Křesťan dnes

Nejděsivější koalice

 

Po mnoha jednáních, po mnoha zklamáních lídrů, kteří již měli svoje povolební vládnutí hotové před volbami, se nám budoucí sestava moci výkonné docela zřetelně rýsuje: tvoří ji Andrej Babiš a dva podivné spolky, kteří mu vládnutí umožní, totiž komunisté a okamurovci. Je to naprosto děsivá koalice, to nejhorší, co na naší politické scéně máme… Co je spojuje, kromě vůle po moci, moci za každou cenu? Společný politický jmenovatel „proletářů všech zemí“ s multimiliardářem a ultranacionalisty tvoří co? To není tak těžké uhádnout: boj proti církvi. konkrétně nejdřív zdanění části nyní částečně navraceného, po roce 1949 zcela ukradeného církevního jmění. Církvi se bude, pokud zdanění restitučních plateb projde, opět o něco tížeji dýchat. A křesťané, kteří volili Tomia Okamuru s pocitem, že právě taková volba je to to nejlepší, co mohou pro církev udělat, mají nyní první velký, vážný důvod k zamyšlení; spíš rovnou k pokání.

Menšinovou vládu, to Andrej Babiš bere, ale vládnout na hraně ústavnosti jen z milosti Miloše Zemana, do toho se mu naštěstí nechce: přece jen dbá poněkud na svoji dobrou (aspoň trochu dobrou) pověst v Bruselu a jinde.

Do politického zákulisí sice nevidíme (nevíme například, co dostal Tomio Okamura od Zemana za to, že nebude kandidovat na prezidenta), ale to, co ze zákulisí vystoupilo, je výmluvné: poslanci hnutí ANO podpoří, aby vedení nejmocnějšího, tedy rozpočtového výboru sněmovny dostali, poprvé po listopadu 1989, komunisti; a bezpečnostní výbor má zase dostat Tomio Okamura, kozel zahradníkem.

Není málo lidí, kteří za toto děsné aranžmá obviňují ODS, piráty, ČSSD, lidovce – prostě kdekoho z těch, kdo řekli „Ne“ na Babišovo lákání ke společnému vládnutí. „My už jsme si to zkusili, tak ať to zas zkusí někdo jiný,“ zříkal se jménem své strany slastí společného zasedání v jedné vládě s Babišem člen vedení ČSSD a předseda Senátu Milan Štěch. Je to tedy jen jakási pohodlnost – a mravné by bylo, aby demokratické strany vzaly na sebe tento kříž – a šly do Strakovy akademie zápasit za demokracii a vlastně válčit proti Andreji Babišovi – pod vedením Andreje Babiše? Ne, nemyslím si to.

Teorie obhajující zabraňování nejhoršímu tím, že se sám budu podílet na nejhorším, byla dost typická pro lidi, kteří, ač o podstatě komunismu neměli nižádných iluzí, vstupovali za bolševika do KSČ; i když jistě mohli zlepšit a zmírnit tu či onu drobnost nebo pomoct tomu či onomu svému známému, právě na nich, na těchto lidech, stála komunistická totalita v normalizačních letech, a ne na nějakých komunistických fanaticích, kterých už bylo více než poskrovnu…

Zní to hrozně, ale opravdu si myslím, že česká demokracie je dost silná, aby – při existenci silné a dobře fungující opozice – jedno období vlády Babiše, bolševika a Okamury vydržela. A pak? Pak se uvidí.

 

Článek vyšel původně na stránce Skleněný kostel, autor: František Schildberger, foto: Wikimedia

 

Exit mobile version