Ulf Ekman byl původně členem Komunistické strany Švédska. Teologii vystudoval na vysoké škole v Uppsale a v roce 1979 byl ordinován za duchovního luteránské státní církve ve Švédsku. Po skončení studia působil několik let jako kaplan na univerzitě. Po absolvování biblické školy v Rhema Bible Center ve státě Oklahoma založil ve Švédsku charismaticky zaměřenou církev Slovo života (Word of Life) i stejnojmennou biblickou školu. Charismatická církev se  rychle rozšířila prostřednictvím misijní aktivity do dalších zemí Evropy a světa a v současné době působí i v Praze, Brně nebo Bratislavě. V roce 2014  Ulf Ekman oznámil na nedělní bohoslužbě své rozhodnutí opustit církev Slovo života a konvertovat ke katolictví.

 

Cestoval jste hodně jako prominentní kazatel. Jaká je vaše hlavní služba v katolické církvi?

Rok před svou konverzí ke katolictví jsem odstoupil z pozice pastora sboru Slova života a později jsem odešel do důchodu. To uvolnilo můj čas jak pro studium a psaní, tak proto, abych cestoval a učil, což dělám často a velmi rád.

Co byste řekl o vašich vztazích s členy Slova života v současné době?

V co největší míře máme dobré vztahy jak s jednotlivými členy tak s lídry. Milujeme Slovo života a vidíme náš krok ke katolictví jako krok vpřed, nikoliv krok nazpátek. Jsme velmi vděční za to, že jsme mohli sloužit těmto nádherným lidem více než 30 let.

Jak reflektujete poslední tři roky od doby, kdy jste se stal katolíkem?

Byly to tři velmi bohaté roky, které pro nás přirozeně znamenaly mnoho změn a hodně učení. Objevili jsme některé věci z velikosti a hloubky katolické církve, které nebylo možné objevit nebo pochopit zvenčí. Jsme šťastní a vděční katolíci.

Jak vidíte budoucí vztahy mezi katolíky a protestanty?

Věřím, že Ježíš Kristus je aktivní jako pastýř, aby shromáždil všechny své ovce. (Jan 11:52). Existuje jasný pohyb Ducha, který nás sbližuje, boří stěny strachu a předsudků a probouzí v nás lásku jedněch k druhým.

Co se mohou katolíci učit od protestantů a protestanti od katolíků?

Můžeme se toho naučit od sebe navzájem velmi mnoho, ale to znamená, že musíme nejdříve otevřít ještě víc svá srdce a uvědomit si, že potřebujeme své bratry a sestry. Musíme být schopni naslouchat, nejen naslouchat, ale také se učit jeden od druhého, přijímat vzájemná obdarování a snažit se kráčet spolu, co nejvíc to jde. Protestanti mohou objevit krásu svátostného života a hlouběji pochopit sílu a moudrost struktury a katolíci se mohou naučit o lásce k Písmu, mobilizaci laiků a evangelizaci.

 

Letos křesťané oslavují 500 let výročí reformace. Jak se na tuto událost díváte dnes?

Reformace má své pozitivní a negativní stránky. V roce 1500 byla v církvi nutná obnova, ale vedlejší efekty reformace přinesly v průběhu let řadu rozdělení, která byla v mnoha ohledech katastrofální a také vedla k současné moderní sekularizaci a relativismu.

Jste v nějakém hlubším kontaktu s charismatickým hnutím v katolické církvi?

Ano, velmi rád se setkávám s katolickými charismatiky, protože charismatický život je prostředí, které důvěrně znám; je to má vlastní zkušenost. Cestoval jsem do mnoha zemí a mluvil s katolickými charismatiky v Austrálii, Polsku, Anglii, Itálii a na dalších místech. Ale jsem především katolík a snažím se být blízko k srdci církve, ne jen k určitému hnutí.

Jaké jsou vaše plány pro letošní rok?

Moje žena Birgitta a já hodně cestujeme. Jestli Bůh dá, navštívíme tento rok Polsko, Kazachstán, Slovensko a Indii a doufám, že budu pokračovat v psaní své nové knihy. Ale jsme také prarodiče se sedmi vnoučaty, která také potřebují náš čas.

