Uganda má jednu z nejmladších populací světa, 75 % lidí je ve věku pod 30 let a 58 % pod 20 let. Děti zde často mají děti; velké procento dívek pod 14 let jsou již matkami, některé jsou i mladší. V zemi navíc není výjimkou polygamie a domluvené sňatky pro velmi mladá děvčata. Muži mívají více partnerek a tolik dětí, že je nemohou uživit, nebo některou ženu s dětmi opouští pro jinou. Země má také jednu z nejvyšších porodností na světě: 5,6 dětí na jednu ženu. Podle listu The Guardian v Ugandě čtvrtina žáků, kteří opustí předčasně školu, jsou těhotné náctileté dívky.
V programu dálkové adopce vedeném v Ugandě organizací International Needs (IN) získává díky dárcům vzdělání téměř 3000 dětí. Děti ve školách provozovaných IN dostávají také pravidelnou stravu: kaši na snídani a oběd v poledne. Pomáhá jim to, aby si udržely soustředění, a daří se jim to rozhodně lépe než ve veřejných (státních) školách ve venkovských oblastech, kde jsou děti ve škole po celý den bez jídla. Uvádí se, že i proto veřejné školy čelí více než 60 % předčasným odchodům dětí ze školy a celkově nižší akademické výkonnosti. Základní škola trvá v Ugandě 7 let, pokud dítě neopakuje ročník.
Středoškolské studium je šestileté. V 1. a 2. ročníku se studenti učí zhruba 15 předmětů, ve 3. a 4. ročníku pak 10 předmětů, z nichž 7 je povinných (angličtina, matematika, zeměpis, dějepis, chemie, fyzika a biologie). Poslední 2 roky někteří pokračují na vyšší střední škole, kde je již studium specializované, student se učí 3 předměty odpovídající oboru jeho studia a 2 doplňkové (administrativa a matematika nebo práce s počítačem).
Jiní studenti si po skončení 4. ročníku zvolí nějaký odborný kurz, obvykle rovněž dvouletý. Například krejčovství, tkaní, kadeřnictví nebo zednické a betonářské práce či kurz výroby mýdel a svíček. Většina studentů po dokončení střední školy nepokračuje na univerzitu, protože na to buď nemá peníze, nebo dostatečně dobré výsledky.
V celé Ugandě je přes 2500 středních škol rozličné úrovně. Všechny budovy škol provozovaných IN postupně dostávají lepší vybavení. Například škola v Buikwe má dobře vybavenou laboratoř pro výuku přírodních věd a knihovnu s přístupem k internetu pro žáky. Nesamozřejmým vybavením je také vodovodní potrubí s nezávadnou pitnou vodou. Škola umožňuje i ubytování v internátu vedle školní budovy. Školy postupně získávají nové latríny a kabinky místo zchátralých odpadních jam. Kolegové z International Needs uspořádali na všech svých školách seminář o menstruační hygieně, který napomohl dívkám pokračovat ve školní docházce i při měsíční periodě.
Velmi typický příběh o životě mladých lidí v Ugandě vypráví třiadvacetiletý Fred: „Moje matka zemřela v roce 2007. Můj otec, tehdy ještě živ, byl opilec a nikdy se o nás nestaral. Moje nevlastní sestra převzala rodičovské povinnosti, ale sama nebyla finančně zajištěná. Přihlásila mě do programu podpory u IN a tehdy si mě jako prvňáčka vybral k dálkové adopci zahraniční dárce, aby platil náklady na mé studium.
V roce 2012, když jsem chodil do 5. třídy, se moje sestra vdala, a tak už jsem s ní nadále nemohl bydlet, protože si pronajímali pouze jeden pokoj. Jeden dobrý člověk se mě ujal, ale musel jsem pracovat, abych si vydělal na živobytí. Můj život byl těžký a byl jsem velmi unavený, což ovlivnilo také mé výsledky ve škole.
Rozhodl jsem se přestat chodit do školy, abych mohl více pracovat, ale protože jsem byl v programu podpory, vedoucí programu se mi věnovali a poradili mi, abych ze zapsal do kurzu sváření. To jsem tedy, poněkud nerad, udělal. S postupem času a jak pokračovalo dopisování s mými zahraničními dárci, jsem se do kurzu zamiloval. Je mi potěšením vám sdělit, že jsem kurz v prosinci 2017 dokončil. Jsem velmi rád, že zaměstnanci IN to se mnou nikdy nevzdali. I přesto, že to se mnou nebylo vždy lehké, měli se mnou trpělivost. Jsem rád, že jsem je poslechl. Momentálně jsem zaměstnán jako svářeč a jsem schopen se o sebe postarat. Mám plán založit společně s kamarádem firmu. Šetříme si peníze na nákup vlastních strojů. Věřím, že během pár let budeme moci zaměstnávat i další lidi.
Když se dívám zpátky, opravdu děkuji Bohu za tento program. Je mnoho mladých zanedbaných lidí, protože se o ně nikdo nestará, nikoho nezajímají a nikdo jim nenaslouchá. Byl bych jedním z nich, kdyby nebylo programu International Needs. Velmi děkuji svému dárci z Nového Zélandu.“
Pokud i ve Vašem srdci a peněžence zbývá něco málo na rozdávání, můžete se i Vy rozhodnout pro podporu vzdělání některého z ugandských studentů a studentek nebo dětí z dalších pěti rozvojových zemí prostřednictvím Nadace Mezinárodní potřeby. S jejich příběhy se můžete seznámit na www.dalkova-adopce.cz v části „Děti k dálkové adopci“.
Autor: Ida Kadlecová, Nadace Mezinárodní potřeby
Foto: International Needs Uganda
