Než jsem se rozhodl tuto studii vydat, dlouho jsem o ní přemýšlel, hlavně o jejím významu pro naši politickou situaci. Nemám pochyb, že informace obsažené v této knize mají reálný základ. Je víc než logické, že Rusko plně využívá dědictví po SSSR, a to i v oblasti infiltrace sovětských tajných služeb do muslimských organizací a islamistických skupin.
Sovětský svaz byl k tomu – v logice své expanze – donucen v praktické rovině ihned po svém vzniku v rámci upevňování mocenské kontroly nad obsazenými oblastmi obydlenými muslimy. Infiltrace muslimských struktur byla pro Sověty o to důležitější, že muslimové ve svém odporu k Sovětům byli vytrvalejší a agresivnější než zbylé obyvatelstvo nové sovětské říše.
Tehdejší sovětská tajná služba ČEKA (Čerezvyčajnaja komissija) proto školila agenty infiltrující muslimské struktury a pokračovaly v tom i její nástupkyně až po KGB (kamiťét gasudárstvěnoj bězapásnosti) a dnes FSB (Feděralnaja služba bezopasnosti Rossijskoj Feděracii). Historicky byla špionáž mezi muslimy doménou ruské civilní rozvědky, ale s nástupem ruské strategie asymetrické války se významným hráčem na tomto poli v Rusku stala vojenská rozvědka GRU (Glavnoje razvedivatěl’noje upravlenije), která dokázala s úspěchem infiltrovat například čečenské povstalce.
Naopak evropské a americké tajné služby se spokojily s důrazem na moderní sledovací zařízení a využívaní služeb spřátelených muslimských tajných služeb, protože pro západní demokracie a vedení jejich tajných služeb byla nepřijatelná představa, že se jejich agenti budou vydávat za muslimy. Také příprava takovýchto agentů a jejich působení vyžaduje velmi složité a nákladné zajištění, a tak západní tajné služby se tomu rády vyhnuly využitím služeb spřátelených muslimských režimů a jejich tajných služeb. SSSR ovšem takové možnosti neměl a musel si proto vytvořit vlastní muslimskou špionážní sekci.
Tato skutečnost ovšem nakonec vedla k tomu, že SSSR a hlavně dnešní Rusko získaly velkou výhodu nad západními tajnými službami. Nejen v tom ohledu, že – jak se dnes ukazuje – západem využívané muslimské tajné služby západ podvedly a dělaly si svou vlastní politiku, v níž mnohdy zájmy muslimských tajných služeb šly proti zájmům západních zemí (například Afghánistán, Irák apod.), ale i v tom, že po desetiletí budované sovětské špionážní sítě mezi muslimy dnes ruskému vedení umožňují mít značný vliv na muslimské komunity v Evropě.
Osobně si tak myslím, že Rusové mají o islamistech v Evropě lepší přehled než evropské tajné služby. Proč to Rusové dělají? Za prvé, protože mohou. Evropské tajné služby mají stále více svázané ruce sílící multikulturní mentalitou, takže vedení evropských tajných služeb neriskuje přípravu agentů, kteří by se vydávali za muslimy a působili mezi nimi, protože v případě jejich odhalení by z toho politici zelených a sociálních demokratů udělali totální „peklo“ a vedení tajných služeb by to určitě stálo místo, jak se nepřímo v této souvislosti přesvědčil dnes již bývalý šéf německé kontrarozvědky Hans-Georg Maassen.
Za druhé, Rusové se snaží mít co největší přehled o opozici, tedy o muslimech vyvíjejících aktivity proti Rusku a působících v Evropě. Aby tento přehled měli, tak musí muslimské komunity infiltrovat. Ruští agenti infiltrující nějakou islamistickou skupinu budou dělat vše proto, aby zapadli, a bude-li potřeba, tak i páchat zločiny, jinak by je jejich spolubojovníci mohli snadno odhalit. Ruský agent stěží řekne ostatním muslimům, že se například nesmí účastnit přepadení či vraždy nějakého nepohodlného člověka, protože není pravý islamista, ale agent FSB. V této souvislosti je velice zajímavý televizní dokument německé stanice ZDF z roku 2017 o výpovědi zběha z ruské rozvědky, který popsal, jak během své práce připravoval muslimské agenty vysílané do Evropy s cílem monitorovat muslimskou opozici vůči Rusku a prosazovat mezi evropskými muslimy proruské postoje.
Výše uvedené dvě možnosti směřují k možnosti třetí. A touto je, že vedení Ruska vnímá současnou situaci ve světě jako jistou formu druhé studené války. Zároveň do tohoto vnímání zasahuje mocenské přetahování o vliv ve světě mezi Ruskem, Čínou, USA a Evropou. Ani jeden z těchto soupeřů dnes (ještě) nechce přejít k otevřené vojenské konfrontaci, a tak využívají asymetrické a hybridní nástroje k oslabení protivníka.
Rusko může mít podobnou strategii, jakou mají USA a EU. Strategií USA a EU je využití šíření demokracie, liberalismu, otázky národnostních menšin a LGBT agendy k prosazení jejich politických a ekonomických cílů. Obdobně může i Rusko využívat agendu odporu původního evropského obyvatelstva k imigraci muslimů a Afričanů do Evropy pro své cíle. A to hlavně v kontextu otevřené snahy vedení EU a západoevropských zemí potlačit evropské národní cítění ve prospěch vybudování multikulturní a LGBT Evropy s výraznou muslimskou komunitou.
Rusko toho může využívat dvěma způsoby. Prvním je infiltrace muslimských komunit agenty ruských tajných služeb, kteří jsou dle potřeby aktivování, aby vyvolávali mezi muslimy a původními Evropany napětí a nepokoje. Ty následně mohou využít další ruští agenti a spojenci k získání většího politického vlivu v Evropě. Pokud se teď některý ze čtenářů začne rozčilovat, že to by přece Rusové neudělali, tak by měl opustit emoce a použít chladnou logiku. Pro Rusy, stejně jako pro Američany, je na prvním místě JEJICH země a JEJICH zájmy a nebudou se přece vzdávat svých zájmu kvůli zájmům nějaké České republiky nebo zájmy Čechů nadřazovat zájmům Rusů.
Proto je možné, že jedna část ruských tajných služeb se snaží islámské teroristy eliminovat, zatímco druhá část ruských tajných služeb situace využívá, aby mezi islamisty protlačila své lidi a dostala islamisty pod svůj vliv. A právě i tomuto tématu je třeba se věnovat; v České republice a celkově v Evropě bohužel na toto téma doposud nevyšla žádná větší analýza.
Proto jsem se rozhodl vydat tento text přeložený PhDr. Ivanou Kultovou pro redakci Konzervativních listů (se souhlasy autorů), aby se tak tato analýza stala pilotním úvodem do problematiky vztahu islamismu a tajných služeb, a to nejen těch ruských.
Lukáš Lhoťan
Knihu lze koupit zde