 

-mn-

Foto: Ulf Ekman

[adrotate banner=“15″]

14 Komentáře

  1. Bratr Ulf nám vždy ukazoval správnou cestu. Přes zkušenost, skrze teologii k instituci, a vždy zůstával konzistentní. Přeji mu, aby v české církvi našel mnoho následovníků. I když i zde se ledy hýbou. Jak dobré je, že se již neprotestuje proti mariánskému sloupu, bratří se svorně účastní novoročních mší, podniká se kritická revize historie s ohledem na širší prameny a již se nepoužívají hanlivé pojmy jako „rekatolizace“. Koneckonců i tento web alespoň z poloviny přináší katolické zpravodajství. Papež je pak svorně respektován jako bratr a brzy se, doufejme, stane prvním mezi rovnými i směrem k evangelíkům. Pak již bude jeden pastýř, jeden ovčinec a jedno království i na zemi.

    Odpověď
  2. Rekatolizace…jak nazvat věznění a popravy evangelíků, snahu mocenskými nátlaky dotlačit obyvatelstvo ke změně přesvědčení? Je používání tohoto slova hanlivé??? A jaké byste navrhoval? Nesetkal jsem se s jiným pojmem…snad je možno spíše tuto ostudnou dobu nezmiňovat… Mariánský sloup byl oslavou rekatolizace…30 letá válka měla i silně náboženské pozadí.

    Odpověď
  3. Myslím, že zrovna znovupostavení mariánského sloupu ty ledy zesílí. Chápu snahu a bolest katolíků. Ovšem z hlediska vztahu k evangelíkům to opravdu je dost nedobrý krok. Věřte, že ten krok velmi uškodí. Samozřejmě většině katolíků je to jedno a nemyslí si, že by jim odepření postavit mariánský sloup snad něco přineslo. A tak neuvidí ani ty škody. Ovšem posouvá to katolickou církev v česku někam, kde by být raději už kvůli sobě neměla.

    Odpověď
    • Navrhujete toto období nezmiňovat. To by ovšem byla dle mého chyba. Je třeba si věci ujasňovat a dávat do správných historických souvislostí.

      Celá ta doba byla nešťastná. Vždyť již Hus a potažmo Jakoubek hráli na silnou českou nacionalistickou strunu a vystupňovali českou xenofobii. Vrcholem byl Kutnohorský, protiněmecký dekret, který odchodem vzdělanějších německých mistrů snížil prestiž Karlovy univerzity. Hus sám pak odmítal poslušnost autoritám a nazval papeže antikristem. O řádění husitských vojsk a vypalování klášterů, včetně bojových výpadů do Polska a do Uher (intervencionismu), ani nemluvě. No a nakonec další vzpoura českých stavů včetně masakru pražských konšelů defenestrací. Nelze se pak divit v podstatě obranné válce (přičítané někdy nesprávně jen německé straně), která vyvrcholila bitvou na Bílé hoře.
      Neříkám, že druhá strana neudělala nějaké chyby, ale zde jako protestanté taháme za kratší provázek.

      Ohledně památníku: Nejsem ctitelem kultu Panny Marie, ale uznávám, že Marie spojuje jak nás, tak katolíky. Hus, přes současnou katolickou velkorysost, je především symbolem protestantského vzdoru. Jak mohou dnes evangelikálové mluvit o poslušnosti církevním autoritám, když se hlásí k dědictví těch, kteří zvolili cestu vzpoury?

      Katolíci udělali gesto a dali nám docela velkou část jejich majetku, kterou jim vzali komunisté, kteří se tak rádi na husitství odkazovali. Měli bychom být stejně tak vstřícní.

      Osobně bych tedy nejen obnovil mariánský obelisk, ale byl bych i pro demontáž toho neskutečně nevkusného Husova monumentu, který je symbolem starých, oboustranných křivd. Věřím, že toto vše si uvědomují zejména představitelé CB, kteří by nám všem mohli být vzorem a pomohli nám vykročit směrem ke smíření.

