NEW YORK – Po desetiletích zapomenutí a letech příprav vychází deníky a další texty Renii Spiegelové (1924-1942), náctileté básnířky a oběti holocaustu. Pod titulem „Reniin deník: Život mladé dívky ve stínu holokaustu.“
Renia Spiegelová byla jako autorka objevena roku 2012 kdy jej vytáhla její příbuzná z rodinného sejfu a nechala přeložit do angličtiny, respektive 2016, kdy byl deník publikován v polštině. Její život už se stal námětem divadelní hry, byl o něm natočen dokumentární film „Rozbité sny“ (Broken Dreams 2019) a byl využit ve výuce o šoa. Tak jako další „dětští deníkáři“ – Hana Goldszajdová, Rutka Laskierová, Dawid Rubinowicz nebo český Petr Ginz – má v jednom „smůlu“. Přišla po Anně Frankové, jejíž deník byl v roce 1952 publikován jako první. Podobně jako v případě Laskierové, také Spiegelovou označují média za „polskou Annu Frankovou“.
Půl století literárních i psychologických výkladů udělalo své, a tak se deníky těchto autorů nevyhnou neustálému srovnávání svých příběhů s životem Anne Frank.
Příběh Renii Spiegelové
Renia Spiegelová se narodila v polských Uhryńkowcích (dnes Ukrajina), vesnici na jih od Tarnopole. Žila ve stínu o šest let mladší sestry Ariany, předválečné dětské filmové hvězdy. Toto „zázračné dítě“ a „polskou Shirley Temple“, jak ji nazývali v dobovém tisku, přivedla k filmu maminka Róża, která s ní pak bydlila ve Varšavě. Jaké byly vztahy mezi rodiči není jasné, nicméně tatínek Bernard Spiegel je v celém příběhu okrajovou postavou a během války mizí beze stopy.
V roce 1939 odchází patnáctiletá Renia k prarodičům do Przemyśle a nastupuje zde Dívčí gymnázium Marie Konopické. Brzy nato končí v důsledku protižidovských opatření Arianino filmové působení. Matka přivezla do Przemyśle i ji a sama se rozhodla pro žít na falešné doklady pod jménem Maria Lesczyńska ve Varšavě, kde pracovala v luxusním Hotelu Europa, který v té době už obsadili nacisté. I to, proč se matka rozhodla právě takto (zda bylo důvodem zachránit Arianinu kariéru, jak se uvádí) a co prožívala ona, už asi zůstane tajemstvím. Polská invaze dívky od matky oddělila a Renia se s ní už neshledala.
Právě v novém prostředí, na počátku druhé světové války, se začala Renia obracet ke „svému milému deníčku“ jako tolik dospívajících té doby. Deník to byl samozřejmě tajný, zachycující myšlenky, začátečnické literární pokusy, dívčí tajemství. Kromě stesku po mamince (už ne tak po otci), každodenních radostí a strastí, je tu však i strach z války. – Bombardování, život ve městě rozděleném na německou a sovětskou zónu.
Do roku 1941 žila v sovětské zóně, chodila do koedukované školy, kde žáci mimo jiné vydávali školní časopis. Vycházely v něm i Reniiny básně. Bylo to pro ni (relativně) šťastné období. A navíc, tehdy vstoupila do jejího života opětovaná láska, která jí málem zachránila život.
Její přítel, o dva roky starší Zygmund Schwarz (1922-1992) byl aktivním členem odboje a synovcem člena židovské rady. Propašoval obě sestry z ghetta – zachránit se mu podařilo však jen Arianu. Té poskytla krytí jedna polská rodina, zatímco Renia se spolu se Zygmundovými rodiči ukryla na půdě domu jeho strýce. Před odchodem svěřila deník Zygmundovi. Úkryt byl ovšem po několika dnech prozrazen a nacisté všechny ukryté vyvedli na ulici a zastřelili.
Róża Spiegelová se s Arianou shledala ještě během války. Podařilo se jí opatřit (1942) falešné papíry i pro ni jakožto svoji dceru, nyní jménem Elżbieta Lesczyńska, a po válce na tytéž doklady emigrovat do USA. Obě se i zde vydávaly za polské katoličky. Róża-Mary se znovu vdala, svému manželovi nikdy neprozradila, že je Židovka. Ariana to svému manželovi prozradila až po matčině smrti v roce 1969 – ve svých 39 letech. A to i přes to, že její manžel byl rovněž Žid a emigrant.
To bylo zřejmě jedním z důvodů, proč rodina schovala deník, který Roze Spiegelové předal v 50. letech Zygmund Schwarz. Ačkoli byl autorem posledních řádků deníku a ponechal si kopii, v níž si do konce života si pravidelně četl. Neměl však potřebu jej zveřejňovat. – Tak se stalo, že založený deník objevila až v roce 2012 Arianina dcera Alexandra Bellaková. Když pochopila, co to vlastně objevila, založila Nadaci Renii Spiegelové, postarala se o vydání knihy i náležité PR.
Texty vychází včetně dodatku Zygmunda Schwarze: „Tři klíče! Tři ztracené životy! Stalo se to minulou noc v 10:30. Osud se rozhodl, že mně vezme tři mé nejmilejší. Můj život je ztracený. Slyším jen výstřely, výstřely, výstřely… Má nejmilejší Renusio, tak skončila poslední kapitola Tvého deníku.“
Autor: Ztis.cz Datum: 19.září 2019 Foto: CC Wiki – Renia Spiegelová byla zastřelena ve svých 18 letech.
