Záhada 1800 let staré menory z Tiberias vysvětlena

Sedmiramenná menora o velikosti 68 x 78 centimetrů byla odkryta při archeologických vykopávkách, které jsou prováděny od roku 2009 pod vedením Dr. Katii Cytryn-Silverman z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.

Město Tiberias se po zničení druhého Chrámu v roce 70 n.l. a vyhnání Židů z Jeruzaléma stalo centrem židovského života. Má se za to, že přibližně od roku 190 n.l. v něm zasedal i sanhedrin. Někdy v době 150 až 350 n.l. byl menorou ozdoben objevený čedičový kámen, který sloužil jako dveře židovské hrobky.

Někdy během muslimského období, která začalo dobytím v roce 635 n.l., byly menorové hrobové dveře využity jako kámen do základu mešity, postavené na původní mešitě, uvedla Dr. Silverman. Protože dveře nebyly nalezeny na svém původním místě, nedokáží vědci přesně určit jejich původ.

Podle Dr. Silverman, ale jejich užití muslimy při stavbě mešity bylo zcela úmyslné. Ke stavbě totiž byly využity i pohanské a křesťanské piliře, které sloužily jako rohové sloupy. Takové úmyslné sekundární využití  se nazývá spolia (latinsky „kořist“) a jejím cílem je demonstrovat vítězství, dát najevo, že se stavba staví z pozůstatků staveb těch, kdo byli před námi. „Je to výraz vítězství a zdědění,“ uvedla.

Zajímavé je, že během vykopávek bylo odhaleno, že přes ulici naproti mešitě, která využila kořisti, se nacházel kostel, který byl podle nápisu v kostelní lodi používán ještě nejméně do 10. století. Současně byly nedaleko nalezeny i pozůstatky pohanského chrámu.

„Je zvláštní pomyslet na to, že v Izraeli máme jedny z nejdůležitějších vykopávek rané muslimské mešitní architektury,“ uvedla Dr. Silverman.

Reklama

 

Mešitu, která byla postavena i ze zbytků židovských kamenných hrobových dveří, zničilo v roce 1068 zemětřesení. Následně byly její trosky využity jako stavební materiál křižáky a tak se kámen s menorou stal ozdobou schodiště v místnosti cukrovaru. Výrobu cukru v Zemi Izrael zavedli muslimové a rozšířila se za křižácké vlády, kdy k pěstování plodiny bylo využíváno celé Jordánské a Ginosarské údolí. Střed Tiberias se v té době posunul severněji a na okraji města se vyráběl cukr.

Dr. Silverman je přesvědčena, že v křižáckém období nebyla menora na zmíněném kameni v sekulární výrobně cukru vnímána jako židovský symbol a kámen byl využit čistě „pragmaticky.“

 

Zdroj: eretz.cz  Foto:  Tal Rogoveski

 

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář