Bill Warner, Hadísy: Mohamedova sunna, Brno: CSPI International, 2023
Bill Warner, držitel doktorátu v oblasti fyziky a aplikované matematiky, se po 11. září 2001 rozhodl vytvořit vzdělávací program, který by široké veřejnosti srozumitelně představil nauky islámu, jež mají dopad na soužití muslimů se západní civilizací. Za tímto účelem založil Mezinárodní centrum pro studium politického islámu, jehož česká pobočka vydala již devět dílů samostudijního kurzu.
Islámská trilogie
Warner vychází z dostupných anglických překladů islámských pramenů. Za normativní základ islámu prohlašuje „trilogii“ sestávající z Koránu, hadísů a prorokova životopisu. Hadísy (tradice o Mohamedovi) spolu s jeho životopisem (Síra) tvoří sunnu. Warner pracuje se souborem tradic, jež jsou přijímány ve většinovém (sunnitském) islámu. Pro ty, kdo považovali za základ toliko Korán, může být překvapující, že ten tvoří pouhých 14 % textu trilogie.
Korán nemá být čten izolovaně od tradic o Mohamedovi. Bez nich není dostatečně jasné, jak islám praktikovat. V Koránu se muslim např. nedočte o povinných pěti modlitbách denně. Východiskem islámského práva je sunna. O významu Mohamedových slov a činů pro muslimy není třeba pochybovat. Právě na něj odkazuje vyznání víry (šahada): „Není jiného Boha než Alláha a Mohamed je jeho posel.“
SOUVISEJÍCÍ – Síla nicnedělání (recenze)
Warner se vlastně drží renesanční zásady „zpět k pramenům“. Chceme-li vědět, co islám hlásá, nemůžeme stavět na tom, co o něm říká ten nebo onen muslim, politik či novinář. Tvrzení o islámu, chtějí-li být přesvědčivá, musejí mít úzký vztah k trilogii autoritativních textů. Ty jsou ovšem rozsáhlé, repetitivní. Jedné události prorokova života se týká třeba dvacet hadísů. Warner proto objem materiálu redukuje a pořádá jej tematicky. Zajímá ho přitom, jak pramenný materiál formuje vztah muslimů k těm, kdo jejich víru nesdílejí.
Toho se podle jeho výpočtů týká 51 % trilogie. Islám tedy není pouze náboženstvím. V nemenší míře je politickou ideologií. Svět dělí na zemi islámu (podrobenou zemi) a zemi války, lidstvo na muslimy a nevěřící. Pro ty druhé Warner důsledně používá termín z islámských textů – káfir.
Dualistická etika islámu
Klíčové je, že normativní texty islámu přisuzují muslimům a káfirům rozdílný status. Warner mluví o „dualistické etice“, protože muslim se má chovat jinak ke svým bratřím ve víře a jinak ke káfirům. Dualistická etika se stává východiskem džihádu. Přináší-li Mohamed z Alláhova pověření poselství pro celé lidstvo, neexistuje legitimní možnost ponechat si tváří v tvář jeho výzvě své dosavadní přesvědčení, natož šíření islámu bránit. Proti nemuslimům se proto uplatňuje nátlak a násilí. Podle Warnera se 98 % hadísů sbírky Buchárího, s níž pracuje, týká ozbrojeného džihádu.
Warner tak pomocí statistiky vyvrací pokusy otupit ostří džihádu a prezentovat jej jako úsilí jednotlivce o vlastní mravní obrodu. Krom toho již samotný Mohamedův příběh postačujícím způsobem ilustruje, o jakém džihádu je řeč. Statistika Warnerovi pomáhá odhalit propagandistický charakter výroků, jež v debatě o islámu zaznívají. Je islám náboženstvím míru? Co učí o postavení žen v rodině a společnosti? Lidská práva?
Warner podává výběr hadísů týkajících se Židů, křesťanů, otroků, černochů, žen a odpadlíků. Všemi citáty se jako červená nit táhne myšlenka nerovnosti – v rámci islámu mezi muži a ženami, nejhlubší propast se ovšem rozevírá mezi muslimy a těmi, kdo stojí vně jejich pospolitosti.
Ale nemá islám také vlídnou tvář? Warner vysvětluje, že existují dva Korány v jednom – mekkánský, který sice chápe káfira jako podřadného, ale umožňuje chovat se k němu snášenlivě, a medínský, který hlásá nepřátelství ke káfirům. Ti, kdo islám obhajují, se odvolávají na mekkánský Korán. Podle Warnera však dualistická etika, která prostupuje celou trilogií, vylučuje kompromis. Ten může být jen dočasným řešením.
Závěrem
Proč při studiu islámu přihlížet k práci matematika? Nejsou od seriózního informování veřejnosti stran islámu arabisté a religionisté? Nepochybně. Jejich výstupy však leckdy zabarvuje agenda jim vlastní. Humanitní obory jsou, obecně vzato, nositeli étosu tolerance a respektu k jinakosti druhých. Zdá se pak neslušné poukazovat na problematické stránky zkoumaného náboženství či kultury. Násobně to platí o křesťanských religionistech, kteří jsou často určováni svým angažmá v mezináboženském dialogu.
Proto neuškodí, když se při studiu islámu uplatní více perspektiv či odborností. Představuje-li Warner hlas ze Spojených států, Thilo Sarrazin nám vytane na mysli, pokud jde o Evropana zvyklého zabývat se čísly v souvislosti s islámem. Také on sumarizuje islámskou nauku, ovšem se zřetelem na možnost integrace muslimů do většinové, německé či evropské, společnosti. Přínosné jsou, mj., příspěvky politických geografů jako Samuel P. Huntington nebo Tim Marshall.
SOUVISEJÍCÍ – (Recenze) Zamrzlé duše
Co by na Warnerův samostudijní kurz řekl arabista-islamolog, nevím. Možná by místy opravil překlad textů, které k nám doputovaly oklikou – přes angličtinu. Možná by navrhl jinou kategorizaci některých výroků z islámských textů, takže by se čísla, která Warner uvádí, posunula třeba o 5 nebo 10 %. Změnilo by to ale celkový obraz?
Autor: Pavel Hejzlar Datum: 9. července 2025 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
