Jeden z mých nejbližších přátel se přestěhoval na opačný konec naší země. Už vím, že u přátelství na velkou vzdálenost záleží na každém kousíčku komunikace; Nepřetržitý proud textů a krátkých zvukových sdělení – to je pojivo, které drží náš vztah pohromadě. A mezi tím – pokud je pracovní rozvrh nás obou v souladu – si vztah prohlubujeme a upevňujeme dlouhým povídáním po telefonu.
Podobné návyky prospívají i vztahu křesťana s Bohem. Ke zdravému modlitebnímu životu patří stálý proud stručných sdělení (krátké modlitby během dne) a také důvěrnější a rozsáhlejší rozhovory s ním – beze spěchu a o samotě.
Ježíš byl vzorem obojího. Někdy vyslal k nebi kratičkou modlitbu jako třeba „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lukáš 23,34; viz Marek 15,34; Lukáš 10,21; 23,46; Jan 11,41-42; 12,27-28). Při jiných příležitostech si udělal čas na delší modlitbu – dokonce celonoční (Lukáš 6,12-13; viz 5,16; Jan 17,1-26).
Mnoha křesťanům stačí krátké modlitby v okamžicích potřeby („Pane, dej, ať to setkání dobře dopadne“), ale delší modlitba je pro ně problém. Jak ten čas využíváte? O čem s Bohem mluvíte?
Zamyslete se nad pěti návyky či způsoby uvažování, které vám mohou ty delší chvíle věnované modlitbě obohatit.
1. Uvolněte se a užívejte si Otcovu přítomnost.
Když mi bylo osm, vzal mne taťka s sebou do práce do Chicaga. O jeho polední přestávce jsme zašli k McDonaldovi, sedli si na obrubník a dívali se na město. Myslím, že jsme mnoho nemluvili, je to však jedna z mých oblíbených dětských vzpomínek – prostě proto, že jsem tam byl s tatínkem a těšil se z jeho přítomnosti a lásky.
Modlitba je především a v prvé řadě pobývání v Otcově přítomnosti. Jednou z hlavních překážek modlitby je obava, abych to „udělal správně“, jako když student váhá pustit se do složitého matematického problému. Přitom však jde o to, vážit si vztahu a pěstovat ho, ne luštit nějaký vzorec; nejde o slovní výmluvnost, nýbrž o postoj našich srdcí, která má Pán na zřeteli (viz Žalmy 51,17; 62,8; Izajáš 29,13; Ozeáš 6,6; Matouš 6,7; Lukáš 18.10-14).
Líbí se mi, jak to říká pastor Dane Ortlund: „Jděte k němu. V podstatě to znamená jenom, abyste se mu otevřeli. Dovolte mu, aby vás měl rád.“ Modlitba znamená jít prostě k svému Otci a odpočívat v jeho lásce. Bůh vás nekritizuje, stejně jako to nedělá žádný milující otec. Nepočítá, kolik duchovně znějících slov použijete. Chce prostě být s vámi.“
2. Věnujte Bohu plnou pozornost.
Možná si vzpomenete, jak na vás někdo mluvil a vy jste něco vyťukávali na mobilu. Až když vám došlo, že ho pořádně nevnímáte, zavěsili jste a upřeli pohled na něj. Při delší modlitbě tomu bývá podobně. V určitém okamžiku vypustíte z mysli všechno rozptylující a podíváte se Bohu do očí.
Plné soustředění na Boha získáte praxí. Mně k takovému průlomu dopomohlo hlasité modlení na odloučených místech – třeba v autě, v uzavřené místnosti nebo v lesní rezervaci. Velmi pomůže i odložení telefonu.
Záchranným lanem jsou pro mne modlitební procházky. Spojit si čerstvý vzduch, který vám pořádně provětrá mozek, s nerušeným a procítěným rozhovorem s Bohem – tomu se prostě nic nevyrovná. A uctívání napomáhá i to, když kolem sebe vidíte Bohem stvořenou přírodu.
Pokud vás při modlitbě něco rozptyluje, směrujte ji k hlubší důvěrnosti. Ať vás rozptyluje úzkost, touha, očekávání, seznam úkolů nebo cokoli jiného, přineste to Bohu. Vyložte to před ním a pozvěte jej do toho. Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží (1. list Petrův 5,7).
3. Mějte plán.
Před setkáním s členy sboru nebo přáteli si vždy v duchu připravím pár otázek nebo námětů k debatě. Nejde mi o nějaký konverzační scénář, nýbrž o otevřené dveře pro hlubší spojení. Tyto pobídky často poslouží jako nájezd k významnému rozhovoru.
Mnoha křesťanům napomohly k průlomu v důvěrném vztahu střelné modlitby. Užitečné vedení nabízí modlitba Páně (Matouš 6,9-13). Po každém řádku udělejte přestávku a aplikujte to na vaši situaci. Postupné součásti modlitby si můžete shrnout do akronymu „SVeDU to“ (Slavím; Vyznávám; Děkuji; Usilovně prosím).
Můžete se také modlit pomocí žalmů nebo kteréhokoli místa z Písma. Další možností je sbírat prosby o modlitby od jiných členů sboru nebo od lidí, které máte rádi; láska k lidem ve vašem životě je tedy další výborný způsob, jak trávit čas s Pánem.
4. Buďte poctiví.
Stále si vzpomínám, jak se rozvíjelo mé přátelství s kýmsi mně blízkým. Zpočátku to bylo takové ledabylé, většinou jsme se bavili na povrchní témata – práce, koníčky, co kdo z nás rád jí a podobně. Pak jsme se začali více otevírat a zpřístupňovat si konkrétní problémy. Pamatuji se, jak ve mně po těch schůzkách narůstal pocit, že jsme si s tím člověkem stokrát blíže než při prvních setkáních. Otevřenost mezi námi vytvořila pouto, jaké ani po desítkách povrchních rozhovorů vzniknout rozhodně nemohlo.
Právě tak napomáhá otevřenost důvěrnějšímu vztahu s Bohem. Snadno lze udržovat modlitbu na povrchní úrovni – buď ze strachu přiznat své slabiny, nebo protože jsme si i v jiných rozhovorech než s Bohem navykli se neotvírat. A přitom o vás Bůh již ví naprosto vše, nikdy se vůči vám neprohřeší a naopak vám chce pomáhat!
Tak se příště docela poctivě pomodlete:
„Pane, já vím, že jsi dobrý, ale zrovna teď ten pocit nemám.“
„Pane jsem v pokušení dívat se na něco, nač bych neměl.“
„Pane, žárlím na svou sestru. Je pro mě problém těšit se z jejích úspěchů.“
Modlitbu bychom neměli chápat ani tak jako nějakou povinnost, jako spíše příležitost Boha pozvat, ať se ujme našich břemen (Filipským 4,6-7). Musíme mu ale ta naše břemena předat se vším všudy – i s tím nejnechutnějším. Poctivost v nás může zpočátku vyvolávat obavy, ale často je to prostředek, kterého si Bůh použije pro naše vysvobození.
5. Buďte trpěliví a mějte na paměti, že Bůh pracuje.
Bůh věděl, že pro nás modlitba nebude nic snadného; proto Ježíš svým učedníkům kladl na srdce, „jak je třeba stále se modlit a neochabovat“ (Lukáš 18,1). Apoštol Pavel nám připomíná, že sice sami těžko rozpoznáváme, jak se modlit, ale že se za nás Duch v souladu s Boží vůlí v té věci přimlouvá (Římanům 8,26-27).
Ty, věřící člověče, můžeš k trůnu milosti přistupovat opravdu s důvěrou! Ne pro nějakou dokonalost svých modliteb – nýbrž proto, že na Boha je opravdu spolehnutí, že pomocí těch modliteb bude pracovat – dokonce i když to vypadá, jako kdyby říkal, že ne. On nezapomíná ani na jediné slůvko, ani na jedinou slzičku (Žalm 56,9). Takže jdi k němu. Důvěřuj mu, a odpočívej v jeho láskyplné přítomnosti.
Autor: Blake Glosson (držitel hodnosti magistra bohosloví z Reformovaného teologického semináře) je pomocným univerzitním pastorem ve sboru Chapelstreet Church ve městě Geneva v americkém státě Illinois. Dříve sloužil jako vedoucí mladých dospělých ve sboru New Covenant Bible Church. Více se o Glossonově práci dočtete na jeho stránkách.
Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 21. ledna 2026 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
