Tekuma/Praha – Teroristé projížděli po silnici a náš mošav prostě minuli, vzpomíná Jehuda Hauptman, poslední žijící zakládající člen izraelského mošavu Tekuma v blízkosti Pásma Gazy na šok z útoku palestinského teroristického hnutí Hamás na Izrael ze 7. října 2023. „Byl to osud,“ řekl sedmaosmdesátiletý přeživší holokaustu v rozhovoru se serverem Ynet, ve kterém hovořil i o svém strastiplném útěku z rodného Slovenska před nacisty ve 40. letech minulého století.
Poslední rok a půl je jméno izraelského mošavu Tekuma spjato s obrazem ohořelých vozidel na jeho západním okraji, pozůstatku masakru ze 7. října. Zničená auta, shromážděná na provizorním památníku v polích, se stala poutním místem návštěvníků regionu.
SOUVISEJÍCÍ – V USA bylo loni nejvíce antisemitských útoků za půlstoletí, uvádí organizace
Tekuma, která se nachází pouhých sedm kilometrů od hranic s Pásmem Gazy, byla toho dne ušetřena útoku i díky malé skupině členů místní pohotovostní jednotky. Teroristé z Hamásu sice prošli kolem brány vesnice, ale dovnitř nevstoupili.
Prvními obyvateli tohoto mošavu byli převážně lidé z východní Evropy, kteří přežili holokaust, což se odráží i v názvu obce, který znamená „znovuzrození“. Loni zemřela Šošana Neumannová, jedna ze zakladatelek Tekumy. Po její smrti se Hauptman stal posledním přeživším holokaustu žijícím ve vesnici, která je symbolem obnovy židovského národa po snahách nacistů o jeho vyhlazení.
V sobotu ráno 7. října 2023 se Hauptman oblékl do šabatového oblečení – obleku a klobouku – a vydal se do synagogy na ranní modlitby, píše Ynet. Cestou ho zastavil soused Šlomo a řekl mu, aby se kvůli vývoji situace raději vrátil domů. „Byla s námi moje dcera a vnučky, chtěli jsme to oslavit,“ vzpomínal. „Cestou jsem necítil nic neobvyklého. Jsem nedoslýchavý, takže bych si toho hluku stejně nevšiml. Byl to prostě osud,“ dodal.
„Teroristé projeli po silnici a pokračovali dál,“ vzpomínal. „Mezi obyvateli došlo k hádce, zda zahájit palbu, ale velitel řekl: ‚Nechte je jet‘. Nemáme dostatek zbraní ani munice, abychom jim mohli čelit,“ popsal.
Stejně jako ostatní obyvatelé byli i Hauptmanovi poté na čtyři měsíce evakuováni.
Hauptman se narodil v roce 1938 v Československu, konkrétně ve slovenských Topoľčanech. Jeho rodina v roce 1941 uprchla do Budapešti, aby unikla kolaboraci slovenského fašistického režimu s nacistickým Německem.
„Vzpomínám na otcovy sourozence. Ti, kteří zůstali v Československu, nepřežili,“ řekl Hauptman Ynetu. „My jsme se přestěhovali do Maďarska a byli jsme zachráněni,“ doplnil.
V roce 1944, kdy nacisté obsadili Maďarsko, musel Hauptman nosit Davidovu hvězdu a žít v ghettu. Jeho matce se podařilo získat doklady o švédském občanství, což rodině umožnilo hledat útočiště v chráněném domě. Jeho otec byl však poslán do pracovního tábora.
Nacistická vyhlazovací kampaň zasáhla Maďarsko s ničivou rychlostí. Mezi 15. květnem a 9. červencem 1944 bylo zhruba 500.000 maďarských Židů deportováno do Osvětimi-Březinky a zavražděno. „Byl to osud,“ řekl Hauptman. „My jsme do těch vlaků nenasedli, ale jiní ano,“ řekl Ynetu.
Po válce se Hauptman a jeho sestra vydali do Vídně, pak do Itálie a nakonec v roce 1950 do Izraele. Jejich matka zemřela v Budapešti, ale otec a další dvě sestry se k nim připojili v Izraeli. Hauptman byl umístěn do kibucu Šaalvim, kde pracoval v zemědělství a studoval. Později se přihlásil do vojenské služby a sloužil v izraelských válkách.
Hauptman se pak se svojí ženou Jehudit usadili v Tekumě, kde vychovali šest dětí a dnes mají 23 vnoučat a deset pravnoučat. Pracoval jako zemědělec a zastával i veřejné funkce.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: ČTK Datum: 27. dubna 2025 Foto: Wikimedia Commons
