Americký výzkumný tým pod vedením Priscilly Colemanové, profesorky lidského vývoje a rodinných studií na Státní univerzitě Bowling Green v Ohiu, v nedávné studii potvrdil dominantní převahu neblahých emočních následků umělých potratů u žen.
Kvalitativní studie vychází z internetového průzkumu 987 žen, které podstoupily jeden či více umělých potratů. Věkové zastoupení respondentek bylo 5 % ve věku 20 až 29 let, 15 % mezi 30 a 39 lety, 28 % mezi 40 a 49 lety, 37 % mezi 50 a 59 lety a 15 % nad 60 let. Ženy byly převážně z majoritního etnika, v domácnostech se středními nebo vyššími příjmy, vdané a poměrně dobře vzdělané (41 % dokončila vysokou školu, jen 2 % měla pouze základní vzdělání). Většina žen (70 %) podstoupila první umělý potrat do 21 let – pro většinu (69,8 %) to byl také jediný potrat; 19,7 % podstoupilo dva potraty, tři potraty zažilo 7,6 % respondentek, čtyři až devět potratů pak absolvovalo 2,9 % žen.
Psychické následky potratu
V průzkumu reagovaly ženy mj. na dvě hlavní otázky: Jaká jsou největší pozitiva vyplývající z Vašeho rozhodnutí pro potrat, jsou-li nějaká? Jaká jsou největší negativa vyplývající z Vašeho rozhodnutí pro potrat, jsou-li nějaká?
Odpovědi byly rozsáhlé, komplexní a neodpovídaly dominantnímu diskurzu o tzv. ženském zmocnění („empowerment“), možnosti vzít život do vlastních rukou, osvobození od mužského jha atp. Naopak se ukázalo, že mnoho žen (téměř 32 %) nezmínilo ani jedno pozitivum potratu. U řady dalších se pozitiva týkala duchovního růstu, hledání odpuštění, či zapojení se do hnutí pro život – proměny, které přišly mnohdy až po mnoha letech bolestivého duševního strádání.
Nátlak a hluboký pocit ztráty
O negativních následcích potratu psaly ženy otevřeně – hluboký pocit ztráty, obavy o přežití, snížená kvalita života. Potrat znamenal pro mnohé z nich ničivý obrat v jejich sebepojetí, osobnosti a zapojení do společnosti. Častými zápornými pocity byly lítost, pocit hanby či viny, deprese, úzkosti, negativní sebehodnocení a sebedestruktivní tendence.
Velká část žen napsala, že se cítila tlačena k potratu svým okolím, jako by v této otázce neměla svobodnou volbu – 58,3 % žen šlo na potrat, aby uspokojilo někoho ve svém okolí, 73,8 % žen vnímalo, že nebyly ve svém rozhodnutí zcela osvobozeny od nátlaku jít na potrat, 28,4 % respondentek podstoupilo potrat ze strachu o ztrátu partnera. Přitom polovina (49,2 %) dle svých slov vnímala, že plod v jejich lůně byl lidskou bytostí, dvě třetiny žen (66 %) uvedly, že ve svém srdci věděly, že dělají chybu.
Odpovídá zkušenostem z ČR
Zjištění amerického výzkumu potvrzuje mnohaleté zkušenosti Hnutí Pro život ČR z Linky pomoci, že jen málo žen volí potrat skutečně „svobodně“ a mnohdy jednají pod skrytým či otevřeným nátlakem ze strany svých partnerů, rodičů, dalších lidí a nejrůznějších okolností.
V roce 2017 poskytla poradna Linka pomoci bezplatně služby 367 klientkám. Prokazatelně pod tlakem bylo 47 % těhotných žen. Více než 22 % žen vyhledalo pomoc po potratu, k němuž byly donuceny partnerem, zastrašováním v rodině či obavami z budoucnosti. Téměř 10 % případů představovalo otevřené násilí.
Český zákon před tímto bezprávím nijak ženy nechrání. Důsledkem je smrt dítěte a pochroumaná psychika ženy.
Autor: Hnutí pro život Foto: Pixabay, ilustrační foto
