Pomáhá mi stres růst ve svatosti, nebo mě vede do hříchu?

„Vede mě shon v životě ke svatosti, nebo mě o ni naopak připravuje? A jak to poznám? To je výborná otázka. Přichází nám mnoho emailů od křesťanů, kteří ve svém životě čelí tlaku. To platí i o emailu mladé maminky Victorie, která čelí výzvám spojeným s výchovou dětí. „Dobrý den, pastore Johne,“ píše, „od té doby, co jsem se stala mámou, bojuji s hříchem víc než kdy jindy. Hříchy, se kterými jsem se nikdy předtím nepotýkala, se jakoby zničehonic objevují, obzvlášť v této době, kdy se starám o dvouleté dítě a čerstvě narozené miminko. Mou touhou je být manželkou a matkou k Boží slávě, ale mám pocit, že se mi ji nikdy nedařilo naplňovat méně než teď. Vedou tyto nové výzvy v mateřství k posvěcení, nebo mě naopak od svatosti odvádějí? A jak to poznám? Často mám pocit, že mě od ní spíše odvádějí.“


To je nesmírně důležitá otázka, protože se zaměřuje na stránku posvěcení, která je často opomíjena – totiž že pýcha a jiné hříchy můžou bez povšimnutí přebývat v srdci křesťana, kterému bylo odpuštěno a v němž přebývá Duch svatý. Často si tak nejen křesťané sami o sobě myslí, že jsou svatější, než ve skutečnosti jsou, ale myslí si to o nich také druzí.

SOUVISEJÍCÍProč mi Bůh odpírá manželství?

Takového křesťana si představuji jako sklenici vody. Zatímco se sklenice na pultu nemusí ani hnout, na jejím dnu se drží skryté nečistoty, které představují pýchu a jiné hříchy. Voda vypadá čistěji, než opravdu je. Ale když sklenicí zatřesete – což je podobné jako například výzvy spojené s mateřstvím – vyplaví se nečistota v podobě pýchy a jiných hříchů. Naše postoje, slova a činy je odhalí. Najednou vidíme, že voda ve sklenici není tak čistá, jak jsme si mysleli. Poznáme, že jsme hříšnější, než jsme si mysleli.

To je v křesťanském životě velmi důležitá skutečnost. A tato otázka nás nutí se s ní vypořádat – nás všechny, nejen matky. Proto jsem za tuto otázku velmi rád, i když je pro nás bolestné o takových věcech mluvit. Alespoň já nemám rád, když okolnosti zatřesou mou sklenicí a ukážou mé nejhorší stránky.

Dovolte mi předložit sedm biblických postřehů, které tvoří základ pro pochopení tohoto způsobu posvěcení a jak na něho máme reagovat.

1. Bůh přečišťuje svůj lid prostřednictvím zkoušek.

Za prvé, Bůh nás ve svém slově učí, že výzvy v mateřství nebo třeba v pastorační službě, stejně jako jakýkoli jiný problém nebo tlak, ať malý nebo velký, pocházejí od Boha, který jimi přečišťuje svůj lid.  

Proto jásáte, i když jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezena k chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista (1. Petrův 1:6–7).

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Výzvy v mateřství jsou jako oheň. Jeho účelem není strávit matčinu víru, ale přečistit ji jako zlato.

[Bůh nás vychovává] k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni (Hebrejům 12:10–11).

To je cíl všech bolestných a tíživých okolností křesťanského života: pokojné ovoce spravedlnosti, zbožnost čistá jako zlato.

2. Někteří kvůli zkouškám odpadnou.

Soužení a tlaky některé věřící navždy připraví o víru. Ježíš to říká v podobenství o půdách: 

Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá, nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo [pohne se sklenička], ihned odpadá (Matouš 13:20–21).

3. Bůh zachovává všechny křesťany.

Bůh nenechá své vyvolené děti odpadnout od víry. Když nás zkouší, poskytuje nám svou milost, abychom tuto zkoušku snesli (1. Korintským 10:13). Nebo jak je napsáno v 1. Korintským 1:8–9: „On vás také bude utvrzovat až do konce, abyste byli bez úhony v den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, skrze něhož jste byli povoláni do společenství jeho Syna Ježíše Krista.“ 

Nebo Římanům 8:30: „Které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.“ Pokud vás povolal, pak vás také zachová.

4. Možná nejsme tak zbožní, jak si myslíme.

Jóbův příběh nám ukazuje, že i ti nejzbožnější lidé mají ve svém srdci skrytou pýchu, kterou odhalí určité tlaky a problémy. Kniha Jób začíná takto: „Byl muž v zemi Úsu, jménem Jób. Tento muž byl bezúhonný a přímý, bohabojný a odvracející se od zlého“ (Jób 1:1).

Jób byl tedy skutečně bezúhonný, zbožný a věrný muž. Jeho život se nevyznačoval žádnými očividnými hříchy. Ale pak přišly zkoušky. První Jóbova reakce byla nanejvýš příkladná. V podřízenosti, pokoře a s důvěrou prohlásil: „Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno“ (Jób 1:21). Ale později toho bylo víc, než mohl snést, a rozzlobil se na Boha. Řekl například: „Proč [mě] chceš… považovat za svého nepřítele?“ (Jób 13:24). Bůh opravdu nebyl Jóbovým nepřítelem. Krásná sklenice vody se nyní zakalila. Jób nebyl dokonalý.

Když se Jóbova sklenice vody zakalila pýchou a hněvem vůči Bohu, přimělo ho to vyznat: „Slyšel jsem tě jen z doslechu, a nyní tě vidělo mé oko. Proto odvolávám, lituji toho v prachu a popelu“ (Jób 42:5–6). To je pokání, které následuje poté, co se voda ve sklenici rozčeří a na povrch vyplavou všechny nečistoty, o kterých nikdo nevěděl.

5. Bůh odhaluje pýchu, aby nás přivedl k pokání.

To nás vede k pátému pozorování: Bůh odhaluje zbytky pýchy a hříchu v našich životech, abychom stejně jako Jób viděli sami sebe v pravém světle a upřímně činili pokání.

6. Naše posvěcení se někdy zdánlivě vleče.

V rámci našeho posvěcení se často zdá, že nerosteme. Právě na to se ptá naše posluchačka. V kapitolách 1–2 Jób začal velmi dobře, ale později už si tak dobře nevedl. Duchovně upadal, i když možná jenom dočasně. Zdálo se, že ztrácí svatost. Jak tedy zodpovědět Victoriinu otázku? Říká, že výzvy v mateřství odhalují její hřích – aspoň tak se jí to zdá.

Je tedy díky tomuto tlaku svatější, nebo méně svatá? Z toho, co jsme si řekli, je zjevné, že stojí před klíčovým rozhodnutím. Bude na tlaky a problémy reagovat podobně jako třetí půda v podobenství? Odpadne od Krista, čímž dosvědčí, že nikdy nebyla skutečnou křesťankou? Nebo zareaguje jako Jób a učiní pokání?

7. Bojujte jako Boží děti, kterým bylo odpuštěno.

Můj závěrečný, tedy sedmý bod, je výzvou: Až přijdou tlaky a starosti a budete očividně víc podléhat hříchu, který byl celou tu dobu ve vašem srdci, více vnímejte sladkost Boží milosti, pokořte své srdce, čiňte pokání s větší upřímností a bojujte s hříchem s větší vážností – jako Boží dítě, kterému bylo odpuštěno. 


Tento článek vznikl ve spolupráci s Desiring God.

Zdroj: blog.didasko.cz Datum: 14. března 2022 Foto: Pixabay – ilustrační

Tags: ,,,,,

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář