Selektivní paměť: soustřeď se na to, cos kdy prožil pěkného

„Děkuji Bohu za pomoc, kterou jste mi poskytli“ (Filipským 1:5, podle autorem zvoleného překladu New Century Version – NCV).

 „List Filipským“ napsal Pavel sboru, který založil ve Filippech – ve městě, kde žena jménem Lydia otevřela svůj dům a připravila tak Pavlovi i dalším v tom městě uvítání. Sbor ve Filippech dokonce pomáhal financovat Pavlovy misijní cesty. V listě Filipským 1:5 praví:„Děkuji Bohu za pomoc, kterou jste mi poskytli“ (Filipským 1:5, podle autorem zvoleného překladu New Century Version – NCV).

 Doba, kterou Pavel ve Filippech prožil, ve skutečnosti nebyla nijak pěkná. Založení tamního sboru patřilo vlastně k těm nejobtížnějším. Když tam Pavel s tímto úmyslem přišel, čekalo ho bití, bičování, pokořování, nespravedlivé zatčení, uvrhli ho do věznice a zažil zemětřesení. Nakonec ho představení města zdvořile požádali, aby z města odešel.

A přesto tamním věřícím napsal:Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás”(Filipským 1:3).

Co že to Pavel v tom dopise dělá? Praktikuje selektivní vzpomínání. Filippi nebylo pro Pavla šťastné místo: v době, kterou v tom městě prožil, zakusil spoustu pronásledování a útrap. Rozhodl se ale nepřipomínat si to bolestné, nýbrž vyjádřil svou vděčnost za to dobré, co bylo pro něj a skrze něj vykonáno.

Čím déle někoho znáš, tím je pravděpodobnější, že ho bereš jako samozřejmost. Hledáš na něm chyby a nepřipomínáš si u něho to dobré, nýbrž to špatné.

Lpíš ještě pořád na nepříjemných vzpomínkách, s nimiž sis spojil některé lidi ze svého života? Nedokážeš na ně přestat tímhle způsobem myslet a radovat se ze vztahů s nimi, protože se pořád obíráš tím, co bylo.

Je třeba pochopit jedno: na tobě záleží, nač se rozhodneš vzpomínat. Slyšel jsem jednou o rozmluvě dvou kamarádek. „Pamatuješ se ještě,“ ptala se jedna druhé, „jak ti tenkrát manžel provedl to a to?“ A kamarádka nato: „Jasně se pamatuji, že jsem na to zapomněla.“

Tvoje paměť je věcí tvé volby. Chceš-li se držet bolestných vzpomínek, tak jen do toho. Ale nečeká tě žádné štěstí! Pavel měl plno důvodů rozpomínat se z Filip na to nepříjemné. Jenže se rozhodl být vděčen za to, že ti lidé vstoupili do jeho života, a za dílo, které Bůh v nich a skrze ně koná. Budeš-li si počínat také tak, požehná Bůh tvé vztahy v míře, jakou bys vůbec nečekal.

 Otázky k zamyšlení

•   Proč bývá někdy snazší držet se bolestných vzpomínek než nahradit je příjemnými?

•   Jak zaměření na radostné vzpomínky mění tvé očekávání z hlediska budoucnosti?

•   Jak můžeš vyjadřovat vděčnost za lidi, které ti Bůh poslal do života? Buď co nejkonkrétnější.

Překlad: Ivana Kultová Foto: Youtube Denní úvaha nad Božím slovem © 2019 Rick Warren. Všechna práva vyhrazena. Použito se svolením.

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář