Od progresivní teologie k ateismu?

Každý z nás prochází různými etapami víry. Zřejmě každý známe nějaké lidi, kteří kdysi byli zapálenými křesťany a dnes jsou z nich ateisté. Cesta od víry k nevíře je vždy individuální a její důvody jsou různé.

Jaký je vztah mezi progresivní teologií a ateismem? Může mezi těmito dvěma krajními body vést cesta postupného oddalování od vztahu s Bohem? Apologetka a zpěvačka Alice Childersová se tomuto tématu věnovala a její práce přinesla několik zajímavých faktů.

V úvodě svého příspěvku uvedla příklad bývalého křesťanského pastora Barta Campolo, který opustil víru svého mládí. V rozhovoru s otcem vysvětlil, že jeho cesta k sekulárnímu humanismu je třicetiletý proces od konzervatismus přes liberální teologii až po zcela sekulární pohled na svět.

Campolo předpověděl, že za deset let se ze třiceti až čtyřiceti procent takzvaných progresivních křesťanů stanou ateisté. Progresivní křesťanství je těžké definovat, protože podle Childerové neexistuje seznam názorů, které progresivní křesťany oficiálně spojuje.

Zpravidla však odmítají historické biblické chápání manželství, sexuality a obecně popírají nebo redefinují doktríny, jako je smíření a biblická autorita.

V důsledku toho se Campolo domnívá, že progresivisté již z větší části zanechali křesťanství, prostě znovu definovali pojmy ve snaze udržet si nějakou podobu své víry, dokud neopustí víru úplně.

Autorka článku dále opsala příběh páru, který přešel od víry k nevíře. Majitelé křesťanského nahrávacího studia se dostali na titulky novin, když Lisa Gungorová popisovala konverzi svého manžela k ateismus ve videu s názvem Přestal jsem věřit v Boha poté, co jsem vedl megasbor (výraz používaný hlavně v USA pro sbor s více než 5000 členy). Video zdůraznilo duchovní vývoj páru od víry ke „kacířské nevíře… a zpět k víře.“ Víra, kterou ona a Michael konečně přijali, má málo společného s historickým křesťanstvím.

Chidersová píše, že cesta Gungorových není nijak výjimečná a jako příklady uvádí Mikea McHargue, známého jako „vědec Mike“, který vypráví podobný příběh o svém dočasném ateismu a návratu k víře, která je zcela odlišná od křesťanství, jaké předtím praktikoval. Řekl, že poté, co začal blogovat o svém příběhu, dostal tisíce e-mailů od lidí, kteří sdílejí stejný zážitek.

 

Známý skeptik a profesor Nového zákona Bart Ehrman prošel progresivní křesťanskou fází na cestě od evangelikálního křesťanství až k ateismu. Nyní se domnívá, že „je možné být jak agnostikem, tak i ateistou.“

Bývalý člen kapely Caedmon’s Call, Derek Webb nedávno oznámil, že odešel od své víry a zjistil, že křesťanský příběh „není pravdivý“. Jeho poslední album Fingers Crossed popisuje „příběh dvou rozvodů“ a odkazuje na rozvod s manželkou a odchod od Boha.

Childersová uvedla tři názory, které sdílejí někteří progresivní křesťané a mohou vést k plnohodnotnému ateismu.

  1. Bible je nespolehlivá – „Bible je jenom lidská kniha“ (Rob Bell).

„Všechno v Bibli, co vypadá zázračně nebo je v rozporu s normálními funkcemi přírodního světa, není faktické, ale spíše je mytologické“ (James Burklo).

Progresivní křesťanští spisovatelé David Felten a Jeff Procter-Murphy se domnívají, že svědectví o panně, Ježíšových zázracích a vzkříšení jsou jen metafory. Progresivní autorka Rachel Held Evans navrhuje, aby křesťané měli menší zájem o historickou platnost těchto zázračných příběhů a více se soustředili na teologické body, kterým vyučují.

  1. Nevyřešená odpověď na problém zla

Pro ateisty je jedním z nejdůslednějších zabijáků víry v Boha realita zla a utrpení. Během věků se i mnoho křesťanů potýkalo s tímto starým dilematem: Jestliže je Bůh dobrý, proč je tady zlo? Je-li všemocný, proč s tím něco neudělá?

V rozhovoru v populární irské televizní show se ateisty Stephena Frye zeptali, co by řekl Bohu, pokud by zemřel a zjistil, že existuje. On odpověděl: „Rakovina kostí u dětí? Proč? Jak se opovažuješ? Jak se opovažuješ vytvořit svět, ve kterém je takové utrpení, které není naší vinou. To není správné.“ Fry skončil tím, že pokud existuje Bůh, je to „naprostý maniak.“

Lisa Gungorová vyjádřila, že jedním z bodů odpadnutí od křesťanské víry byla návštěva koncentračního tábora v Osvětimi krátce poté, co viděla zápas svého bratrance s rakovinou.

