Slova mají svoje příběhy. Na Wikipedii se dočteme, že české slovo zřejmě štědrost pochází ze starého francouzského charité. Tohle slovíčko je zas odvozeno z latinského caritas. A právě slovem caritas se do latiny překládá biblický výraz agapé, který znamená Boží lásku. Tento jazykový rodokmen nádherně vyjadřuje, že štědrost je projevem lásky. Láska tíhne ke sdílení. Chce se šířit. Srdce naplněné láskou přetéká směrem ven.
A je to tak od věčnosti. Už na začátku Bible čteme o tom, že Bůh stvořil svět, aby se měl s kým podělit o svou dobrotu. Aby měl koho obdarovat. Ano, štědrost je Boží způsob bytí.
SOUVISEJÍCÍ – Pavel Hošek – Slovníček duchovních pojmů: Smíření
Naši moudří předkové to zřejmě tušili. Ve slovanských jazycích je slovo Bůh příbuzné se slovem bohatý. Bůh, to je podle staroslověnštiny ten, který má z čeho rozdávat. Přesně tuto myšlenku najdeme i v listu Efezským: „Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem…“ (Ef 2,4–5)
Jak uvedl jeden moudrý člověk, Bohu jsme nejpodobnější ve chvíli, kdy dáváme. Právě proto říká apoštol Pavel, když povzbuzuje korintské křesťany ke sbírce pro chudé, že lidská štědrost je vlastně napodobováním Boží štědrosti: „Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: Byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2K 8,9)
Křesťanství přichází s radikálně novým názorem na smysl lidského života. Stručně řečeno: Člověk je na světě proto, aby se s ostatními dělil o to, co sám přijal shůry. Je povolán, aby se stal potrubím mezi nebem a zemí. Aby vstoupil do proudu Boží lásky z nebe na zem a stal se jeho pokračováním. Vždyť „Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Ř 5,5). Je vylita do našich srdcí – abychom se o ni dělili s ostatními.
O štědrosti se dá říct, že je to nadpřirozená kvalita. Neřídí se přírodními zákony. Štědrostí totiž ve skutečnosti neztrácíme, ale získáváme. Proč? Protože láska má zázračnou povahu. Neplatí na ni žádná fyzika. Čím víc jí rozdáváme, tím víc jí máme. Čím víc si jí necháváme pro sebe, tím méně nám jí zůstane. A jak se láska projevuje? Konkrétně. Hmatatelně. Ztělesňuje se v daru.
Je zajímavé, že v soudobé češtině má starobylé slovo štědrost své pevné místo – v sousloví Štědrý den. Možná je v tom kus lidové geniality, možná skryté působení Ducha svatého. Vždyť co jiného slavíme o Vánocích než Boží štědrost, která se projevila tím, že Bůh sám ve svém Synu sestoupil až na dno lidské bídy (viz J 3,16)?
Na tuhle nebeskou štědrost nejde odpovědět líp, než když se o všechno, co jsme a co máme, podělíme s lidmi kolem sebe.
Převzato se svolením z prosincového čísla měsíčníku Život víry. Časopis se tématu štědrosti – a zdaleka nejen té vánoční – věnuje i v dalších článcích: Jak dávat s radostí? Proč se někdy dávání bojíme? Je nutné platit desátky? Nad tématem se zamýšlejí mj. David Novák a Lubomír Ondráček. Doplňuje ho anketa o dávání desátků, příběhy čtenářů a kreslený vtip Pavla Bosmana.
V Životě víry také najdete rozhovor s Jakubem a Monikou Vejmělkovými, vedoucími mládeže, autory modlitebních knížek a podcastů o vztazích, chození a manželství. V rozhovoru vyprávějí nejen o službě, ale také o svém vztahu, o síle modlitby i o těžkém těhotenství.
Vánoční atmosféru prosincového Života víry doplňuje adventní úvodník Petra Kučery o paradoxech sváteční doby, vánoční otazníky Lucie Vlasákové na téma „Jak a s kým trávit Štědrý den“ a humorná povídka Pavla Bosmana.
Časopis dále přináší virtuální rozhovor s reformátorem Kasparem Schwenckfeldtem, kterého jeho přítel Martin Luther nakonec prohlásil za kacíře, nebo pohled do Íránu, kde navzdory pronásledování roste podzemní církev a stále více lidí poznává Krista. Nechybí zprávy o církvi u nás i ve světě nebo soutěžní křížovka.
Kromě papírové verze časopis lze Život víry koupit či předplatit i elektronicky ve formátu PDF a ve zvukové podobě (viz www.zivotviry.cz).
V současné době navíc probíhá soutěž – když si Život víry předplatíte do 31. prosince, můžete vyhrát knihy podle vlastního výběru. Více informací najdete na internetové stránce www.zivotviry.cz.
3 Komentáře
Eva Hájková
Tomáš Akvinský prý řekl: „Dobro se nejen přirozeně rozlévá, nýbrž čím je dokonalejší, s tím větší hojností a tím dokonaleji se sděluje.“
Dočetla jsem se to tady:
https://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=750
Tak co teď? Je „rozlévání“ dobra, za jaké můžeme považovat i štědrost, přirozené nebo je nepřirozené, popřípadě nadpřirozené?
Někdo
Je třeba si uvědomit, že to, co je, resp. bylo přirozené, bylo narušeno Adamových hříchem. A k nápravě toho, co bylo přirozené, je zapotřebí nadpřirozenou milost. Právě proto přišel Syn Boží, aby nám tuto nezbytnou milost udělil a my mohli být opět „přirozeně“ dobří, a tedy i štědří. Protože jedním z důsledků hříchu je právě sobectví a sklon ke zlému, nikoli k dobrému. Přirozenost totiž, ač nebyla popřena, byla Adamovým hříchem narušena, včetně naší ochoty k dobrému. Ale Bůh je přirozeně dobrý od věčnosti a jeho dobro je vyjádřeno v jeho trojičnosti: Otec se přirozeně vylévá do Syna, a tak jej plodí. Zde je nejdokonalejší ono Akvinského „rozlévání dobra“. A toto rozlévání Boha se jmenuje Duch Svatý, který je třetí svébytnou osobou Boží. V Bohu je tedy seberozlévající se dobro multiplikováno trojičně. A dalším rozléváním Božího dobra je jeho stvoření z čiré lásky a radosti: pro dobro každého tvora. A tato stopa Boží dobroty a štědrosti je vtisknuta i do celého tvoření: jejím přiozeným výrazem, i navzdory hříchu, je např. mateřství, resp. rodičovství: jako Otec plodí Syna a jako Bůh tvoří stvoření, podobně i otec s matkou multiplikují dobro, když spolu plodí nového tvora a s láskou se o něho starají…
Karel Krejčí
Nemyslím si, že štědrost je proti přírodním zákonům, spíše je potvrzuje. Každý zde na zemi jsme staviteli a je na nás, jaký materiál z nepřeberného množství si zvolíme, při čemž všechno vychází z jednoho zdroje. Právě štědrost i láska vychází ze stejného zdroje stejně jako dřevo, papír, kámen a pod. Apoštol Pavel nás upozorňuje na důležitost, z jakého materiálu stavíme, zda nám naše dílo shoří, či ne. Ne, štědrost není proti přírodním zákonům, je opět zase jenom „materiálem“ který si zvolíme pro naší stavbu a Bůh je naším spolehlivým „dodavatelem“.