      Odpověď
  4. Hus a nacionalizmus…vždyť mezi jeho stoupenci bylo mnoho českých Němců. Dekret řešil způsoby hlasování na universitě. Konkrétně šlo nejvíc o umisťování absolventů. Vážně není šikovné aby ve většinově česky mluvícím městě byli téměř všichni duchovní německy mluvící. Co je na tom nacionalistického? Tehdy ještě ani pojem národa neexistoval a národnost měla jiný obsah. Pražští konšelé…to byla defenestrace 1., ne ta 2. Co je na 30. leté válce obranného? Což to nebyla invaze cizích vojsk? Katolická menšina prostě za pomoci vojsk ovládla čechy a vnutila většině emigraci nebo změnu náboženství. A celoevropsky se pokusila porazit německou reformaci vojensky. Věříte, že člověk má právo na vlastní náboženskou svobodu? O tom byla 30.letá válka.
    Zkuste se o té době více dozvědět. Myslím, že drtivá většina křesťanů dnes by tehdy byla na straně Husově. Jak byste chtěl hájit, že kláštery provozovali nevěstince a brali to jako službu veřejnosti a odvolávali se na Augustina? Církevní posty se prodávali ve dražbách? Kupovali se jako investice? Dávali se malým miminům jako dar ke křtu? Zkuste třeba knihu od prof. Vokouna o Lutherovi, co vydali karmelitáni, ta by se Vám mohla líbit…

    Odpověď
    • Trvání na češství je vskutku projevem nacionalismu. Už jen ten pojem „čeští Němci“ je protimluvem. Být Čechem znamená odlišovat se, jazykem a územím. Avšak bariéry je třeba bořit a překážky překonávat. Dnes jsme všichni Evropany. Už jen to, že máme dnes národní stát díky Benešovým dekretům s hanebným odsunem Němců z jejich historických území je projevem českého nacionalismu, majícímu kořeny v hisotirické snaze vytvořit si i vlastní českou církev.

      Kutnohorský dekret především upravoval poměr na univerzitě v neprospěch Němců. A že by měli Němci po absolutoriu odcházet do Německa, aby zde byli česky mluvící kněží? Mše byla latinská a o češtinu se drala jen část obyvatel. Všichni plynule mluvili německy. Kéž by to uměli i dnes.

      30-ti letá válka byla obranná. Bránila přeci jednotu říše před českým separatismem, patriotismem a xenofobií. Pokud si myslíte, že zde byla jen německá (zřejmě katolická menšina), pak tu by bylo také přeci třeba chránit. Stejně jako k obraně menšin (konečně) dochází v dnešní Evropě. Nedělám si iluze o žádné straně, ale protestanti (jako např. Komenský) se například otevřeně stavěli na stranu okupačních švédských vojsk, zatímco katoličtí Brňané se jim hrdě ubránili.

      A zda má člověk právo na vlastní „náboženskou svobodu“? Pakliže má, pak neevangelizujme, neberme lidem svobodu věřit, v co chtějí, nebrojme proti sňatkům homosexuálů a proti jejich adopci dětí. Respektujme tu jejich svobodu a dovolme jim ji svobodně a bez regulací provozovat.

      Nemyslím si, že by drtivá většina křesťanů byla dnes na straně Husově. Dokážete si představit třeba pastora, kterému ovečky odmítnou poslušnost skrze jejich svědomí a jejich výklad Bible? Autority je třeba poslouchat s výjimkou hříchu, a pokud to autorita jako hřích nevidí, je možné ji opatrně napomenout, a pak se podřídit a modlit se, a ne vést zástupy ke vzpouře a odmítání poslušnosti církve resp. jejích představitelů.

      Neznám nikoho, kdo by zpochybňoval neřádstva tehdejšího kněžstva. Ale začnu snad například zpochybňovat charismatické hnutí proto, že Yonggi Cho málem skončil ve vězení, Benny Hinn je ve vyšetřování, Paul Cain, Roberts Liardon, Eldon Purvis, Lonie Freesby, Ted Haggard ad. měli homosexuální skandály, Todd Bentley kopal lidi do obličeje nebo že Jim Bakker, Jimmy Swaggard a Marvin Gorman měli finanční skandály? Všichni víme, že to nic neznamená a že podstata hnutí je v pořádku.

      Odpověď
  5. Nechce se mi moc takto diskutovat. Tedy tehdy lidé národnost v našem slova smyslu nechápali. Šlo o to, kdo je poddaný českého krále. Bez ohledu, jestli mluvil česky nebo německy. A prostší lidé tehdy v Praze německy nemluvili, nebyli bilingní. , To byl problém – husitství dávalo velký důraz na kázání Božího slova v rodné řeči (viz kompaktáta)…ne jenom na latinskou mši. A nešlo o projev nějaké protiněmecké xenofobie – vkládáte do té doby chápání, která jsou jí cizí. Samozřejmě většina studentú chce po vystudování zůstat v univerzitním městě – to je tak dodnes. Samozřejmě v Praze byly i farnosti německé. Ale české převažovaly. Byl zde samozřejmě i další problém – dvojvládí papežů. české království bylo v jiném mocenském bloku a chtělo aby byl uznán jiný papež než chtělo Německo – a univerzita měla rozhodující právní hlas. Opět to ale neznamenalo nic z hlediska nějaké xenofobie. Někteří češi mluvili německy (češi, tj. poddaní českého krále, rodem patřící do českého království). Dělat z toho problém xenofobie je nehistorické. A nešlo o nějaké draní o řeč…To je nesmyslné a bylo to až v 19. století.
    Katolíci tu 30. letou válku rozpoutali. Představa, že by měli dát náboženskou svobodu jim byla cizí až do 60. let 20. století a pokládali to za herezi. Odmítli uznávat Rudolfův majestát a rozhodli se to řešit mocensky. Komenský prosazoval, aby se švédská vojska pokusila rakouská porazit a obsadit česko, aby v rámci Vestfálského míru mohla být dána českému království opět náboženská svoboda. Nepodařilo se to. Ze svobody zůstaly jen kostely milosti u hranic, kam měli právo většinoví evengelíci docházet.
    Asi se hlavně neshodneme v pojmu náboženská svoboda. Evangelizace je nabídka. Není násilná. Pokud byste evangelizoval jako evangelík, neměla by Vám hrozit šibenice.
    Ovečky toto dělají- vybírají si pastory, jejichž chápání Bible jim rezonuje. Pokud přestane rezonovat a začnou vidět vážné neřešené hříchy, asi odejdou. Myslíte, že to je špatně??? že by toto právo mít neměly??? myslím, ež se v pojetí autority rozhodně neshodneme…

    Odpověď
    • Děkuji za Vaši odpověď. Myslím, že Váš pohled je mi celkem srozumitelný. Respektuji a zřejmě i chápu Vaši nechuť k diskusi a zareaguji tedy jen v podstatných bodech:

      • Původní reformace v Čechách nebyla česká. Konrád Waldhauser, který začal „Devotio modernu“ nebyl přeci Čechem. Německy ale lidé obvykle uměli (i když jistě ne všichni). Dát si jazyk jako náboženský program je cizí i Bibli. Křesťané se měli přizpůsobovat, ne si klást podmínky.
      • Prosazení Čechů na úkor Němců na univerzitě – to je opravdu xenofobie, i když ten význam slova je možno chápat různě (jde ale o strach z cizího vlivu). Navíc Němci nebyli otevřeni Viklefově herezi donatismu, což bylo rovněž podstatné k jejich diskriminaci. Po logickém odchodu německých mistrů pak úroveň univerzity klesla.
      • Spojovat se s nepřítelem, abych dosáhl svého, může být pro někoho ospravedlnitelné. Ale švédské drancování a rabování není podle mne prostředkem světícím účel.
      • Ohledně svobody vyznání: Má člověk svobodu se rozhodnout? Myslíte, že by si někdo dobrovolně zvolil smrt? Jde přeci o vyvolení. Navíc dnes již je překonána cesta evangelia jako čistě spirituální. Lidé, respektovaní i na „Křesťan dnes“, jako Alan Vincent nebo Peter Wagner ukazují, že církev se má chopit moci a pomocí armády duchovních křesťanů ustanovit Království na zemi. To nám může znít divně, že? Ale je dobré, že to řekli nahlas. Již Augustin řekl „přinuťte je vejít“ a Kalvín se také nezdráhal donucování v oblasti víry. Víru samozřejmě nelze vnutit, ale každý zákon, vycházející z Bible, musí být vynutitelný. A já věřím, že takové zákony jsou navíc spravedlivé. Pokud ne, rezignujme na myšlenku ustanovení Božího království nebo řečeno jemněji: „proměny společnosti“. Navíc lidé, kteří tehdy nesouhlasili, se mohli odstěhovat a dostali k tomu dostatečnou časovou lhůtu.
      • A ohledně svobody oveček: každý je přece povolán do konkrétního společenství, kde se má podřizovat. Je zde přikryt duchovní delegovanou autoritou proti ďábelským útokům. Opuštění daného místa se pak rovná vydání Satanu, a to bych nikomu nepřál. Jen se podívejte, kolik lidí opouštějící velké a požehnané sbory má pak duchovní a jiné problémy.

