Genesis 1:21 … I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.
Je to hezké? Je to užitečné? Nebo dokonce obojí?
Klasické dilema pro ženy a muže: Je důležitější krása, nebo účelnost věcí kolem nás? A je třeba to oddělovat?
Před nedávnem jsem změnil práci. Ze společnosti, která vyráběla interiérové díly pro automobilový průmysl, jsem přešel do firmy, zabývající se výrobou a distribucí uměleckých a dekorativních prvků na zeď, jako jsou obrazy, fotografie, plakáty, plátna apod. Docela změna, to vám řeknu.
Když jsem přemýšlel o tom, jakou roli v životě vůbec hraje dekorace domova, napadli mě minimálně dvě. Jedna souvisela spíše s krásou, zatímco druhá spíše s účelností.
SOUVISEJÍCÍ – Krůčky na cestě k cíli
Chápu to tak, že zkrášlením si domova pomáhám vytvářet místo, kam se vždycky rád vrátím, kde cítím pohodlí, kde je mi dobře. K tomu napomáhají třeba oblíbené fotografie, snímky přírodních scenérií, výjevy známých míst a měst – zkrátka obrazy, které při pohledu hladí jedinečnou lidskou duši obyvatele a někdy i návštěvníka.
Zároveň dekorace domova může pozvednout na duši při odchodu z takového místa, z pořádku domova do chaosu tam venku – k tomu slouží obrázky se slogany a motivační citáty, které připomínají důležité životní pravdy a principy, kterých je užitečné se doma i ve světě držet. I dekorace může být takto praktická.
Krása i účelnost. Obojí je člověku potřeba. Ostatně i Bůh stvořil věci a tvory pro krásu i účelnost. V hlubinách oceánů plavou ryby ukrášlené křiklavými barvami a okázalým proužkováním, ale také vybavené sonary a ploutvemi.
Tehdy na počátku, ještě předtím, než se svět pokazil, mohl Bůh spatřit, jak to vše bylo dobré. Toto slovo Písma zahrnuje širokou škálu významů. Popisuje to, co je přitažlivé a příjemné pro smysly; jinde to, co je užitečné a výnosné; někde co je hojné a ovoce nesoucí; jinde to, co je laskavé a shovívavé, správné a vhodné.
„Krása, nebo účelnost“ je zkrátka falešné dilema. Nemusíte se rozhodnout pro jedno, nebo druhé. I když třeba tíhnete k jednomu, zatímco druhé přehlížíte, dovolte druhým, aby to měli nastavené jinak.
Přeju nám domovy, do kterých se rádi vracíme i ze kterých máme odvahu vycházet. I když je to jen na určitý čas, neboť jsme zde jen poutníci, jimž věčný, nebeský domov připravuje a zkrášluje sám Ježíš, jejich milující Pán a Bůh.
Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo Ho milují.
– 1. Korintským 2:9
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 15. dubna 2025 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
1 Komentář
pavel v
Příběh o Adamovi a Evě není historická událost, ale podobenství. Bylo to maximum, co dokázali lidé před třemi tisíci lety pochopit. Z hlediska poznání světa nevěděli ani tisícinu toho, co my. To byl ten důvod, proč jim prorok musel vysvětlit chování člověka pomocí metafory. Smyslem toho příběhu je, že (každý) člověk má šanci být nevinný, ale v okamžiku, kdy se nechá ovládnout pýchou a začne rozhodovat o tom, co je dobré a co zlé (postaví se na roveň Bohu) svět se pokazí. Pokazí se, poněvadž lidská rozhodnutí učiněná v pýše jsou chybná. Pyšný člověk nedokáže chybu přiznat, tak ji zakrývá lží. Aby ta lež nevyšla najevo, vraždí ty, kdo chtějí říci pravdu. Milosrdný Bůh sesílá na člověka smrt, aby takové zrůdy jako Stalin byly zastaveny v týrání lidí. Když je v příběhu o Adamovi konstatováno, že se svět pokazil, tím světem se myslí lidé a jejich vztahy, nikoliv hmota jako taková. O té stále platí: Bylo to dobré..