Křesťan dnes

Výroční zpráva Fides: V uplynulém roce bylo zabito 29 misionářů

Vatikán – Agentura Kongregace pro evangelizaci národů zveřejnila výroční zprávu o misionářích zabitých v roce 2019. Podle ní obětovalo život ve službě 29 kněží, řeholníků a laiků. Smutné prvenství patří africkému kontinentu, kde zahynulo 15 misionářů. Data shromážděná agenturou Fides vykazují geografickou různorodost, potvrzující jakousi „globalizaci násilí“.

„Mučednictví je ovzduším života křesťana, křesťanské obce. Vždycky mezi námi budou mučedníci. A to je znamení, že jdeme Ježíšovou cestou,” cituje agentura Fides v úvodu svého raportu Papeže Františka z promluvy při generální audienci z 11. prosince, kde v katechezi o Skutcích apoštolů přibližoval křesťanské mučednictví. V roce 2019 bylo na různých místech světa zabito 29 misionářů: 18 kněží, 6 laiků, 2 řeholní sestry, 2 řeholníci a 1 trvalý jáhen.

Po osmi letech, v nichž největší počet zabitých misionářů vykazovala Amerika, drží od roku 2018 smutný primát Afrika. Na Černém kontinentu bylo zabito 12 kněží a tři další misionáři: řeholník, řeholnice a laička. V Americe bylo zabito 6 kněží, 4 laici, jeden trvalý jáhen a jeden řeholník; v Asii jedna laická misionářka a v Evropě řeholní sestra. V mnoha případech byli misionáři připraveni o život během pokusů o krádež, v oblastech, kde je násilí na pořadu dne, autorita státu je oslabena korupcí nebo zcela chybí. Vraždy tedy nejsou přímým výrazem nenávisti k víře, nýbrž spíše úsilí o „sociální destabilizaci“.

Zpráva agentury Fides si všímá také určité globalizace násilí. Zatímco v minulosti se násilné skutky zpravidla soustředily do určitého národa nebo oblasti, v roce 2019 došlo k vraždám misionářů v 10 afrických a 8 amerických státech; po jednom pak v Asii a v Evropě.

Jak vysvětluje výroční raport, místní církev je v mnoha oblastech chápána jako organizace pomáhající lidem a přímo konkurující organizovanému zločinu. Eliminace kněze proto znamená daleko více než zabití jiného člověka, protože destabilizuje celou komunitu. Snadno tak lze nastolit teror a mlčení, otevírající prostor korupci a volnému působení kartelů. Tento klíč s velkou pravděpodobností nabízí správné čtení k některým vraždám – upřesňuje agentura Fides – jako například smrt otce Davida Tanka, zabitého ozbrojenými skupinami na cestě do vesnice Takum v Nigérii, kde měl zprostředkovat mírovou dohodu mezi dvěma místními etniky, která spolu po desetiletí bojovala. Nebo ve Středoafrické republice barbarská vražda sestry Ines Nieves Sancho, jež po desetiletí učila děvčata šít a vyučit se řemeslu.

Podobně také případ bratra Paula McAuleyho, jehož tělo bylo nalezeno ve studentské komunitě „La Salle“ v Iquitos, v peruánské džungli, kde se věnoval vzdělávání mladých domorodců. Stejně jako všichni další zavraždění kněží, řeholníci, řeholnice a laici přinášeli do každodenního života lidí, s nimiž žili, evangelní svědectví lásky a služby, snažili se přinášet úlevu v utrpení nejslabších, pozvedat hlas na obranu jejich pošlapávaných práv, denuncovat zlo a nespravedlnost a otevírat srdce naději.

Misionáři zůstávali na svých místech také v nebezpečných situacích, navzdory varováním přicházejících od občanských autorit nebo vlastních náboženských představených, s vědomím rizika, které podstupují, aby zůstali věrni úkolům, jež na sebe vzali, a setrvali nablízku lidem vystaveným stejným hrozbám. V tomto kontextu je téměř nemožné sestavit seznam biskupů, kněží, řeholnic, pastoračních pracovníků i prostých katoliků, kteří byli napadeni, brutálně zbiti, okradeni či podrobeni výhružkám kvůli své víře. Podobně není možné vypočíst katolické struktury ve službě veškerého obyvatelstva, bez ohledu na náboženskou či etnickou příslušnost, jako jsou školy, nemocnice, sociální střediska, které byly napadeny, zplundrovány nebo vyrabovány. Obzvláště bolestnou kapitolu představují zprofanované nebo podpálené kostely, zničené sochy a posvátné obrazy, shromáždění věřících napadená v okamžiku modlitby. Na některých kontinentech se stalo běžnou záležitostí unášení kněží a řeholnic. Některé z těchto epizod skončily tragicky, jak vysvítá ze seznamu zavražděných misionářů, jindy se podařilo vyjednat osvobození rukojmí, kolem dalších případů však nadále panuje mlčení. V Nigérii narůstá počet únosů kněží a řeholníků s cílem získat výkupné. Rukojmí bývají zpravidla osvobozena během několika dnů, ovšem v některých případech se zdrcujícím dopadem na jejich fyzické a psychické zdraví.

S podobným jevem se setkáváme také v Latinské Americe. Mezi nejznámější případy unesených misionářů, po nichž se marně pátrá, patří italský jezuita otec Paolo Dall´Oglio, unesený 29. července 2013 v syrském městě Raqqa. K jeho únosu se nikdo nepříhlásil. Podobně zmizely stopy po kolumbijské řeholnici Glorii Cecilii Narvaez Argoty, unesené 8. února 2017 z vesnice Karangasso v Mali místní teroristickou skupinou. V rukou únosců nadále zůstává také otec Pierluigi Maccalli, ze Společnosti afrických misií, unesený v noci ze 17. na 18. září 2018 v Nigeru z Misie Bamoanga.

Ve smyslu Mimořádného misijního měsíce, který probíhal letos v říjnu a upozornil na mnoho svědků víry v místních církvích dosvědčujících evangelium v nejrůznějších kontextech a situacích, Agentura Fides pokračuje ve shromažďování informací o misionařích, zabitých během uplynulého roku. Termínem „misionář“ označuje všechny pokřtěné, kteří si uvědomují, že „mocí obdrženého křtu se každý člen Božího lidu stává misionářským učedníkem (srov. Mt 28,19). Každý pokřtěný bez ohledu na svoji funkci v církvi či stupeň vzdělání svojí víry je aktivním podmětem evangelizace“ (Evangelii Gaudium, 120). Výroční zpráva proto neshromažďuje pouze informace o těch, kdo se stali obětí „nenávisti k víře“, nýbrž o všech pokřtěných angažovaných v životě církve, kteří zahynuli násilným způsobem. Záměrně proto neužívá novodobý termín „mučedníci“, aby se nevyslovovala k titulu, který může církev v některých případech navrhnout, po pozorném zkoumání v rámci beatifikačního nebo kanonizačního procesu.

 

Autor: Vatikánský rozhlas  Datum: 31. prosince 2019  Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

Exit mobile version