  1. Morálka je přizpůsobená společnosti

Mnoho ateistů se domnívá, že co je morální nebo nemorální závisí na vlivu morálky na blahobyt lidstva bez nutnosti vnést do celé záležitosti Boha. Tento pohled na morálku je definován společenskými normami.

S vyloučením Bible z jejího místa se tato autorita obecně posouvá na člověka. Osobní svědomí, názor a preference se stávají objektivní normou. Její pomocí se hodnotí a interpretuje život a morálka.

Pro ateisty nebyla Bible nikdy zdrojem pravdy o morálce a pro progresivisty je Bible upravena tak, aby vyhovovala některým morálním normám naší kultury.

To neznamená, že každý křesťan, který má progresivní názory na určité otázky, je na přímé cestě k ateismu. Progresivní křesťanství pokrývá široké spektrum křesťanství. Ale jak Campolo popisuje, měnit názor na historické doktríny může být návykové. Vysvětluje: „Jakmile začnete upravovat svou teologii tak, aby odpovídala realitě, kterou vidíte před sebou, je to nekonečný proces.“

Pro někoho to může být víra v biblické normy týkající se sexuality a pohlaví nebo Ježíšovy oběti na kříži nebo autorita Bible. Bez ohledu na to, co člověk dělá, jeho vlastní myšlenky, pocity a názory se stávají zdrojem pravdy a odráží spíše to, co člověk upřednostňuje, než co je pravda. A čím dál touto cestou křesťan kráčí, tím více odchází od skutečného vztahu s Bohem.

Tim Keller správně poznamenává: „Co se stane, když vyloučíte něco z Bible, co uráží vaši citlivost a překračuje vaši vůli? Pokud vybíráte, čemu chcete věřit a odmítnete zbytek, jak budete mít někdy Boha, který by vám mohl odporovat? Nebudete! Budete mít vymyšleného boha! Bůh, který je v podstatě vaším vlastním stvořením, a ne Bůh, s nímž můžete mít vztah a skutečnou interakci.“

Co tedy můžeme udělat, abychom zabránili tomuto dění v našich kostelích a rodinách, ptá se Childersová a cituje Crainovou, která uvádí, že musíme skutečně pochopit, co znamená kráčet úzkou cestou s upřeným pohledem na odměnu, která čeká na ty, kteří ji jdou. Musíme také inteligentně pracovat s otázkami víry a namísto kárání za pochybnosti poskytnout lidem bezpečné místo, kde by mohli klást těžké otázky a zpracovat své pochybnosti.

Následovat Ježíše po století nebylo moderní a křesťané se vždy museli postavit proti duchu svého věku. Když to neučiníme, můžeme být na cestě směrem k nevěře. Učení Bible není progresivní – je věčné.

„Držme se neochvějné naděje, kterou vyznáváme – vždyť Ten, který dal zaslíbení, je věrný.“ (Žid 10,23)

Koneckonců současné názory, které mnozí lidé nazývají „progresivními“, nejsou progresivní: jsou to velmi staré ozvěny této první otázky: „Řekl to opravdu Bůh?“ (Gen 3,1) A všichni víme, kde to skončilo.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?

 

-mn-  Foto: Pixabay, ilustrační 

 

Kategorie: Církev

11 Komentáře

  1. 2.Nevyřešená odpověď na problém zla…
    k tomuto vtipnému bodu napíšu jen, že lidi si za nemoci mohou mnohdy sami, tím že zlořečili Bohu, nečiní pokání a neodvrací se od hříchu a nehledají Boha, který má moc uzdravit a zachránit a spasit
    dále nemoci dává satan a démoni. když samotný Kristus vyhnal démona, tak odešla s nim i spojena nemoc, viz evangelia
    a za další Bůh je stále dobrý ale i svatý a spravedliví, ale to už se dnes neučí a to je chyba

    Odpověď
  2. Karel Konečný

    Jsou různé pohledy na Bibli. Uvedu třeba tento: Bible neni kniha historická ani vědecká, ale teologická, pak hledání jakýchkoliv důkazů a potvrzení je nesmyslné, ale nikdo vám nezabraňuje si něco myslet. Člověk je svobodný a ne ovládaná loutka, zlo pochází tedy z člověka. Všichni lidé mají určité představy o pojmech, které se v Bibli vyskytují, jako láska, pokání, víra,věčnost, Ježíš, Bůh, nebe, peklo a mnoho dalších. Některé pojmy jsou mimo náš časoprostor a mimo naše chápání a nemusíme se snažit je pochopit. Ostatní pojmy si lidé vysvětlují různě. Člověk je tělesný a tak lásku například chápe jen ve vztahu k druhému fyzickému objektu, který když má rád tak pro něj něco udělá. Prakticky je to jako pohyb a to je život, jestliže to mohu takto napsat. Víra pak jistě je to co žijeme.
    Samozřejmě lidé jsou různí někteří velmi vzdělaní, někteří povrchní a stojí to značnou námahu pochopit jejich postoje. To jsem jen něco nakousl, nejde tady o všem psát.

