Pohostinnost byla v biblických dobách základní funkcí židovského domova. Spravedlivý člověk měl „… lámat svůj chléb hladovému a přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší“ (Iz 58,7). My dnes žijeme trochu jinak. Hosté se mohou ubytovat v hotelu či penzionu. Všichni chodíme do práce, takže si nemůžeme dovolit se někomu věnovat několik dní, většinou asi ani nemáme postele navíc. Jako křesťané však nesmíme pohostinnost považovat za něco nedůležitého nebo přežitého.
Jak se znám, asi jsem řádila
Krátce po svatbě jsme s manželem Richardem prožili povolání do kazatelské služby a začali misijní práci v Tachově. Bydleli jsme v obci vzdálené asi 30 kilometrů od města. Manžel byl v Tachově několik dní v týdnu, v neděli jsme jeli s dětmi na bohoslužbu. Ve sboru byla velmi pohostinná Ilonka, maminka čtyř dětí. Rozhodla se, že naši rodinu každou neděli pozve na oběd. To abychom nemuseli odjíždět s malými dětmi hned po bohoslužbě domů. Přivezla jsem také něco, většinou nějakou buchtu ke kafíčku. Všichni bratři a sestry věděli, že se k nám mohou během odpoledne připojit. A tak jsme přemítali nad Božím slovem, povídali si o všem, co jsme prožívali, děti si hrály a bylo nám spolu dobře. Někdy jsme zase zorganizovali u nás doma seminář, grilování, fotbálek, velikonoční či silvestrovský pobyt. Stávalo se, že na podobné akce přišli i naši nevěřící přátelé. Pohostinnost a otevřenost rodin i jednotlivců se stala základem dnes fungujícího sboru ECM.
Reklama
Vnímali jsme, že nás Pán vede k tomu, abychom v obci, kde jsme bydleli, začali misijní práci mezi dětmi. A tak jsme zorganizovali vánoční slavnost pro asi dvacet dětí. Usadily se u nás v obýváku a sledovaly program. Snědly všechno cukroví, dostaly pozvánku na pravidelné sobotní besídky a po jejich odchodu jsme zjistili, že naše nová a poměrně drahá koženková sedací souprava je na jednom místě propíchaná. Už si to nepamatuji, ale jak se znám, asi jsem dost řádila. Co si však pamatuji přesně, bylo, že jsme si s Richardem sedli a ujasnili si, jestli chceme sloužit nábytku, nebo jestli bude nábytek sloužit nám. Rozhodli jsme se, že si budeme pořizovat jen takové kousky, u kterých nám nebude vadit, když se případně poškodí. Synům jsme natřeli nábytek po babičce namodro a začaly se konat besídky.
Esemeska od bývalé narkomanky
Dalším městem, kde jsme jako kazatelská rodina sloužili, byla Třeboň. Bylo to období, kdy jsme se věnovali mladým závislým lidem. Kolikrát byli hladoví, potřebovali vyprat oblečení, ubytovat na několik dní, odvézt do léčebny, něco zařídit. Když dnes dostanu od bývalé narkomanky k Svátku matek esemesku, která začíná „Milá maminko…“, mám slzy v očích.
Později nám Pán otevřel dveře ke skupině teenagerů, z nichž někteří pocházeli ze sociálně slabých rodin. „Kdyby u Pána zůstal jeden z nich, bude to zázrak,“ říkával manžel. (Pokud vím, zůstali tři). Spřátelili jsme se s rodiči dětí, aby k nám měli důvěru a své děti pouštěli. Mladí k nám jezdili několik let na víkend, většinou jednou za 14 dní. Připravili jsme pro ně filmy, výlety do přírody, sportovní akce. Nacvičoval se program, s kterým se chodilo do domova seniorů nebo se využil při evangelizacích v okolních vesnicích. U nás doma se jedlo, v prostorách fary spalo, pobývalo se všude. A tehdy jsem objevila svůj dar divů činění, protože jsem byla schopná zajistit oběd, večeři a snídani pro všechny za dvacetikorunu od každého.
Pohostinnost byla pro práci ve sboru naprosto stěžejní. Postupně přicházeli noví lidé. A vždy to bylo skrze přátelskou evangelizaci, otevřená srdce bratrů a sester a otevřené domácnosti. A tak se vraťme do domu v Betanii a učme se od Marie. Jedině u Ježíšových nohou, při pečlivém naslouchání jeho Slovu a v obecenství s ním, jedině tam najdeme sílu a moudrost pro všechno, tedy i pro otevírání svého domova hostům. Jestliže Ježíšova pozemská služba a misijní práce apoštolů hodně závisely na pohostinství, jehož se jim dostávalo, tím spíše na ní závisí služba církve dnes.
***
Autor: Hana Nováková
Foto: Creative Common Search
Ukázka z článku, který vyšel v plném znění v prosincovém čísle časopisu Život víry (2017/12), jehož hlavním tématem je právě pohostinnost. Dále časopis přináší rozhovor s frontmanem hudební skupiny eSPé a ředitelem projektu Godzone Julem Slovákem, který v něm popisuje nejen své duchovní a hudební začátky, ale zamýšlí se také nad křesťanskou hudební službou obecně.
Předvánoční číslo také obsahuje příběhy čtenářů, knižní recenze, virtuální rozhovor s autorem písně Tichá noc, vánoční úvahy nad Biblí, povídku pro děti, soutěžní křížovku, zprávy nebo přehled chystaných křesťanských akcí. Noví předplatitelé do konce roku soutěží o hodnotné ceny (viz http://soutez.zivotviry.cz)!
Více informací o čísle najdete zde:
www.kmspraha.cz/knihkupectvi/casopisy/zivot-viry/zivot-viry-2017-12
Elektronické vydání (PDF): https://www.palmknihy.cz/krestanstvi/zivot-viry-2017-12-176970
Informace o předplatném: www.zivotviry.cz
