Řím – Papež František v neděli odpoledne navštívil římskou komunitu Sant´Egidio, která vznikla před padesáti lety, 7. února 1968, z iniciativy gymnazisty Adrey Riccardiho a jeho přátel v typicky mladistvé touze po změně světa.
Počátkem sedmdesátých let (1973) se skupina začala scházet k modlitbě v římské čtvrti Zátibeří v někdejším karmelitském klášteře sv. Jiljího, odkud také plyne její název. O deset let později (1981) jí sv. Jan Pavel II. svěřil do správy rovněž mariánskou baziliku v téže čtvrti, kde se každý večer koná modlitba za mír, nemocné a chudé, a kolem níž se postupem času rozrostla celá řada objektů pro potřebné, od chudinské jídelny přes italskou školu pro migranty po ubytovnu pro bezdomovce a staré lidi.
Římského biskupa za prudkého deště očekávali před bazilikou Panny Marie v Zátibeří zástupci šedesáti tisíc členů komunity, kteří dnes působí po celém světě, v čele se současným předsedou Marcem Impagliazzem. Po jeho úvodním pozdravu a bohoslužbě slova se v bazilice u mikrofonu vystřídali čtyři členové komunity – osmdesátiletá dobrovolnice, která se angažuje v komunitním hnutí seniorů; patnáctiletý Palestinec (foto), který do Říma přicestoval ze syrské diaspory v rámci humanitárních koridorů, organizovaných společně s italským ministerstvem zahraničí a evangelickými církvemi; mladá italská dobrovolnice, pracující v jedné z tzv. Mírových škol, které přijímají znevýhodněné děti; a konečně laik odpovědný za mezinárodní vztahy komunity, která zejména v afrických zemích organizuje několik projektů pro HIV pozitivní děti a matky a na podporu matrikového zápisu afrických dětí jako prevence jejich zneužití.
Papež František ve své promluvě navázal na evangelium o milosrdném Samaritánovi (Lk 10,25-42) a na pozdrav pronesený zakladatelem komunity, prof. Andreou Riccardim.
„V dnešním světě se často zabydluje strach a také hněv, který, jak řekl profesor Riccardi, je bratrem strachu. Je to stará nemoc – v Bibli se často objevuje výzva k překonání strachu. Naše doba zná veliké obavy z širokých rozměrů globalizace a strach se mnohdy zaměřuje na člověka, který je cizí, odlišný, chudý, jako by to byl nepřítel. Boj proti těmto lidem je také součástí národních rozvojových plánů. Bráníme se těmto lidem za domnění, že tak uchováme to, čím jsme a co máme. Atmosféra strachu může nakazit také křesťany…Pokud jsme sami, zmocní se nás obavy velmi jednoduše. Vaše cesta vás nicméně vede ke společnému pohledu na budoucnost – nikoli za sebe či pro sebe, nýbrž společně s církví.“
Reklama
Papež poté poukázal na množství válek, které probíhají po celém světě „za téže absurdní logiky, jaká podnítila tragédie 21. století“, a za bouřlivého potlesku se zmínil o „bolesti milovaného a mučeného syrského národa“. Upozornil, že v této zdánlivé temnotě zůstává jediným světlem Pánovo slovo, které chrání před strachem ze zlé síly. „Svítilnou mým nohám je tvé slovo“, citoval papež slova Žalmu (119,105).
„Boží slovo vás v minulosti chránilo před ideologickým pokušením a dnes vás vysvobozuje z ohrožení strachem. Vyzývám proto, abyste stále více milovali Bibli a zaobírali se jí. Najdete v ní pramen milosrdenství, obracejícího se k lidem chudým, zraněným životem i válkou. Boží slovo je svítilnou, která osvěcuje pohled na budoucnost. V jeho světle je možné číst znamení časů. Jak řekl bl. Pavel VI., „znamení časů odhalujeme na základě konfrontace víry s životem“ (16.4.1969). Bible je knihou, již je třeba číst s pohledem Boha a jeho srdcem. Toto je spiritualita, vycházející z koncilu, která učí velikému a pozornému soucitu se světem.“
Od vzniku komunity sant´Egidio se svět takzvaně „globalizoval“, hospodářství a komunikace se takříkajíc „unifikovaly“, pokračoval Svatý otec. Pro mnoho lidí nicméně vyrostly nové zdi, zapříčiněné jejich odlišností, dodal. Budoucnost globalizované světa však vyžaduje společné soužití, ve kterém je každý člověk povolán k milosrdnému pohledu na druhého a k obrácení srdce.
„Samaritán z (evangelního) podobenství se na ulici ujal polomrtvého člověka, protože mu ho „bylo líto“. Ke zraněnému muži jej nevázala žádná zvláštní odpovědnost, navíc byl cizinec, ale zachoval se jako bratr, protože prokázal milosrdenství. Křesťan je ze svého povolání bratrem každého člověka, zejména chudého a rovněž nepřítele. Neříkejte nikdy: „Co s tím mám společného?“ Tím bychom si pouze myli ruce…Milosrdný pohled nás naopak zavazuje ke tvořivé odvaze v lásce, které je velmi zapotřebí. Jsme bratry všech, a proto proroky nového světa, v němž je církev znamením jednoty lidského rodu, národů, rodin a kultur,“ řekl papež František při nedělní odpolední návštěvě římské komunity Sant´Egidio.
Zdroj: Vatikánský rozhlas Foto: Papež objímá utečence ze Syrie screenshot youtube.com CBS News
1 Komentář
Karel Krejčí
Syrské mnišky velice dobře pochopily, co je základem všeho – nejprve pojmenovat správně věci. Pokud z této podstaty nebude vycházet i svatý otec, tak se může modlit od rána do večera, může doslovně citovat bibli a k ničemu to nepovede. Správně pojmenovat věci je kamenem úrazu této doby. Jsme svědky různých proměn původních názvů a označení za nová, která se přizpůsobují potřebě nové době – t.j. zakrýt různé morální úpadky a lži, aby mohly být bezhříšně zlegalizovány. Je jisté, že jsou rozhodnutí, která bůh nechává na nás, abychom něco skutečně pochopili, naučili se rozlišit co je správné a co ne, ale hlavně – měli odvahu podívat se pravdě do očí.
Nejsem si jist, že právě to mnohonásobné citování Bible je to, co vede k cíli a k čemu nás Bůh vede.