    Odpověď
  3. Podle mne je Ježíš sám nejlepším lékem na pochybnosti. On je tím, kdo mne přes ně může přenést (a je to taky to, co já opravdu chci.)
    Co asi moc fungovat nemůže, je vytloukání klínu klínem – tj. motat se z jedné soustavy teorií ke druhé, pak třetí, atd. atd. Nemohu se sám vytáhnout „za cop z bažiny“.
    Na druhé straně, stejně tak jako progresivismus, úplně stejně hrozí šikmou plochou i striktní konzervatismus … pokud budu v kterémkoli z nich BEZ JEŽÍŠE. Jde opravdu o to, osobně se ho držet za ruku a mít tento vztah za absolutní prioritu priorit.

    Odpověď
    • Ano. To je správné – držet se Ježíše. Myslím, že Ježíš nás také vede i k tomu, abychom přijímali všechny lidi. Včetně progresivistů nebo ateistů.

      Odpověď
    • Ano, naše srdce může prorůst a naši víru zničit stejně modernistický liberální kvas saduceů, jako ultraortodoxní kvas farizeů…potřebujeme se vyhýbat obojímu. Myslím ale, že farizejství je v církvi rozšířenější … v NZ se o něm mluví podstatně více. Je záludnější a naše srdíčka k němu tíhnou víc než k liberalizmu…aspoň tedy to moje. Ovšem farizejství nevede k přímému otevřenému odchodu od víry, ale k pokryteckému setrvávání a tak asi vypadá skrytěji a méně nebezpečně. Boj proti liberalizmu je v církvi téma, boj proti farizejství ne…

      Odpověď
        • Myslím tím církev jako takovou…všechny církve. Ovšem asi zde opravdu rozdíl je… jsou trochu modernistické církve, kde je více saducejství a církve, kde zas se modernizmus nenosí a zde je asi více farizejství. Ovšem oba tyto plíživé kvasy jsou ničivé a o moje srdce se pokoušejí oba…Myslím, že asi o srdce ostatních také…

          Odpověď
          • To skoro vypadá, že máte strach, abyste se v církvi nenakazil jedním nebo druhým kvasem.
            Já nejsem v žádné církvi. Možná se jich taky trochu bojím, ale hlavně – bydlím na malé vesnici, kde jsem ještě ke všemu cizí, tedy přistěhovaná. U nás jsou jen katolické bohoslužby. Je tu filiální kostel. Farnost je ve vedlejší vsi.
            Dojíždím do města za prací. Nechce se mi dojíždět ještě i za církví. Záleží mi taky na rodině, která věřící není.
            Navíc si myslím, že křesťan by měl dělat i nějaké dobré skutky, ne jenom zpívat a modlit se. Dva roky se věnují dobrovolnictví. Chodím po práci na návštěvy do domova seniorů. Jen hodinu týdně, bohužel, víc zatím nezvládnu, dokud jezdím do práce. Ale žiji s vědomím, že je to velmi málo.

  4. Samozřejmě se v církvi lze nakazit tím i tím…ale hlavní nebezpečí je v tom, že ty kvasy jsou pro naše srdce lákavé a i bez církve jsou tato pokušení nablízku. Myslím, že společenství potřebuje nutně každý věřící. Třeba aspoň občasné návštěvy u někoho doma…Pokud mohu radit, zkuste se modlit, aby Vás Bůh dovedl tam, kde zažijete požehnání a sama požehnáním budete. Nikdo se nemůže sám sebe pokřtít nebo slavit sám se sebou večeři Páně…Nebo se povzbudit, když je mu opravdu těžko…Bůh k nám přichází často skrze jiné lidi. Neříkám, že to nejde být sám dočasně…ale není to cíl. Potřebujeme druhé křesťany a potřebujeme s nimi být spojeni. Určitě pro Vás Bůh má dar společenství, kde zažijete výborné věci. Jako sloužíte druhým, potřebujete i to, aby někdo občas posloužil Vám.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář