Peter Kreeft vydal novou knihu, což je skoro vždy platné oznámení, ať jde o kterýkoli měsíc v roce. Za chvilku mu bude devadesát, a pořád je jedním z nejplodnějších mezi dnes žijícími křesťanskými spisovateli, v čemž soupeří s fenomenální tvůrčí plodností G.K. Chestertona a jiných. Jeho nejnovější kniha se zaměřuje na dva podle něj nejvýznamnější romány, jaké kdy byly napsány: na Pána prstenů a Bratry Karamazovy.
Jako dlouholetý obdivovatel obojích spisů (Dostojevského mistrovské dílo jsem četl loni znovu, myslím už po šesté) nemohu s jeho výběrem nesouhlasit. Byl jsem proto zvědav, jaký nový pohled mohl načerpat z těchto dvou románů – knih, které s rozvážnou moudrostí stále plynou dávno poté, co popularita většiny jiných pohasíná.
Obyčejná naděje versus hluboká naděje
Zvláště jedna kapitola stojí za zamyšlení. Kreeft rozjímá o povaze naděje, přičemž staví do protikladu obyčejnou naději a tu, kterou označuje jako hlubokou. Obyčejná tkví často v kalkulaci – v sázce na dobré vyhlídky; vynořuje se tehdy, kdy se ještě, byť i nepravděpodobně, dá počítat se zdarem.
Hluboká naděje je však něco jiného; je to onen druh doufání, který vyvstává poté, co obyčejná naděje umírá. O tomto druhu naděje Chesterton řekl, že „existuje pouze při zemětřesení a zatmění slunce“. Je to důvěra založená nikoli na statistice či okolnostech, nýbrž na řádu věcí tkvícím v hlubinách, na přesvědčení, že život s konečnou platností vítězí nad smrtí a že toužit po tom, co je dobré, a usilovat o to, je dobré a správné.
Obyčejná naděje může být pomíjivá, protože závisí na okolnostech a na tom, v čem vidíme možné šance. Hluboká naděje je těžká – tak těžká, že může dodávat srdci lehkost a jas.
Hvězda, která prozáří temnotu
Pro ilustraci tohoto druhu naděje sahá Kreeft k jednomu pamětihodnému výjevu v Pánu prstenů. Frodo a Sam jsou hluboko v Mordoru, přibližují se k srdci zla. Všechny poslední drobty obyčejné naděje jsou tytam. Frodo usnul. Sam drží stráž. A v tomto okamžiku naprostého zoufalství cosi upoutá Samův pohled.
Tam, kam jeho zrak zamířil, mezi potrhaná mračna nad temnou skalou vysoko v horách, Sam postřehl, jak na chvilku zazářila bílá hvězda. Když z pusté země pohlédl do výše, zasáhla krása té hvězdy jeho srdce a vrátila se mu naděje; neboť jím jako jasný a zlatý paprsek pronikla myšlenka, že Stín je jen cosi maličkého a pomíjivého; že navždy trvá světlá a vznešená krása, na niž Stín nedosáhne.
Kreeft nám vypráví, že právě tento výjev Tolkien podle svých vlastních slov nemohl číst se suchýma očima.
Co dodává tomuto okamžiku takovou moc? Je to náhlé procitnutí hluboké naděje. Naděje založené nikoli na vlastním já nebo šanci či pravděpodobnosti, nýbrž na čemsi metafyzickém. Na kosmickém, objektivním základu hluboko pod vším – neboť existuje dobrý a živoucí Bůh. Kreeft to vyjadřuje slovy:
Slzy, které nám vytrysknou při četbě takových míst jako ono zmíněné (Samova hvězda), plynou z lidského (nebo hobitího) srdce, které nemůže udržet nadpřirozenou velikost a váhu své naděje, podobně jako oblak nemůže udržet svůj déšť.
I Tim Keller miloval toto místo. Cenil si Tolkienova kontrastu mezi Samovou vzpurností (když se ještě díval sám na sebe) a nadějí, když se zdrojem jeho naděje stalo odhlédnutí od sebe a vzhlédnutí k nebesům. Právě hluboká naděje Samovi umožnila „usnout hlubokým a nerušeným spánkem“.
Když je situace děsivá, začne nás svět vyzývat, ať se opřeme o pohled do vlastního srdce. Ať si sami dodáváme odvahy. Ať dáme vale obavám. Křesťanská naděje je však jiná. Jejím zdrojem je něco mimo nás. Je to radost, která strach odkáže do patřičných mezí a nedovolí mu, aby začal vše pohlcovat.
Když je Stín maličký a pomíjivý
Když Kellerovi zjistili rakovinu, absolvoval nebezpečnou operaci. A přesto – ve chvíli plné rizika a strachu – zakusil cosi pozoruhodně podobného tomu, co Tolkien popsal ve výjevu Samova vidění v Mordoru.
V „Naději ve chvílích strachu“ o tom napsal:
V okamžicích, než mi dali anestetikum, jsem se modlil. Ke svému překvapení jsem obdržel náhlý, jasně nový pohled na vše. Připadlo mi, že vesmír je obrovskou říší radosti, veselí a vznešené krásy. A ovšemže tomu tak bylo a je – nestvořil jej snad trojjediný Bůh tak, aby byl pln jeho nespoutané radosti, moudrosti, lásky a potěšení? A v celé té obrovské vesmírokouli slávy byla jen jedna jediná skvrnka tmy – náš svět – kde byla dočasná bolest a utrpení. Avšak byla to jen skvrnka, a ta brzy vybledne a vše bude světlem. I pomyslel jsem si: „Vlastně na tom nezáleží, jak ta operace dopadne. Všechno bude v pořádku. Já – moje choť, moje děti, můj sbor – všechno bude v pořádku.“ A usnul jsem s jasným pokojem v srdci.
Když se na nás snáší temnota, potřebujeme víc než optimismus. Víc než odpor. Co potřebujeme – co viděl Tolkien, čeho se přidržel Keller, o čem píše Kreeft – je hluboká naděje. Naděje nepřetrvá kvůli tomu, že vyhlídky jsou dobré, nýbrž protože dobrý je Ten, kdo vypráví celý příběh.
Nakonec to bude světlo a vznešená krása, co přežije stín. A ono třeba i nepatrné zahlédnutí světla – ať už je zahlédl hobit v Mordoru, nebo pastor na nemocničním lůžku – nás může dovést k tomu, že se rozpláčeme radostí.
Autor: Trevin Wax (https://www.thegospelcoalition.org/profile/trevin-wax/)je is viceprezidentem pro zdroje a marketing organizace amerických Jižních baptistů North American Mission Board a hostujícím profesorem soukromé baptistické Cedarwillské univerzity v ohijském městě Cedarville; dříve sloužil jako misionář v Rumunsku. Pravidelně píše články pro The Gospel Coalition a přispívá do periodik The Washington Post, World a Christianity Today. Vyučuje též misii a křesťanské službě na vysoké škole Wheaton College a přednáší o křesťanství a kultuře na Oxfordské univerzitě. Je zakládajícím editorem Projektu evangelia, podílel se na vydání Křesťanské standardní bible a v současnosti působí v Kellerově středisku pro kulturní apologetiku. Je autorem mnoha knih, např. The Gospel Way Catechism, The Thrill of Orthodoxy, The Multi-Directional Leader, This Is Our Time a Gospel Centered Teaching, a podcastu Reconstructing Faith. S manželkou Corinou mají tři děti. Můžete jej sledovat na X nebo na Facebooku, nebo dostávat jeho články mailem.
Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 12. února 2026 Foto: Wikimedia Commons
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
