Recenze na knihu Listy církvi od Francise Chana

Je čas na změnu? To je ústřední otázka poslední knihy Francise Chana, Listy církvi. „Církev od počátku vždy potřebovala prořezávání. Vždy jsme potřebovali reformátory a reformy. . . aby nás povolali zpět k tomu, čím jsme chtěli být“. Podle Chana je čas „zabít konzumní myšlení v církvi,“ píše Eric Parker ve své recenzi na novou knihu.

Jeho hlavním argumentem je, že se církev musí vrátit k biblickým základům, které pozorujeme v Novém zákoně. Místo toho se vedoucí řídí vzorcem pro růst: potřebujete skvělou hudbu , pohybující se světla, přesvědčivého kazatele, úžasnou péči o děti a hlavně horkou kávu. Ale je toto vše opravdu tím, co potřebujete? Pokud církev tyto věci má, dělá tím kompromisy vůči biblickému modelu?

Kniha nás oprávněně vede k tomu, abychom zanechali zbytečných forem, triků, rutiny a tradic, které jsme vyzdvihli nad Boha ve snaze oslovit lidi. Chan tvrdí, že velká část západní církve se snažila „zažít biblickou bázeň bez biblické oddanosti“. Snažíme se vytvářet úžasnou produkci a nazýváme to bohoslužbou, ale zapomínáme na službu sirotkům a vdovám, službu chudým, vystrojení lidí k osobní evangelizaci a další.

Kniha řeší podstatu problému velké části západní církevní kultury a Chan to popisuje na jednoduchém příkladu:

Existuje jednoduché cvičení, kterým procházím s církevními lídry. Zaprvé, zeptám se jich na seznam všech věcí, které lidé očekávají od své církve. Obvykle uvádějí věci, jako je dobrá pohostinnost, určitý styl / délka chval, kvalitně přednesené kázání, služby jako parkování, čistá budova, káva, péče o děti atd. A pak se zeptám na seznam příkazů, které dal Bůh církvi v Bibli . . .

Daleko častěji se více zajímáme o to, jak dobře bylo sděleno kázání, zda je mládežnická skupinka dostatečně relevantní nebo jak zlepšit hudbu.

Nicméně, jsme tady proto, abychom poslouchali Boží přikázání, nebo plnili očekávání lidí? Odpověď na tyto otázky nám můžou ukázat, zda naše církev existuje proto, aby se zalíbila Bohu nebo lidem.

Mnoho z obav týkajících věcí jako kázání, hudba, programy spadají do kategorie, o níž Bible říká pozoruhodně málo. Překvapivě je to nedostatek těchto nařízení, jenž pomohl křesťanství vydržet tisíce let a překonat nesčetné kulturní změny. Ve skutečnosti je velká část knihy Skutků o tom, že církev uznává kulturní přizpůsobení ve svých náboženských praktikách (viz Skutky 15:1-32).

Chan současně předkládá biblický příklad rané církve ve Skutcích 2 a její oddanost Písmu, vzájemnému přátelství, společenství a modlitbě, jako praxi, která by měla být primárním pilířem církve. Takové pilíře bych nazval podstatou církve.

Úplně souhlasím s tím, že naše církve by měly tyto pilíře mít v centru svého duchovního života. Stejně jako Chan, i já se domnívám, že mnoho sborů toto nepraktikuje. Nesmíme ztratit podstatu toho, co to znamená být církví. Může být váš kostel přitažlivý, a přesto stále silně biblický?

Zdá se, jakoby reformovaný typ křesťanů vyvyšoval biblickou věrnost před produktivitou, takže se zdá, jako bychom chválili malé sbory za to, že jsou malé. Myslíme si, že věrnost znamená kázat Boží pravdu, aniž bychom věnovali pozornost tomu, co si myslí kultura, protože jen Bůh mění srdce lidí. To zní sice hezky – jediný problém je, že to není biblické.

Apoštol Pavel byl jak biblický, tak citlivý ve vztahu k lidem. V Galatským 1 ukazuje člověka, který je radikálně horlivý za čistotu evangelia a slávu Boží, zatímco 1. list Korintským 9 ukazuje stejného člověka radikálně horlivého pro evangelizaci ztracených. A oba jsou skutečně radikální.

V prvním případě evangelium skutečně uráží a mnozí se od něho odvracejí. Na druhou stranu Pavel měnil své stravovací návyky, praktiky uctívání, jazyk a způsob oblékání, aby mohl zachránit co nejvíce lidí (1.Kor 9:22). Pavel chápe, že evangelium samo o sobě přináší pohoršení, naším úkolem je odstranit zbytečná pohoršení nebo rozptýlení kvůli evangeliu.

Otázky zní: napomáhají určité hudební styly nebo atmosféra odstranit zbytečné překážky, nebo je naopak vytvářejí? Nahradily tyto snahy o odstranění překážek podstatu našeho poslání, nebo naopak přispěly k lepšímu porozumění a efektivitě?

Měli bychom usilovat o to, abychom byli věrní Božímu slovu, užiteční a zároveň zarmouceni, jestliže církevní sbor opustí jedno či druhé.

Při čtení Bible musíme správně pochopit a přesně interpretovat její pasáže. Musíme zjistit, které části jsou popisné a které jsou pro současnou dobu normativní. Zdá se, že Chan se snaží vycházet z příběhů rané církve ve Skutcích jako z těch, jež obsahují vzor pro dnešní církev.

Píše: „Naše parametry pro fungování církve se musí vrátit zpět k tomu, co je biblické, spíše než k tomu, co je v tomto kulturním okamžiku normální.“

Chan není první, kdo tento krok učinil (Platt, Hirsch, Cole). Jaký je ovšem hlavní hermeneutický princip? Podíváte-li se mimo knihu Skutků, uvidíte v Novém zákoně přímé (nebo dokonce nepřímé) odkazy týkající se otázek typu jak velké by měla být společná shromáždění, nebo o použití prostředků jako jsou pódia, zvukové systémy, osvětlení či nadaní hudebníci?

Pokud zbytek Nového zákona o těchto věcech mlčí, mělo by to posilovat naši touhu po zvýšení vlastního povědomí o všech aspektech toho, jak se raná církev formovala, setkávala a jak rostla a přijmout tyto skutečnosti jako normativní i dnes pro nás samotné.

Kontext, kontext, kontext

Souhlasím s tím, že mnoho současných církví ztratilo ponětí o tom, co skutečně znamená být uctívající komunitou. Žádná z těchto skutečností však neříká nic o určité strategii ani formě.

Pastoři by měli přizpůsobit svou strategii konkrétnímu prostředí. Používáme-li moderní metody západního církevního růstu a aplikujeme-li je ve velkých západních městech, uzavřených zemích nebo v prvním století, efektivita církve bude pravděpodobně omezována. Ale jestliže bychom chtěli být biblicky věrní a osvojili bychom si přesný model, který vidíme v Skutcích, a použili jej v některých západních městech a kulturách, můžeme ve výsledku dojít ke stejně chabé účinnosti.

Celkově vzato, mnoho církevních vedoucích potřebuje slyšet o Chanově vášni pro biblickou věrnost a osobně mám podezření, že právě proto cítil potřebu napsat tuto knihu. Obávám se však, že to, co nabízí tato kniha jako potenciální řešení, je spíše reakcí na daný problém než jeho reforma.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?

 

-mn-  Foto: Francis Chan, Letter to church

Kategorie: Kultura

Tags: ,

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář