V Ústí nad Labem na vzpomínkovém setkání k událostem po konci druhé světové války v pátek pražský arcibiskup Stanislav Přibyl řekl, že úkolem běžných lidí není označit viníka, ale snažit se o uzdravení vztahů. V části Ústí nad Labem Krásné Březno 31. července 1945 vybuchl muniční sklad a poté následoval jeden z největších masakrů německého obyvatelstva po válce. Při explozi zahynulo 27 lidí, následné vraždění, při kterém byli lidé stříleni, topeni či shazováni z mostu do Labe, nepřežily podle historiků desítky lidí. Jejich smrt měla být podle některých zdrojů odplatou za výbuch ve skladu, označený za německou sabotáž.
Vzpomínkového setkání u pamětní desky u cukrovaru a následně na lávce železničního mostu se zúčastnili kromě zástupců církve a místních politiků také německý velvyslanec v ČR Peter Reuss a zástupci německých spolků. Desetihodinovou cestu vlakem z Německa absolvovala pamětnice, která se narodila v roce 1939 v ústeckém Svádově. „Byla jsem malá, ale pamatuju si to. Vůbec jsem to tehdy nechápala. Bylo to hrozné,“ řekla ČTK. Dodala, že do Ústí jezdí při výročí od 90. let minulého století pravidelně, letos prý to bylo s ohledem na věk zřejmě naposledy.
SOUVISEJÍCÍ – Arcibiskupství spolupracuje s policií při vyšetřování násilí, řeší též smlouvy
Pro přeživší má podle Přibyla připomínka tragických událostí obrovský význam. „Právě díky tomu může někdy dojít k uzdravení těch vztahů,“ uvedl. Po proslovech, modlitbě v češtině a v němčině, položení věnců u cukrovaru a pietě na železničním mostě, který posloužil jako náhrada za uzavřený Benešův most, odjeli účastníci setkání na faru. Od 18:00 se koná v ústeckém kostele mše. „Připomínáme si události, ale je potřeba připomínat si lidi, kteří zahynuli. Po celém světě dnes umírají lidé z různých nesmyslných důvodů. Lidský život má obrovskou nevyčíslitelnou hodnotu, tak bych si přál, abychom viděli v druhém člověku člověka. Že to není zástupce nějaké politické či náboženské skupiny, ale člověk, který byl stvořen proto, aby měl vztahy a mohl milovat,“ uvedl Přibyl.
V místě, kde přes 81 lety sklad vybuchl, se po explozi rychle šířil požár, který vinou vybuchujících min a munice přeskočil na okolní budovy i na nedaleký pivovar. Jednoznačné příčiny exploze muničního skladiště ani následného vraždění se nikdy nepodařilo odhalit. „Ve chvíli, kdy skončila směna v chemičce na Střekově a Němci přecházeli po mostě domů, si to s nimi Češi začali vyříkávat, házeli je z mostu. Někteří nepřežili, další byli vyloveni až u Königsteinu,“ řekl ČTK Jan Vondrouš ze společnosti Collegium Bohemicum, které se v expozici ústeckého muzea věnuje vztahům Čechů a Němců.
Oběti masakru byly na veřejných prostranstvích stříleny, ubíjeny klacky a bodáky, topeny v protipožární nádrži. Kolik lidí zemřelo, se podle Vondrouše dodnes neví, byly jich desítky. Na masakru se podle historiků podíleli členové Revolučních gard, neznámí civilisté, ale i vojáci 28. pěšího pluku československé armády a Rudé armády. Podle názoru některých historiků mělo krveprolití demonstrovat nutnost odsunu Němců z Čech, o němž právě jednaly velmoci v Postupimi.
Některá svědectví, hovořící především o hrůzách páchaných v ústeckých ulicích, se podařilo získat od pamětníků až po roce 1990. Do roku 1990 byly na české straně události bud zamlčovány nebo tendenčně interpretovány. Studium historických dokumentů nebylo možné pro jejich utajování.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor ČTK, 1. srpna 2026, Foto: Wikipedia