      Ale vraťme se k Ulfovi. I on věřil v teologii Království, věřil v delegované autority a silné vůdcovské principy. Věřil i v silnou armádu duchem naplněných křesťanů. Jeho krok je tedy logickým završením dané cesty a rozhodně nebude sám. Čekám, že jej budou i v ČR následovat mnozí další. Je totiž i dost křesťanů, kteří si uvědomují svůj historický dluh vůči německému národu, který nám celá staletí ukazoval správnou cestu. Byla by navíc namístě i omluva katolíkům. KMS měla před lety výborný nápad omluvit se za husitské války, ale zůstala oslyšena ze strany CČSH. Zatím se tedy omlouvají jen katolíci a my jim bráníme i ve stavbě obelisku na Staroměstském náměstí, zatímco tam stojí „náš“ Hus.

      Odpověď
      • Program srozumitelného kázání Božího slova v rodném jazyku je dobrý program, Od té doby ho protestanté přejali a proto čteme bibli a důraz při bohoslužbě je na kázání – a to není nijak samozřejmé.
        Pokles kvality univerzity byl snad daný krátkodobě odchodem německých mistrů, ovšem zas tak moc jich nebylo. Dlouhodobě ale válkou a pak tou protireformací. Španělé a italové se sem nehrnuli, Podívejte se na univerzitu v zaostalém a primitivním švédsku v Upsalle. A na jejich Linného, Celzia…Taková univerzita mohla být tady. Ovšem uzavřené prostředí s pronásledováním kvůli víře sem nikoho nelákalo a tak jedinými vzdělanci zde byli členové řádů. Vzdělaná elita emigrovala v počtu cca 30-50 tisíc z asi 2 milionů přeživších. Mnozí emigrovali později. Celkem 300 – 500 tisíc. Převážně schopnějších lidí. Mnozí tvořili pak řemeslnickou elitu v Německu. Třeba ještě po generace byli v Německu zahradníci často češi. Úplně se zrušilo to podhoubí. Děti nových španělských šlechtických rodů se raději vzdělávali ve španělsku…Univerzita se z toho nevzpamatovala staletí. A zůstala provinční dodnes. Její německá část to nijak moc nezachraňovala.
        Spojení se s nepřítelem…a silové řešení z katolické strany bylo legitimní? Jejich vojska byla také převážně cizinecká a rabovala a pálila scela stejně… Měl byste měřit stejným metrem na obě strany…
        K té svobodě vyznání…láska k Bohu se nedá vynutit a měla by být základem našeho života…proto jsou čechy tak ateistické a odmítavé vůči Bohu…rekatolizace se velmi vymstila. O tom by se dalo mluvit moc…to co píšete je velmi nemravné a nebezpečné. Má to blízko ke koncentrákům. Bůh v ráji poslušnost nevynucoval.
        To vystěhování bylo jen pro nepoddané a bez majetku – tedy jen pro cca 10-20% obyvatel. Třeba v Německu měl právo každý a s veškerým majetkem. A proto tam byla v reálu náboženská svoboda mnohem větší. Místní šlechtici si většinově nedovolili oproti čechám někoho příliš nábožensky utiskovat, Protože po devastující válce byli rádi za každého člověka a dělali často maximum aby udrželi každého schopného bez ohledu na jeho vyznání. Navíc samozřejmě se vzájemně stýkali mnohem více než třeba čechy. Tok knih a styků tam nerušeně pokračoval. Představa, že v Německu na katolických územích se odebírají lidem knihy a popravují se a zavírají za pouhé vlastnictví bible byla úplně mimo. Proto je Německo mnohem heterogenější v oblasti náboženství.
        Nerozumím spojení Ulfa a jeho konverze ke katolictví a dluhu vůči německému národu? Jakou to má spojitost? Dluh pociťuji. Mimo jiné za německou reformaci.

        Odpověď
  6. Děkuji za Vaši odpověď. Myslím, že Váš pohled je mi celkem srozumitelný. Respektuji a zřejmě i chápu Vaši nechuť k diskusi a proto zareaguji jen v podstatných bodech:

    • Původní reformace v Čechách nebyla česká. Konrád Waldhauser, který začal „Devotio modernu“ nebyl přeci Čechem. Německy ale lidé obvykle uměli (i když jistě ne všichni). Dát si jazyk jako náboženský program je cizí i Bibli. Křesťané se měli přizpůsobovat, ne si klást podmínky.
    • Prosazení Čechů na úkor Němců na univerzitě – to je opravdu xenofobie, i když ten význam slova je možno chápat různě (jde ale o strach z cizího vlivu). Navíc Němci nebyli otevřeni Viklefově herezi donatismu, což bylo rovněž podstatné k jejich další diskriminaci. Po logickém odchodu německých mistrů pak úroveň univerzity klesla.
    • Spojovat se s nepřítelem, abych dosáhl svého, může být pro někoho ospravedlnitelné. Ale švédské drancování a rabování není podle mne prostředkem světícím účel.
    • Ohledně svobody vyznání: Má člověk svobodu se rozhodnout? Myslíte, že by si někdo dobrovolně zvolil smrt? Jde přeci o vyvolení. Navíc je dnes již překonána cesta evangelia jako čistě spirituální. Lidé, respektovaní i na „Křesťan dnes“, jako Alan Vincent nebo Peter Wagner, ukazují, že církev se má chopit moci a pomocí armády duchovních křesťanů ustanovit Království na zemi. To nám může znít divně, že? Ale je dobré, že to řekli nahlas. Již Augustin řekl „přinuťte je vejít“ a Kalvín se také nezdráhal donucování v oblasti křesťanských zákonů. Víru samozřejmě nelze vnutit, ale každý zákon, vycházející z Bible, musí být vynutitelný, stane-li se Písmo pramenem sekulárního práva. A já věřím, že takové zákony jsou navíc spravedlivé. Pokud ne, rezignujme na myšlenku ustanovení Božího království nebo řečeno jemněji: „proměny společnosti“. Navíc lidé, kteří tehdy nesouhlasili, se mohli odstěhovat a dostali k tomu dostatečnou časovou lhůtu.
    • A ohledně svobody oveček: v Písmu čtu, že „Bůh úřady povolal“, nikoliv, že si je lidé „zvolili“. Nejsem tedy stoupencem demokracie, ale teokracie. Každý je pak povolán do konkrétního společenství, kde se má podřizovat. Je zde přikryt duchovní delegovanou autoritou i proti ďábelským útokům. Opuštění daného místa se pak rovná vydání Satanu, a to bych nikomu nepřál. Jen se podívejte, kolik lidí opouštějících velká a požehnaná společenství má pak duchovní a jiné problémy. Představa, že člen společenství může lépe znát „dobré a zlé“, než jeho Bohem dané autority, mi evokuje rajskou lež, která vedla k pádu lidstva (ať to bereme obrazně nebo dokonce někdo doslova).

    Ale vraťme se k Ulfovi. I on věřil v teologii Království, věřil v delegované autority a silné vůdcovské principy. Věřil i v silnou armádu duchem naplněných křesťanů. Jeho krok je tedy logickým završením dané cesty a rozhodně nebude sám. Čekám, že jej budou i v ČR následovat mnozí další. Je totiž i dost křesťanů, kteří si uvědomují svůj historický dluh vůči německému národu, který nám celá staletí ukazoval správnou cestu. Byla by navíc namístě i omluva katolíkům. KMS měla před lety výborný nápad omluvit se za husitské války, ale zůstala oslyšena ze strany CČSH. Zatím se tedy omlouvají jen katolíci a my jim bráníme i ve stavbě obelisku na Staroměstském náměstí, zatímco tam stojí „náš“ Hus. To Vám přijde spravedlivé?

    Odpověď
    • Víte, jsem členem církve a rád. Je pro mne důležitá. Ovšem můj Spasitel a Pán je Ježíš. Ne vedení církve. Anebo struktura. Opuštění církve a třeba přechod do jiné není vydání Satanu. Pokud jsem neodpadl a patřím stále Ježíši, jsem stále pod jeho ochranou a obklopený jeho láskou. Můj život není především určen kvalitou a ochranou vedení sboru, především jde o vztah já a Bůh. Pak dlouho nic. Samozřejmě bez církve mi mnoho bude chybět a dlouhodobě to není úplně možné.
      Člen může samozřejmě znát lépe dobré a zlé než vedení církve. Nejde o rajskou lež. Třeba já jsem byl kdysi v situaci, kdy pastor žil veřejně s ženou s kterou nebyl oddán. A nechápal, co je na tom zlého, když jí má opravdu rád. Tehdy jsem ho přesvědčoval, že jde o nedobrý postoj a pak jsem odešel. Každý by měl být především poslušný Bohu. Ne výhradně poslušný vedení církve. Samozřejmě jde o vztahy, kompromisy a podobně. Musíme dát lidem okolo i vedení církve svobodu, aby viděli věci jinak než my. A je prostor i pro to, abychom se z lásky a pokory podřídili, když vidíme mnohé nepodstatné věci jinak. Pokud je naše poznání v rozporu s vedením církve, musíme být moc opatrní, mohou mít pravdu oni a asi nějaké důvody pro své postoje mají, měli bychom tyto důvody zvážit. Ale stále naše poznání a víra jsou důležité. Klíčové a je občas čas podle nich jednat i když vedení církve to vidí jinak. Pro náš život je důležitý náš vztah víry a důvěry k Bohu, ne vztah k Bohu mého pastora. Bůh od nás čeká, že budeme milovat a uctívat Jeho, budeme závislí na Něm, budeme vedeni Jím. Vedení církve nám v tom má pomáhat. Ne nějak roli Boha v našem životě nahradit.
      Váš postoj je postoj velmi duchovně nezdravý a nebezpečný. Postoj člena nezdravé manipulativní sekty. Postoj malého dítěte závislého na lidech okolo. Máme ale směřovat k dospělosti, ne k doživotní závislosti. A lidi dočasně závislé na nás (naše děti, duchovní začátečníky a pod.) máme také vést k závislosti na Bohu a dospělému vztahu partnerství vůči nám. Ve zdravé církvi mají lidé růst v oddanosti živému Bohu, ne v oddanosti pastorovi.

      Odpověď
      • Ačkoliv se mi na Vaši charakteristiku mého společenství nechce reagovat, přeci jenom mám k tomu tři body:

        1. To nebylo možné intervenovat u pastorova (to nebyl kazatel?) představeného?
        2. A není tedy lepší (pokud se takové věci mezi protestanty dějí) přidat se k Ulfovi? Tam je vždy možné předat věc výše.
        3. Co je podle Vás vydání satanu, když to není exkomunikace (ať aktivní či samovolná)?

        Odpověď
  7. Jen bych rád upravil pojem „rekatolizace“, který zde používáte, protože jde o pojem zcela chybný. Toto politicko náboženské jednání nazývané rekatolizace mělo za cíl, aby se na území Čech,Moravy a Slezska ze všech lidí stali katolíci. Nejednalo se ale o návrat všech obyvatel ke katolictví jak tento pojem evokuje, protože u nás byla území, která nikdy dříve v historii katolická nebyla – např. Vsetínsko a další místa. Správně tedy není rekatolizace, ale katolizace. Tento pojem je historicky zmaten. Více se o tom můžete dočíst v knize dějiny Dějiny protestantismu na Vsetínsku a dalších knihách.

    Odpověď
    • Nejsem znalcem Vsetína, ale na Wikipedii jsem se dočetl: První zmínky o Vsetínu pochází z let 1297–1308 a popisují městečko Setteinz v údolí řeky Vsetínské Bečvy, s mlýnem a kostelem. Roku 1308 byl řádem templářských rytířů pronajat Vokovi z Kravař. Název Wssetin lze nalézt v dokumentech od roku 1396, první vklad vsetínského panství do zemských desk byl uskutečněn roku 1505. Rozhodující vliv na vývoj města měla kolonizace ve 13. a 14. století…

      Rád bych se jen zeptal, komu patřil ten kostelík ze 13. století?

      Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář