Michal Apetauer: Růst? Věříme, že to působí Bůh

Michal Apetauer je vedoucím sboru AC, který vznikl velmi nedávno. Sbor vykazuje strmý růst. Každého zajímá, čím to může být.

Co děláš, že Ti to tak roste?

Uf, asi to bude znít divně, ale do jisté míry by mě to zajímalo taky. Zrovna tento týden jsme se na setkání nejužšího týmu o našem růstu bavili, a shodli jsme se, že si nemyslíme, že jsme až tak dobří, že by k nám mělo chodit tolik lidí, co chodí. Věříme, že to působí Bůh. Taky je asi poznat, že jsme se naším pojetím církve a naším přístupem asi trefili do toho, co obecně v naší společnosti (nebo nejméně v našem městě) zatím chybělo a lidé na to evidentně reagují.

V lednu jste byli po pár měsících zkušebního provozu potvrzeni biskupem AC jako nový sbor AC. Kolik tehdy chodilo na bohoslužby lidí?

V té době už to bylo mezi sto a sto dvaceti lidmi.

A teď máme březen a ohlašujete dvě nedělní bohoslužby místo jedné z důvodu nedostatečné kapacity sálu. Kolik asi lidí chodí nyní?

Sál má kapacitu okolo sto čtyřiceti lidí a ta už byla několik neděl po sobě překonaná, už se nás víc dovnitř opravdu nevejde a lidé musejí často i stát.

Jak si vysvětluješ takový růst? Co děláš, že Ti to tak roste?

Věřím, že to je jedno z potvrzení, že nás Bůh opravdu k této práci povolal a že za ní stojí. Nešli jsme zakládat církev z frustrace, ze soutěživosti ani ze zklamání, motivem bylo oslavit Boha a tvořit společně domov, který bude odrážet Boha a jeho hodnoty způsobem, který bude snadno uchopitelný pro lidi v dnešní době ve větším městě.
Rozhodně nemůžu dát žádný návod, protože každý příběh je specifický a každé město je specifické. Ale jedna věc je klíčová. Rozhodně nejsme církví jednoho nebo dvou lidí. U nás hraje velkou roli tým, který je opravdu úžasný, máme v něm lidi se skvělým charakterem i schopnostmi, kteří mají za vlastní to, co děláme, a dělají to vše pro Boha. Církev nás šlo zakládat šestnáct a tito lidé stále tvoří základní články naší služby.

Máš představu, co je to za lidi, co chodí na shromáždění?

Snažíme se o nových lidech vědět co nejvíc, máme tým, který sbírá informace od lidí, kteří se chtějí zapojit do služby nebo o nás vědět víc. Máme v neděli velký počet mladých lidí, někteří dojíždí i zdaleka, což je pro nás vždycky trochu překvapení. Mladým lidem netrvá tak dlouho se rozhodnout prozkoumat křesťanství nebo dát život Bohu, proto jich je teď na začátku tolik. Fungujeme teprve deset měsíců. Druhou nejsilnější skupinou jsou mladé páry a rodiny s dětmi. Chceme být církví pro všechny generace a rozhodně chceme budovat církev zdravě a dlouhodobě, takže věříme, že postupem času budeme mít i více lidí ve středním věku i v tom starším.
Co se týče rozdělení lidí na věřící a nevěřící, každou neděli máme velký počet nevěřících a hledajících lidí, odhaduju to tak na třicet lidí za neděli. To je pro nás klíčové, protože rozhodně nechceme být církev, do které chodí lidé, kteří už někde duchovní domov mají. Když se to stane, nejde s tím samozřejmě nic moc dělat, ale nic pro to aktivně neděláme a vždy lidi povzbuzujeme, ať mají jedno místo, kde mají svůj zdravý domov, kde budují vztahy a zapojují se do života v církvi.
Brno je velké město, takže se také často objevují lidé, kteří kdysi v minulosti byli součástí církve, ale nějak se dostali na její úplný okraj nebo dokonce mimo. I to je důležité. Věříme, že člověk nebyl stvořený pro to, aby žil svoji víru sám.

Čím se City House odlišuje od jiných křesťanských sborů?

Upřímně, neděláme nic moc jiného, než dělají ostatní evangelikální církve. Také máme domácí skupiny, nedělní shromáždění, modlitební setkání. Také chceme dbát na to, aby naše učení bylo zdravé a biblické. Určitou výhodu máme v tom, že fungujeme krátce, a jakožto zakládající tým jsme hodně jednotní v tom, jak chceme církev budovat. Nejsme nijak vázáni církevními tradicemi; chceme si udržet to, aby Písmo bylo naším jediným měřítkem. Máme výhodu, že sbor zakládáme, a nerevitalizujeme. Snažíme se udržet naše rozhodování pokud možno rychlé a flexibilní, dáváme prostor lidem, aby dělali chyby, snažíme se, aby správní lidé byli na správných místech a hlavně aby Ježíš byl neustále středem a smyslem všeho, co děláme. Upřímně, docela nerad přemýšlím nad tím, čím se jakožto CityHouse lišíme od ostatních. Církve jsou rozmanité a já jsem za to rád, vidím to jako výhodu. Na každé je fajn něco jiného.

Co je jeho silnou stránkou?

Máme hodně silný tým se spoustou skvělých lidí. Tým je dobře namixovaný a jsou v něm lidi různých obdarování a schopností. Mnozí z nich už toho dost procestovali, takže mají rozhled, jak Pán Bůh buduje církev jinde. To pomáhá, zvlášť když máme flexibilitu a prostor to uvádět v praxi. Máme v týmu dobrou a uvolněnou atmosféru, a to se pak přenáší i na lidi, kteří přijdou. Bůh nám poslal až výjimečně hodně kreativních lidí, až někdy přemýšlím, kam nás s tím dál povede. Ale je spoustu věcí, na kterých musíme pracovat, k dokonalosti máme opravdu daleko. Slabých stránek mě taky pár napadá.

Jak se na tebe a City House dívají ostatní pastoři křesťanských sborů v Brně? Jsi pro ně kolegou nebo konkurencí?

Všechny asi ještě úplně neznám, ale doufám, že pro všechny jsem kolegou. U těch, co osobně znám, si myslím, že to tak je. Všem nám jde o to stejné a jsme součástí stejného Božího království.

Co budeš dělat, až nebudou stačit prostory ani pro dvoje bohoslužby?

Budeme muset hledat další prostory, zrovna příští týden už to hodláme přednést na týmu, že je třeba to začít řešit. Pokud nám Bůh svěřuje další lidi, nechceme to brzdit, ale vidíme za důležité pro ně vytvořit další prostor. Jedna z vět, kterou v CityHousu stále častěji opakujeme, je: „Každý má příběh, každý má hodnotu, každý má budoucnost.“

Čekáš to brzy?

Může to být brzy. Ale musím k tomu jednu věc říct: nehodnotíme náš úspěch podle toho, kolik lidí nám přijde v neděli. Nepozastavujeme se nad tím příliš. Chceme vést lidi k tomu, ať jsou učedníky a následovníky Ježíše, ne jen návštěvníky církve. Proto je pro nás klíčové, kolik lidí máme pravidelně na domácích skupinách, kolik jich je aktivně zapojených, kolik z nich žije aktivní život v církvi a podílí se na jejím chodu časem nebo finančně. To říká o církvi mnohem víc, než počet návštěvníků v neděli. Čísla pro nás nejsou cílem.

Autor: Hana Pinknerová Foto: Bohoslužba City House v Brně