Nová pravidla Kanadských ozbrojených sil omezují způsob, jakým mohou vojenští kaplani vystupovat během oficiálních vojenských a vzpomínkových akcí. Pokud se těchto událostí příslušníci armády účastní povinně nebo v rámci výkonu služby, kaplani již nemají pronášet veřejné modlitby, ale pouze takzvané „duchovní reflexe“. Ty podle směrnice nesmějí používat nábožensky specifický jazyk, včetně odkazů na Boha.
Na novou politiku upozornil Bruce J. Clemenger, emeritní prezident a současný senior ambassador organizace Evangelical Fellowship of Canada. Ve svém komentáři publikovaném Christian Daily International tvrdí, že pravidla ve snaze o náboženskou neutralitu ve skutečnosti nutí vojenské kaplany, aby při veřejném vystupování přijali sekulární způsob vyjadřování. Clemenger je zároveň členem Interfaith Committee for Canadian Military Chaplaincy, kde zastupuje řadu evangelikálních denominací, jejichž kaplani působí v armádě.
SOUVISEJÍCÍ – Lev XIV. vzkázal politikům, že Bůh odmítá modlitby těch, kdo začínají války
Směrnice Canadian Armed Forces Military Personnel Instructions 03/26 byla vydána 29. července 2026. Vztahuje se na všechny členy Kanadských ozbrojených sil a stanovuje pravidla pro veřejná vystoupení během vojenských ceremonií, při nichž příslušník armády vystupuje jako představitel ozbrojených sil a kanadské vlády, nikoli jako zástupce vlastní náboženské tradice.
Pravidla se vztahují například na slavnostní ukončení výcviku, předávání velení, uvedení lodí do služby, udílení vyznamenání, slavnostní večeře a vojenské připomínkové akce. Výslovně mezi ně patří také Remembrance Day, tedy kanadský Den válečných veteránů, a připomínky Bitvy o Británii nebo Bitvy o Atlantik. Pokud je při takové akci požadována modlitba nebo náboženský obřad, kaplan má místo toho nabídnout duchovní reflexi.
Kanadské ozbrojené síly vysvětlují opatření snahou respektovat rostoucí náboženskou a duchovní rozmanitost vojáků, včetně těch, kteří se nehlásí k žádnému náboženství. Armáda odkazuje na Kanadskou listinu práv a svobod a na povinnost státu nezvýhodňovat jednu víru před druhou. Duchovní reflexe má proto podle směrnice umožnit všem přítomným, aby událost prožili způsobem odpovídajícím jejich vlastnímu přesvědčení, například v tichu, osobní modlitbě nebo prostém zamyšlení.
Clemenger však s výkladem neutrality nesouhlasí. Tvrdí, že reflexe, která nesmí zmínit Boha, božství nebo transcendentní skutečnost, není neutrální. Podle něj pouze nahrazuje náboženský pohled sekulárním nebo humanistickým pohledem. Upozorňuje přitom, že samotná kanadská vojenská kaplanská služba uznává humanismus jako jednu z duchovních a světonázorových tradic, které v armádě zastupuje.
Autor připomíná, že předchozí přístup umožňoval kaplanům před modlitbou vysvětlit, že mezi účastníky jsou lidé různých vyznání i lidé bez víry. V roce 2023 však byla pravidla změněna tak, aby na určitých oficiálních akcích nebyly pronášeny modlitby. Nová směrnice z roku 2026 podle Clemengera zachází ještě dále tím, že z duchovních reflexí výslovně odstraňuje také nábožensky specifické výrazy a odkazy na Boha.
Podle Clemengera je problém obzvláště patrný při vzpomínkových událostech, kde se lidé společně vyrovnávají se smrtí a obětí vojáků. Kaplan zde tradičně přinášel modlitbu, útěchu a duchovní pohled na témata, jako jsou naděje, oběť, vděčnost a smrt. Nová pravidla podle něj tuto část veřejného rituálu omezují právě ve chvíli, kdy se lidé různých náboženských přesvědčení snaží společně truchlit a vzpomínat.
Clemenger také odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu Kanady z roku 2015 týkající se města Saguenay v provincii Québec. Případ se týkal modlitby pronášené před zasedáním městské rady. Soud tehdy rozhodl, že stát nesmí vytvořit prostředí, které zvýhodňuje věřící jednoho typu před ostatními. Zároveň však podle Clemengera soud připustil, že absolutní světonázorové neutrality nelze plně dosáhnout a že skutečným cílem má být to, aby stát žádné náboženství ani nenadržoval, ani mu nebránil.
Právě v tomto bodě podle autora nová vojenská politika selhává. Tvrdí, že zákaz odkazů na Boha neotevírá prostor všem přesvědčením, ale naopak některé z nich z veřejného projevu vylučuje. Podle něj by skutečně inkluzivní přístup mohl umožnit jak duchovní reflexe bez náboženského obsahu, tak modlitby, například s úvodním vysvětlením nebo střídáním kaplanů zastupujících různé náboženské a duchovní tradice.
Směrnice obsahuje zvláštní ustanovení týkající se domorodých tradic. Ty mohou být při vojenských událostech zahrnuty z kulturních, historických a vzdělávacích důvodů, a to i v případě, že mají určitý duchovní rozměr. Musí však být výslovně zasazeny do kulturního a vzdělávacího kontextu a účastníci nejsou povinni podílet se na jejich duchovní části. Kanadská armáda toto ustanovení spojuje s ústavním uznáním práv původních obyvatel a se snahou napravovat historické potlačování jejich tradic.
Clemenger tento rozdíl kritizuje. Podle něj ukazuje, že je možné vytvořit prostor pro duchovní tradice a zároveň nikoho nenutit k účasti. Stejný princip by podle něj mohl být použit také vůči křesťanským, židovským, muslimským a dalším náboženským tradicím místo úplného odstranění zmínek o Bohu z oficiálních duchovních reflexí.
Nová pravidla přitom nezakazují vojenským kaplanům modlitbu ve všech situacích. Směrnice výslovně uvádí, že omezení se nevztahují na soukromé rozhovory, pastorační péči, bohoslužby, náboženská setkání ani další obřady konkrétních náboženských tradic. Modlitby a náboženské obřady mohou být nadále součástí vojenských pohřbů, které se řídí přáním rodiny a zemřelého.
Kanadská armáda tvrdí, že směrnice neomezuje osobní víru kaplanů, ale pouze stanovuje hranice pro situace, kdy veřejně vystupují jako představitelé ozbrojených sil. Jejím cílem je podle oficiálního dokumentu vytvořit prostředí respektující vojáky všech vyznání i ty, kteří žádnou víru nemají.
Clemenger však považuje tuto politiku za další krok směrem k sekularizaci veřejného prostoru v Kanadě. Po třiceti letech práce v oblasti náboženské svobody podle něj zůstává přesvědčen, že státní neutralita by neměla znamenat nepřítomnost náboženství, ale otevřenost vůči různým náboženským a nenáboženským přesvědčením. Cílem by podle něj měla být vojenská kaplanská služba, která dokáže podporovat duchovní život všech členů ozbrojených sil, včetně těch, kteří věří v Boha.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Zdroj: Christian Daily International, Datum: 27. srpna. 2026, Foto: Wikimedia Commons
