Pokud čtete Bibli poctivě, pak s tím čas od času musíte mít problém. Setkáte-li se s někým, kdo vám budce tvrdit, že Bibli rozumí a že je schopen vše, co v ní je, vysvětlit, nevěřte mu. Buď lže nebo Bibli nečetl pozorně. Myslím, že kdybych se vás zeptal, s jakými texty nejvíce zápasíte vy, pak by to byly především texty ze Starého zákona vybízející k vybíjení národů, které dobýval Izrael na cestě do zaslíbené země. I když těmto textům bez chytrých komentářů moc nerozumíme, shodneme se přinejmenším na tom, že bychom je dnes neměli brát jako návod, jak řešit konflikty. Další oříškem je Bohem akceptovatelná polygamie, těžko se čte text o rozbíjení hlavy nemluvněte o skálu atd.
Čtenář si možná řekne cosi v smyslu je to Starý zákon jenže co s některými texty v Novém zákoně, z kterých jde mráz po zádech a které mnohým upřímným křesťanům způsobily vrásky nejen na čele, ale i na duši? Uvedu pár příkladů.
Každý z nás hřeší, a to i poté, co jsme uvěřili v Krista. Problém je, že hřešíme nejen nevědomě, ale i vědomě. Někdy se může jednat o různé závislosti, se kterými si nevíme rady, někdy o snahu si zjednodušit život, někdy o momentální selhání. Nemělo by se to stávat, ale děje se tak. Pokud někteří čtenáři po svém obrácení již nikdy vědomě nezhřešili, upřímně je obdivuji, ale jsou i tací, kteří takto úspěšní nesou. Jenže co potom s následujícími verši:
Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy, ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce. Žd 10, 26 – 27
SOUVISEJÍCÍ – David Novák / Jak je to s trestem?
Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno. Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi. 2 P 2, 20 – 22
Setkal jsem se s tím, že po přečtení těchto a dalších podobných textů dotyčný chtěl s vírou skončit… Prostě i když nechtěl, někdy hřešil vědomě. Jsou křesťané, kteří vědomě nehřeší, ale co s těmi, kdo si nedokáží pomoci? Budete je motivovat ke svatému životu výše uvedenými texty?
Dalším drsný texty řekl Ježíš: Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. Mt 18, 8 – 9
Jistě všichni chápeme, že tato Ježíšova slova nemůžeme brát doslova (minimálně ti z nás, kteří si neusekli ruku ani nevyloupli oko). Zároveň si ale klademe otázku, proč to Ježíš tak strašně hrotí? Proč přehání? Proč to neřekne normálně? Proč straší ohnivým peklem? Navíc nás ruce a oči někdy svádí… Je tedy míra, do jaké se ovládáme, úměrná tomu, zda budeme spaseni? Použili byste podobný příklad při pastoračním rozhovoru vy?
Ještě jednou Ježíš: „Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.“ Lk 14, 25 – 26
Doslova v tomto textu je, kdo nemá v nenávisti svého otce a matku… Jak tomu rozumět? Neprotiřečí si to s jinými texty? Rodiče přece máme ctít a milovat!
A naposledy Ježíš: On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka. Mk 8, 33
Chápu, že se Ježíš na Petra zlobil, ale jak mohl citlivý Boží syn někoho ze svých nejbližších nazvat satanem?
Podobných textů je v Novém zákoně celá řada a nejen Ježíš, ale i pisatelé evangelií se s tím někdy „nemazali“.
Dejme ještě slovo Pavlovi: Patří k nim Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal satanu, aby se odnaučili rouhat. 1 Tim 1, 20
Vydat někoho satanu je hodně silné kafe… (byť přesně nevíme, o co šlo)
Moc dobře vím, že na každý uvedený text existuje výklad. Teologii jsem studoval dost dlouho na to, abych tyto výklady buď znal nebo si je dokázal dohledat. Jenže Bible není psána pro ty, kdo mají kapacitu a čas sahat po výkladových slovnících nebo si chtějí správné odpovědi vygooglit či najít pomocí umělé inteligence. Mnoho lidí výše uvedené texty vyděsí či otráví. Proč o tom píšu?
V jistých kruzích slýchávám o Ježíši jako o nesmírně citlivém, dobrosrdečném, mírném, něžném, nikdy se nehněvajícím chlápkovi, který svým chováním odrážel stejné vlastnosti jako má jeho otec. Stejně tak je prezentována Bible. Skoro jako zamilovaná kniha.
Jistě i výše zmíněné vlastnosti Ježíš měl a má. Stejně tak Bible je v něčem kniha o zjevující se Boží lásce. Zároveň ale Bible včetně Nového zákona může být i nebezpečná v tom smyslu, že někdy může některé lidi vést k úzkosti a dokonce pochybnostem o spáse a Boží lásce. Uvedené a mnohé další texty v Bibli prostě jsou a dost dobře se jim nelze vyhnout a selektivně citovat nebo číst jen texty, které se nám líbí.
Je správné, když se necháme Božím slovem někdy „nakopnout“, když před nás staví někdy nesnadné otázky, když se s ním pereme, dokonce když nás někdy vyděsí, ale nic z toho by nás nemělo vést k úzkosti nebo dokonce k nechuti Boží slovo číst.
Aby nás tyto a další novozákonní texty „neodrovnaly“, vnímám několik důležitých věcí.
Jednotlivé texty je třeba číst a interpretovat v kontextu celého Nového zákona a celé Bible. Pokud vezmeme jeden verš a z něj uděláme obecný závěr, pak z Písma děláme sbírku aforismů. Osobně nás pochopitelně může oslovit jeden verš, ale neměli bychom z toho dělat učení.
Je moudré se podívat, co o textu řekli jiní. Může a dokonce to má dělat každý, koho zajímá, co se v Bibli píše. Skvělých pomůcek je dnes celá řada. Navíc díky vynikajícím překladačům člověk nemusí být omezován jazykem.
Jakkoliv skrze Písmo Pán Bůh mluví k člověku jako k individualitě, je důležité Bibli číst i společně, společně nad ní vést rozhovory. Někdy se nám přihodí, že jsme některými texty rozhozeni a je důležité, když to můžeme s někým sdílet a slyšet jeho postoje a postřehy. „Otravujte“ své duchovní otázkami nad Biblickým textem. Jsem si jistý, že budou rádi.
Někdy pravdu nelze sdělit jen jedním slovem nebo větou. Co mám na mysli? Spasení je zadarmo. Tečka, není třeba nic přidávat. Zároveň se na některých místech Písma dočteme, že spaseni budou ti, kteří konají dobré skutky (Mt 25, 31 – 46). Platí to či ono? Platí obojí, tedy že spasení je doprovázeno skutky, že se nějak projevuje, že se nejedná jen o změnu pocitů. „Problém“ Písma je často v tom, že tato dvojí pravda bývá na různých místech, tedy že jedno tvrzení není o větu dál vyváženo druhým.
Přes to, co jsem napsal, mi mnohé velmi tvrdé texty vrtají hlavou a ani moudré knihy mi nedokázaly uspokojivě vysvětlit vše. Beru to tak, že mě má Pán Bůh rád a to proto, že to v Písmu čtu, ale někdy, v kontextu tohoto článku, i některým textům navzdory…
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 13. července 2025 Foto: Wikimedia Commons
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
4 Komentáře
Petr Kartouz
Souhlasím s tím, že nikdo z lidí nerozumí Bibli. Já osobně bych citoval úplně jiné pasáže, s jejichž výkladem mám problém. Všechny výše uvedené pasáže, se kterými má autor problém, jsou nekompatibilní s humanismem, jenž vidí člověka jako v podstatě dobrého. Takový přece nezasluhuje peklo nebo ostré slovo. A vůbec, není peklo jako věčné ohnivé jezero nespravedlivé? Není to mýtus?
Je zvláštní, že humanismus není až tak pohoršen zvěrstvy, které koná člověk. Vraždění dětí rukou rodičů trháním bezbranných tělíček v těle matky kyretou zaživa (je to jen shluk buněk). To je pouhé přerušení těhotenství. Vraždění nemohoucích starců na základě nátlaku dětí, kterým dědeček a babička ujídají z chlebíčka. To je přece eutanazie. Cizoložství, kdy se rozvedený znovu žení, často bez ohledu na děti. To je přece druhý sňatek.
Jednoduše humanismus nevidí tuto hrůzu, ale děsí se, že se takových věcí má vyvarovat i za cenu obrazného useknutí ruky. Nebo je pohoršen, když je hříšník připodobněn psu nebo svini. Jak nedůstojné, urážlivé a hrubé! Kdo takto nahlíží na Boha a člověka, pak má rozostřené vidění a vidí v Písmu spoustu alogismů a hádanek.
Podle toho pak vypadá i evangelizace. Hříšník není vyzván k pokání, aby unikl pekelným plamenům. Nikoliv, je to klient, kterého je třeba zařadit do církevní resocializace, aby mohl prožít na zemi kvalitní život v nízkoprahové církvi, plné humoru a zábavy, která jej nikterak nesmí pohoršit, jako to činil třeba Ježíš.
Možná jsme humanismem ovlivnění víc, než si myslíme…
Karel Krejčí
Autora komentáře trápí náročnost pochopení Bible, obzvláště v situacích, kdy například jeden verš něco potvrzuje nebo k něčemu nabádá a jiný verš toto vyvrací nebo zpochybňuje. Ovšem vynechává něco nejpodstatnějšího o čem také informuje Bible a je mimo ni. Je to naše srdce, ve kterém je obsaženo vše, co nás přetváří k Božímu obrazu.
I někteří takzvaní křesťané, mají kamenná srdce – o politicích nemluvě ….
Konečný Fr.
Slavný profesor Karl Barth již dávno řekl, že věřit znamená důvěřovat a poznávat.
Ne náhodou to asi vyslovil právě v tomto pořadí. A křesťané se asi také ne náhodou nazývají věřícími a ne vědoucími.
Víra je to, po nás Bůh požaduje. Vědět a poznávat v jakémkoliv oboru je jistě žádoucí, ale víru to nahradit nemůže. Proto v tomto ohledu můžeme být částečně lehkomyslní – jak se říká – nech to koňovi, ten má větší hlavu.
Násilnosti ve SZ jsou pro křesťana něco co již je dávno za námi, žijeme v novém věku, kde je jakékoliv násilí neslučitelné s Boží cestou. Pokud je dnešní Izrael těmito násilnostmi inspirován ve svém konání, mohl by se domnívat, že činí Boží vůli.
Ježíš, který převrací stoly penězoměnců, se může jevit jako někdo energický, kdo se dovede naštvat a vzít to do své ruky.
To se domnívám by byl jeho falešný obraz. Spíše bych přirovnal Ježíše k náčelníkovi rudochů jménem Vinetou. Krásný mírumilovný muž bez vrásky a poskvrny, absolutně dobrý a proti němu to absolutní zlo, ten darebák Santer. Krásně černobílé a ve filmu uskutečnitené. Lidé potřebují ideály a vzory z minulosti, měli by toužit po lepším světě.
Když už někdo podtrhuje v Bibli, tak si myslím, že by se nemělo podtrhovat fialovou, žlutou nebo modrou pastelkou. Vhodné je určitě červená, případně zelená – ale ne khaki.
P. Ašer
Ad Petr Kartouz
Přesně vystiženo.