Dan Drápal / Naše politika vůči Izraeli

Se zájmem a úlevou jsem pročetl interview s naší velvyslankyní v Izraeli paní Veronikou Kuchyňovou-Šmigolovou v 43. čísle Echa. Její pohledy a názory se sice liší od toho, co se dočítáme v mainstreamových liberálních médiích, nicméně odpovídá to tomu, co jsem viděl během několika svých cest do Izraele a co mi potvrzují moji izraelští přátelé.

Mírový plán prezidenta Trumpa předpokládá, že moc nad Palestinskou autonomií – nad západním břehem a nad Gazou – převezme jakási prozatímní vláda, která plně nahradí Hamás. Obávám se, že Hamás se moci nevzdá. Musel by se zříci důvodu své existence, který jasně formuluje ve své chartě: Jeho cílem nepřestává být totální zničení Izraele „od řeky až k moři.“

SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Ovládnutí hněvu

Když jsem byl v Izraeli poprvé – bylo to na svátek stánků a v předvečer první války v zálivu – zeptal jsem se během cesty na horu Karmel našeho izraelského průvodce, s kterým jsme se sblížili natolik, že nás navštívil ještě před rozdělením Československa, jestli existují nějací Arabové, kteří si přejí mír s Izraelem. Odpověděl mi lakonicky, trochu cynicky, ale zřejmě pravdivě: „Ano, máme jich plné hřbitovy.“

Zasaďme to do kontextu: Po uzavření posledního příměří jsme ve zprávách slyšeli, kolik zastřelili islamisté Židů a kolik Palestinců zabili Židé. V pozadí poněkud zapadlo, co jsme se také mohli dočíst či doslechnout, totiž že Hamás popravuje „kolaboranty“. Zprvu jsem si myslel, že popravuje ty, kdo otevřeně spolupracovali s Izraelci. Tak o tom ostatně informovaly první zprávy. Je ale možné, že důvodem k popravě nebyla jen spolupráce s Izraelem, ale i skutečnost, že některé klany se snažily jednat samostatně, tj. nikoli v rámci zdecimovaného Hamásu. Co nás ale může zarazit: Někteří byli zřejmě popraveni, protože byli radikálnější než Hamás.

Jaké poselství to vysílá těm Palestincům, kteří by zvažovali účast v případné vládě? Co by se stalo s těmi, kteří by třeba jen podporovali takovou vládu? 

                  Zmíním ještě další problematický bod. Mírový plán počítá s vysláním jakýchsi neutrálních jednotek, které by udržovaly pořádek. Zkušenosti s podobnými „mírovými“ sbory nejsou příliš povzbudivé, ostatně není divu. Vojáci mají smysl tam, kde hájí svoji vlast. Tam mají motivaci. V Gaze ale mají oddělovat odhodlané bojovníky Hamásu a neméně odhodlané vojáky izraelské armády. Jakou motivaci by ale měli vojáci případných mírových sil? Na Balkáně, kde je situace podstatně jednodušší, došlo ke srebrenickému masakru. Holandští vojáci neměli dostatečnou motivaci, a já se jim nedivím. Přeji mír Balkánu i Blízkému východu, ale o smysluplnosti „mírových sil“ bez jasného mandátu a bez jasné motivace mám velké pochybnosti. Kéž bych se mýlil.

                  Naše velvyslankyně v Izraeli poukazuje na to, že Palestinci potřebují blízkovýchodní ekvivalent denacifikace. Dokud bude dětem už od mateřské školky vštěpována nenávist k Židům, situace se sotva změní. Taková denacifikace je ale běh na dlouhou trať.

Zatím nevidím nějaké lidské východisko. Řešení nepomáhá prosazovaní těch uliček, o nichž obě strany vědí, že jsou slepé. 

 Přeji paní Veronice Kuchyňové-Šmigolové, aby si zachovala odvahu říkat pravdu tam, kde je tolik vědomých i nevědomých lží. A jsem moc rád, že nás v Izraeli zastupuje moudrá žena.  

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 3. listopadu 2025 Foto: Wikimedia Commons