Dan Drápal: Bílý kamének

…dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.

Zjevení 2:17

Sbírám materiály k sepsání spisu o biblické knize Zjevení. Jsem přesvědčen, že Písmo je inspirováno Duchem svatým a že nám bylo dáno v podobě, která nám umožňuje žít svatý život před Boží tváří. Celá řada výroků Písma a příběhů v něm obsažených nevyžaduje nějaké další hlubší historické či filologické znalosti. Na druhé straně jsou v Písmu místa, kterým neporozumíme, neznáme-li dobové pozadí. Jedním z takových míst je zaslíbení, které dává Ježíš vítězným křesťanům z pergamského sboru. Zaslibuje jim „skrytou manu“ a „bílý kamének“.

Toto místo zní docela romanticky a vždycky mě přitahovalo, aniž jsem tušil, co je tím bílým kaménkem míněno. Když jsem se pustil do hlubšího studia Zjevení, ukázaly se mi netušené souvislosti.

V základních pomůckách pro četbu Písma a v běžných komentářích se můžete dočíst, že bílé oblázky se používaly v císařském Římě jako vstupenky do arény. Peter Hiett o tom píše, že bílý kamének byl vstupenkou do Kolosea, kde člověk dostal chléb a mohl se dívat, jak lidé umírají. (Věčnost začíná dnes, str. 50). Latinsky se tento kamének řekl calculus, tedy se s ním dobře počítalo, „kalkulovalo“. I dnes se na stadionech vyhlašuje, kolik je přítomných diváků. (Naštěstí se dívají na hokej nebo na fotbal, ne na umírající gladiátory.) A bylo taky třeba vykalkulovat, kolik chlebů bude asi zapotřebí.

Bílý kamének se ovšem používal i při jiných příležitostech než jako vstupenka do Kolosea. Bílé kaménky rozdávali hostitelé lidem, které pozvali na svou hostinu. A na rozdíl od kaménků v Koloseu bylo zřejmě na těchto kaméncích napsáno jméno pozvaného. Latinsky se těmto kaménkům říkalo tesserae conviviales. Výraz tessera, převzatý z řečtiny, původně označoval čtyřboký hranol, později šestibokou kostku, a proto měl mimo jiné význam „hrací kostka“. V jiném kontextu, bližším tomu našemu, by bylo možno toto slovo přeložit jako „průkaz“ nebo „vstupenka“. Tessera convivialis byla tedy „vstupenka na hostinu“.

Co to mohlo říkat pergamskému křesťanovi? Ježíšovo zaslíbení chápal jako pozvánku na mesiášskou hostinu, na „Večeři Beránkovu“. (Z moderních českých překladů pouze B21 zachovává slovo „večeře“, které je v řeckém originále; ostatní překlady používají obrat „svatební hostina“; to však pro naše účely nemá podstatný význam.) A na pozvánce (onom „bílém kaménku“) bude jeho jméno. Jméno, které mu dává sám Ježíš, jenž ho zve na svou svatební hostinu.

To už ke mně promlouvá mnohem silněji. Ježíš je ten, od kterého přijímám svou identitu. Ježíš je ten, kdo mi říká, kdo vlastně jsem. A zve mě na svou svatební hostinu. A budu tam vlastně přítomen hned dvojím způsobem – jednak jako součást církve–nevěsty, jednak jako host, ovšem jako host adoptovaný za syna či dceru samotným Bohem.

To ale neví vše, co můžeme o bílém kaménku říci. Bílé – a černé – kaménky se používaly i u porotních soudů. Bílý kamének znamenal výrok „nevinen“, kdežto černý verdikt „vinen“. Řecky je pro „kamének“ užito slova pséfos, které původně označovalo „oblázek“, ale postupně nabylo i přeneseného významu „hlas“ (míněno ve volbách či v porotě).

I tato souvislost mohla k pergamskému – ale stejně tak může dnes i k českému – čtenáři promlouvat: Ježíš mě prohlašuje za nevinného. neboť sám zaplatil za mé hříchy. Dává mi bílý kamének, který stvrzuje mou nevinu. A on je ten poslední a vlastně jediný plně oprávněný soudce. Kdo v něj věří, „na soud nepřijde“ a „přešel již ze smrti do života“ (srv. Jan 5,24).

Našel jsem ale ještě hlubší rovinu. Již zmíněné slovo tessera označovalo kamének, ale mohlo jít i o jiný materiál, konkrétně o dřevo. Ještě z dob dlouho před Ježíšem byl znám zvyk, podle kterého dvě rodiny spolu mohly vstoupit do zvláštní smlouvy. Na tesseru pak lidé vyryli obraz, který nějakým způsobem vyjadřoval obsah této smlouvy, a napsali na ni jména rodin, které takto vstupovaly do smlouvy. Pak tesseru rozpůlili a každá rodina si nechala část se jménem druhé rodiny. Tato smlouva platila vlastně věčně. Když přišel člověk zdaleka a třeba o generaci později a prokázal se v navštívené rodině polovinou tessery se jménem navštívené rodiny, tato rodina mu byla smluvně povinna poskytnout přístřeší a pomoc. Dvě části tessery se přiložily k sobě a musely do sebe zapadat, ať už šlo o dřevo či kámen.

„Budu s ním večeřet a on se mnou…“ říká Ježíš v jiné souvislosti (Zj 3:20). A bude se to dít na základě smluvního vztahu. Křtem jsme vstoupili do svaté smlouvy s Ježíšem Kristem. Nemáme sice fyzicky „bílý kamének“ (tesseru), ale Ježíš zná naše skutečné jméno a my známe jméno Ježíš. Smlouva, kterou s námi uzavřel, platí, přestože byla uzavřena již před mnoha a mnoha lety. Bůh nám dal svého jednorozeného Syna – jak by nám s ním nedal vše? A naší jedinou správnou reakcí je cele se vydat našemu Spasiteli, který jediný zná naše jméno, naši skutečnou identitu.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?

Autor je teolog a publicista. Foto: Pixabay