V Izraeli se rodí mnoho dětí – v čem tkví vysoká porodnost?

Stát Izrael se vymyká všeobecnému trendu: Na rozvinutý stát má vysokou porodnost. Co je za tím?

Vedle takových znaků jako je průměrný příjem na osobu nebo vysoká gramotnost, je dalším charakteristickým znakem „rozvinuté“ země nízká porodnost.

Často se mluví o demografické krizi, se kterou se snaží vypořádat průmyslové země. Žádný člen Evropské unie nemá porodnost takovou, aby sama zajistila udržení počtu obyvatel. I přes velký počet přistěhovalců má počet obyvatel většiny jejích členů klesající tendenci.

Ve východní Asii je výhled ještě smutnější. V Japonsku se každoročně prodává více plen pro seniory než pro miminka.

A pokud jde o Spojené státy, jejich porodnost je jen o něco málo vyšší než v Číně, dokonce i když nebereme v úvahu neslavnou „politiku jednoho dítěte“. Zdá se, že na příkaz „ploďte se a množte se“ zapomnělo – s významnou výjimkou národa, kterému byl tento příkaz poprvé vydán.

Mluvím samozřejmě o Izraeli. Nedávný článek dětského lékaře R. C. Hamiltona v časopise Wall Street Journal si všímá nezvykle vysoké porodnosti v Izraeli: 3,1 porodů na jednu ženu ve srovnání s hodnotou 1,7 ve zbytku rozvinutého světa.

Samozřejmě se nabízí otázka Proč? Automatická odpověď zní, že izraelské údaje „nafukují“ ultra-ortodoxní ženy, kde každá má sedm dětí. To je sice pravda, ale není to celá pravda. Růst izraelské porodnosti od konce devadesátých let ovlivňuje jiná ultra-ortodoxní populace. I když se podíváme na porodnost ortodoxních žen, která činí 4,2, přesto má celý sekulární Izrael porodnost daleko vyšší, než je potřeba pro udržení počtu obyvatel.

Hamilton píše, že porodnost zřejmě pramení z kulturních norem udržovaných náboženstvím. Izrael považuje děti za poklad. Vysoká porodnost odráží konsensus mezi izraelskými komunitami, a to sekulárními i náboženskými, ohledně toho, co znamená „život, svoboda a štěstí“. Tyto hodnoty jsou pak zpětně impulsem pro osobní rozhodování občanů a nevyhnutně ovlivňuje demografickou situaci národa.

Toto vnímání pochází ze samotného judaismu. Talmud říká, že děti jsou věncem růží. Žalm 127 označuje děti jako dědictví od Hospodina.

Mnoho Izraelců si to vše snad neuvědomuje, ale to vše ovlivnilo pohled Židů na to, kolik dětí má člověk mít. Plodit děti není pouze soukromou věcí, ale má společenský rozměr.

Tento společenský rozměr je důležitý zejména ve světle nedávné historie, kdy byla zhruba polovina Židů na světě vyvražděna. Teprve nedávno se počet Židů dostal na úroveň počtu v době před druhou světovou válkou.

Izrael se nevymyká pouze porodností, ale něčím ještě důležitějším: Je to společnost, která zná smysl a má cíl. Zbytek světa postrádá smysl, který by překračoval osobní uspokojení. Na rozdíl od Izraele mnoho národů stárne a uvadá. Hamilton v závěru cituje židovského mudrce: „Dítě bez rodičů je sirotek, ale národ bez dětí je národ sirotků.“

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

 

Překlad: Jan Vopalecký, Zdroj: The Christian Post 

Foto: Creative Common Search

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář