Modla je vždycky špatně

Útok Palestinců z Gazy na sousední izraelské území 7. října 2023 byl již rozebírán z různých stran. Sekulární média ovšem zcela pominula jeden nábožensky relevantní moment. Hudebnímu festivalu Nova, který se stal hlavním jevištěm teroristického řádění, vévodila rozměrná socha Buddhy. Každého, kdo má povědomí o duchovní tradici Izraele, musela i ta krátká videosekvence, v níž socha figuruje, udeřit do očí.  

Avizujeme-li hned v nadpise, že něco je špatně, čtenář právem očekává zdůvodnění našeho hodnotícího soudu. Špatně pro koho a proč? Odpověď: Modla je špatně pro Izrael – lid i zemi -, protože centrálním prvkem izraelského náboženství, jak je poznáváme z hebrejské Bible (Starého zákona) je věrnost Hospodinu, který má být jediným Bohem Izraele:

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. (Exodus 20,2-5, ČEP)

Takto zní preambule Desatera, ústavy starého Izraele. Dané téma se nesčetněkrát vrací v biblických příbězích a prorockých výzvách. Modla je každopádně špatně pro Izrael, protože Hospodin se mu dal poznat způsobem, jenž vizuální zobrazení vylučuje:

I promluvil k vám Hospodin zprostředku ohně. Slyšeli jste zvuk slov, avšak žádnou podobu jste neviděli; slyšeli jste jen hlas. (Deuteronomium 4,12, ČEP)

Argumentace proroků starého Izraele i apoštolů rané církve má však nakonec tu nejširší platnost: modla je špatně nejen pro Izrael, ale pro každého. Projevy úcty ve vztahu k obrazu nebo soše jsou iracionální. Každý by totiž měl být schopen nahlédnout, že Stvořitel přesahuje stvoření i lidskou představivost. Jakékoli zobrazení tedy z principu nemůže Boha věrně reprezentovat ani svým ctitelům poskytnout vedení, zaopatření a ochranu. 

Starověk znal obřady, při nichž kněží sochu božstva oblékali do slavnostního roucha a kladli před ni pokrmy. Přenášeli ji z místa na místo v procesí. Bibličtí proroci, zejména Izajáš, poukazují na převrácení rolí, jež takové počínání implikuje. Skutečný Bůh je stvořitel všeho, falešný bůh je vytvořen lidmi. Pravý Bůh je živý a umožňuje život všeho stvoření, kdežto modla je neschopná, závislá na lidské péči.   

Krom toho pokusy Boha zobrazit odrážejí lidské přání mít jej vždy po ruce, mít jej na své straně bez ohledu na to, jak jednáme. Takové představy jsou útokem na Boží nezávislost. Oproti tomu Bible vypráví o Bohu, který si sám volí, s kým a za jakých podmínek bude.     

SOUVISEJÍCÍ – S matematikem o islámu (recenze)

Modlářství jako antropologická konstanta

Fixace na modlu odhaluje takřka nevyléčitelný lidský sklon utíkat se k něčemu, co člověk považuje za ztělesnění svých nadějí, co obdivuje, čemu se koří. Pokud se nejedná o fyzický objekt, idolem se stane politický vůdce nebo třeba rocková hvězda.

Dějiny náboženství jsou také dějinami modlářství, přičemž modloslužba se jeví jako výchozí nastavení, zatímco úctě vůči neviditelnému Bohu se člověk teprve musí učit a fetiše odvrhovat. Hebrejská Bible dosvědčuje staletí se vlekoucí a jen částečně úspěšný zápas proroků s modloslužbou. Zprvu se utkávali s vlivy kenaanských sousedů, později, v babylonském zajetí, se vysmívali říšským bohům.

Apoštolové Ježíše Krista v této věci převzali štafetu, když s poselstvím o neviditelném Bohu, který si nepřeje být zobrazován, vstupovali do antického světa zamořeného modloslužbou. Klasickou ukázkou je Pavlovo kázání v Aténách (Skutky apoštolů 17,22-31).       

Současníci hebrejských proroků mohli sice namítnout, že se neklaní dřevu a kameni. Tak primitivní přece nejsou. Prorocké kázání je karikaturou jejich počínání. Klaní se duchovní realitě, kterou socha zastupuje a jež v ní snad i přebývá. Bible však nemá místo ani pro nějakou sofistikovanější formu modlářství. 

Zatímco nábožensky orientovaný člověk nařčení z modlářství setřese s tím, že nectí objekt samotný, ale duchovní realitu, s níž se cítí být pomocí sochy či obrazu ve spojení, sekulární člověk, bude zase tvrdit, že to či ono zobrazení pro něj nemá náboženskou hodnotu; je mu toliko symbolem východní moudrosti, míru a pohody. Tak tomu zřejmě bylo s účastníky festivalu Nova, velké technopárty v poušti. Křepčili však pod záštitou Buddhy.   

Od symbolu k modle

S fenoménem modlářství se také pojí zajímavý jev, jímž je proměna symbolu v modlu. Biblickým příkladem je bronzový had, jejž Izraelci uchovávali jako památku na zázračné vysvobození od jedovatých hadů na poušti (Numeri 21,4-9). Postupem času však vzpomínka degenerovala, takže symbol se stal uctívaným předmětem (2. Královská 18,4).

Dějiny křesťanství vykazují obdobné významové posuny. Když se apoštol Pavel chlubil křížem (Galatským 6:14), myslel na Kristovu smírčí oběť. Samotný kříž – popravčí nástroj – pro něj neměl žádnou magickou moc. Právě tak Nový zákon nenabízí žádný podnět k zobrazování Ježíše nebo jeho matky. Místo toho prezentuje Ježíšův příběh, jeho slova, a objasňuje jeho roli v Božím plánu spásy. První křesťané byli Židé, pro něž bylo samozřejmostí, že se Bůh nezobrazuje. 

SOUVISEJÍCÍ – Síla nicnedělání (recenze)

Pozdější křesťanská praxe poskytla muslimům důvod, aby na křesťany pohlíželi svrchu jako na ctitele kříže. Slovy arabského klerika:

Širk u následovníků proroka Ježíše: Stalo se tak po vzetí Ježíše do nebe. Přišel Pavel, který zavedl do náboženství trojici, uctívání kříže a dalších druhů model. (Huweil, Tauhíd jednoduše)

Důsledky modlářství

Proroci starého Izraele a v návaznosti na ně apoštol Pavel vykazují celostní chápání reality. Je-li samotné centrum života společnosti vychýlené, ani ostatní aspekty jejího života nemohou být na svém místě. To, že pravého Boha nahradí modla, má zákonitě důsledky pro celý život jednotlivce, rodiny, pospolitosti. 

Jak tyto negativní důsledky chápat? Hebrejská Bible nejčastěji prohlašuje, že Hospodin, jehož majestát utrpěl újmu, modloslužebníky ztrestá. Používá k tomu širokou paletu nástrojů – od nepřátel Izraele, přes sucho a neúrodu až po epidemie. Jeho cílem není vyvolený národ zničit. Slibuje obnovu, nicméně očekává, že Izrael nahlédne, v čem chyboval.   

Tuto dynamiku jindy proroci pojímají jako mechanismus, který působí víceméně samovolně. Ti, kdo následují nicotné přeludy se sami stanou nicotnými, bezcennými. Místo živého Boha se obracejí k sochám, které nevidí a neslyší, sami se pak stanou slepými a hluchými, tj. zůstanou duchovně dezorientovaní. Jedná se o případ tzv. poetické spravedlnosti, kdy trest svou povahou odpovídá zločinu.

Modloslužba v optice proroků předjímá rozpad normálních vztahů. Barvitě vykreslují příčinnou souvislost mezi duchovní a fyzickou nevěrou. Izrael v tomto příměru figuruje jako Hospodinova vyvolená. Jestliže zahýbá s cizími bohy, jak asi bude vypadat rodinný život řadových Izraelců? Tak zejména Ozeáš. Modelovým příběhem je ovšem již epizoda z putování do zaslíbené země: slavnost na počest Baala, k níž domorodci přizvali Izraelce, se zvrhla v orgii (Numeri 25). 

V náboženské tradici Izraele tedy duchovní a fyzická promiskuita jdou ruku v ruce. Týmž způsobem později nahlíží apoštol Pavel pohanskou společnost: místo neviditelného Boha uctívají obrazy lidí a zvířat. Proto je Bůh vydává na pospas jejich vášním (Římanům 1,18-31).  

Závěrem

Řada aspektů světonázoru starého Izraele může být pro dnešního člověka výzvou. Například souvislost mezi modloslužbou a sexuální nekázní není dnešnímu čtenáři zřejmá. Ví, že sexualita vyvěrá z biologického základu. Snad ještě větším oříškem je postulovaná souvislost mezi hříchem modloslužby a konkrétními pohromami, jež zakouší celý národ. Moderní člověk jednak odvykl představě Boha, který se hněvá a trestá, jednak se mu příčí koncept kolektivního trestu. 

Vzdor těmto možným námitkám a pochybnostem máme v Bibli co do činění s textem, z nějž vyzařuje autorita. Přinejmenším mnoho generací před námi bylo schopno ji vnímat. Promlouvá vážné slovo do naší doby orientované na zábavu. 

Ovšem i ten, kdo Bibli jako duchovní autoritu nepřijímá, si může klást otázky stran lidské přirozenosti. Kde se v člověku bere sklon uplácat si boha z hlíny, vztyčit totem, opentlit se amulety, uctívat vůdce? A k čemu festival na izraelsko-palestinském pomezí potřebuje obrovskou sochu Buddhy? 

Autor: Pavel Hejzlar Datum: 19. listopadu 2025 Foto: nova-buddha-YT

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.