedlivě soudí.
Martin Hambálek
Mrzí mně, že takový naprosto nic-říkající článek se objeví na Křesťan Dnes, ani není podepsán. Z těch zkratkovitých vět se nedá usoudit na žádný názor mluvčích. Některé věty ani nedávají smysl. Vše končí tak jaksi v patu… Přitom všechna tato témata jsou dnes velmi důležitá a je dobré se jimi zabývat.
Eva Hájková
Ne že by to hřích nebyl, ale máme snad homosexuály nenávidět za to, že jsou takto postižení? V jiné diskusi zde bylo řečeno, že máme přijímat, vážit si a mít rádi úplně všechny lidi. A já s tím souhlasím.
Karel Krejčí
Ale paní Hájková, kde jste vyčetla zmínku o nějaké nenávisti? Jistě, angažuji se v reakcích na různé komentáře patrně více, než bych měl, ale nejsem si vědom, že bych někde propagoval nenávist. To, co mě inspiruje k této aktivitě, je snaha o nazývání věcí pravými jmény. Tento svět má strach z pravdy, protože odhaluje jeho falešnou podstatu, na které je založena jeho existence.
Eva Hájková
Neměla jsem na mysli právě vás, pane Krejčí. Ale vím, že někteří křesťané se těchto lidí štítí. Nedávno jsem četla článek Jiřího Zajíce na Christnetu. Jmenuje se Nad internetovými debatami o homosexualitě.
http://www.christnet.eu/clanky/6278/nad_internetovymi_debatami_o_homosexualite.url
Píše, že v době apoštola Pavla nebylo vůbec nic známo o tom, že k homosexualitě jsou vrozené dispozice. Že se to považovalo jednoduše za jakousi sexuální rozežranost, kdy člověk už neví coby, jak se říká.
Ačkoliv, podle mého názoru, i takoví lidé dnes existují (různí bisexuálové, kteří si „mohou vybrat“ to nebo ono). Ne každý z nich bude asi stejně vinen.
PRK
Já bych chtěla reagovat na ten argument ohledně vrozené dispozice. Myslím, že není fér podsouvat době apoštola Pavla neznalost v ohledu homosexuálního chování. Myslím, že tyto věci byly ve starověku VELMI dobře známy, a právě včetně dispozice, kterou se zde argumentuje. Právě ona dispozice je diagnóza, o níž Pavel mluví, když říká, že „Bůh je vydal“. Nemyslím, že by se jednalo o individuální trest za hřích jednotlivce. Bojím se, že se jedná o kolektivní trest za kolektivní hřích modloslužby. Homosexualita nejprve ve formě politováníhodné diagnózy jednotlivců a posléze ve formě akceptance společností, která vede k úplné destrukci jejích základních struktur. Tomu by odpovídal také fakt, že Sodoma a Gomora byly vyvráceny jako celek. Bojím se, že homosexualita je kolektivní trest.
Realtoltek
„Tento svět má strach z pravdy, protože odhaluje jeho falešnou podstatu, na které je založena jeho existence“
Přesně tak tomu je.
PRK
Posledních několik staletí sílí vliv ducha Antikrista. Západní civilizace jede po silnici, na jejíž stranách jsou ekologické, sociální problémy a světové války. Nemá příliš velký smysl látat proděravělý šat z fíkového listí. Histerie kolem klimatických změn nemá nic do činění s pokáním před Tvůrcem. Je to jen další tvář materialistického darwinismu a vzpoury. Je to modloslužba Zemi, Gaia.
Karel Krejčí
Ano, ten výraz „fíkové listí“ je velmi výstižný. Věnovat nadměrnou pozornost klimatickým změnám je jen další falešná hra Antikrista, jenž se snaží odpoutat naší pozornost od jedinečného poslání, pro které jsme se zde narodili. On je také nepochybně autorem onoho „divadla“, které se zde na Zemi v současné době odehrává (diskuse okolo změny klimatu) a do jehož hlavní role si použil postavu, která ideálním způsobem splňuje nároky, které tato role vyžaduje, především ty citově/emotivní. Věřme Písmu …
Eva Hájková
Já jsem před lety znala dva homosexuály, muže, o nichž jsem dlouho nevěděla, že jimi jsou. Nikdo tehdy ještě neprováděl comming aut. Oba to byli hodní lidé. Oba se patrně ze všech sil snažili žít normálně. Oženili se, měli děti… Manželství se ani u jednoho z nich nepodařilo, takže se rozvedli. Jednomu z nich manželka dokonce bránila stýkat se s dětmi. Stal se něho alkoholik a nakonec spáchal sebevraždu. A i ten druhý prý, jak jsem slyšela, špatně dopadl. Zemřel předčasně.
Ano. Věřím, že kdyby poznali Pána Ježíše, byli by možná dopadli jinak.
Přemýšlím někdy, zda za to můžeme i my, křesťané, že ho druzí lidé nepoznávají. Možná neumíme evangelium předat?
Karel Krejčí
Paní Hájková, já věřím ještě v něco hlubšího. Věřím, že všechna tato trápení a bolesti mají smysl a vedou nás zpět k Bohu. Nepřiznává se snad k nám, že je náš milující Otec? Kdo může být starostlivějším, spravedlivějším, dokonalejším a milujícím otcem než On sám?
Eva Hájková
Souhlasím. Vlastně bychom se asi měli řídit slovy: „Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti.“