V poslední době jsem vícekrát ve svých článcích upozorňoval, že Česká republika patří k nejbezpečnějším a nejbohatším zemím celého světa. Některé lidi to zarazilo, některé to pobouřilo, a sem tam si možná někdo řekl: „No jo, vlastně…“ Češi mají skon sami o sobě smýšlet jako o chudém národě, kterému neustále ubližují jeho silnější sousedé, tedy zejména Němci. I nyní mají mnozí lidé pocit, že jen pokulháváme za bohatým a rozvinutějším západem.
Je načase, abychom si všimli, že to už nějakou dobu není pravda. Zvýšení životní úrovně v jejích různých dimenzích si všimneme spíše u Poláků než u nás. Má to ovšem racionální vysvětlení: Poláci poskočili dopředu ještě mnohem víc než my. Pravda, je to dáno do jisté míry tím, že startovali z mnohem horší pozice.
Dnes chci upozornit na něco méně radostného.
G. K. Chesterton, který byl mimo jiné mistrem aforismu, kdysi řekl něco v tomto smyslu: „Statistika je věda, která se vás snaží přesvědčit, že pokud váš soused snědl k obědu kuře, zatímco vy jste hladověl, měli jste oba půlku kuřete.“
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Když se základy hroutí
Celkově jsme na tom skutečně dobře. A dobře jsou na tom i důchodci, jakkoli můžeme slýchat, jak jsou na tom špatně.
Hlavní problém není v tom, že by lidé neměli peníze. Je v tom, že celá řada výdobytků moderní civilizace je pro ně nedostupná.
Nedávno jsem opět sloužil v jednom romském sboru zde v javornickém výběžku. Když jsem se po kázání ptal, zač se budeme modlit, jedná mladá paní prosila, abychom se modlili za její zuby. Ptal jsem se, zda chodí k zubaři. Řekla, že ne – je u pojišťovny, kterou nebudu jmenovat, ale nikdy jsem o ní neslyšel. Říkal mi přítel, že nějaká pojišťovna nabízela peníze za to, že se k ní lidé přehlásili. Možná to byl i tento případ. Ptal jsem se, zda zubaře sháněla. Prý ano, ale nejbližší, který má smlouvu s její pojišťovnou, je v Šumperku. To je výprava na celý den. Žádný přímý spoj. A co s dětmi?
Na sever od Jeseníku až po Bílou Vodu na hranici s Polskem neordinuje jediný stomatolog. Celkově je stomatologů v České republice dost. Tak kde jsou? V Praze a v Brně. A mnozí jsou šikovní a nabízejí služby, o kterých se třeba jejich rodičům ani nesnilo. Jenže skoro všichni občané na sever od Jeseníku budou mít zuby jako noty na buben.
Nedostatek zubařů na venkově je alarmující, ale v našem jinak tak skvělém zdravotnictví chybí ještě jiná profese: dětští lékaři. Z důvěryhodného zdroje jsem se dověděl, že zhruba 300 000 dětí k žádnému pediatrovi nechodí. To jistě nezůstane bez následků. V dospělosti budou možná trpět chorobami, kterým by bývalo šlo v dětství předejít. Kromě toho jen málokteré z těchto dětí bude v dospělosti chodit na preventivní prohlídky.
Nemyslím si, že porodnost by se automaticky zvedla, kdyby bylo dost dostupných pediatrů. Faktorů, proč vymíráme, je více, a tento nemusí být nejvýznamnější. Ještě závažnější je patrně nedostupnost bydlení.
Za vlády komunismu se „stát“ staral téměř o vše. Například když jsem chodil na základní školu a později na gymnázium, měli jsme stomatoložku přímo ve škole a na preventivní prohlídky jsme chodili každý rok. Po sametové revoluci bylo náhle všechno jinak. Ano, jako správný pravičák si myslím, že stát by měl být co nejmenší a lidé by se měli zodpovědně starat o sebe a o svou rodinu. Jenže když něco ze dne na den zrušíte, třeba státní péči o dětský chrup, aniž k tomu probíhala nějaká dobře pojatá informační kampaň, jednáte prostě nezodpovědně.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Novoroční projevy
Máme se dobře. Ale jsou celé segmenty populace, které se dobře nemají. U nás skutečně dochází k tomu, že někdo skončí na ulici, protože mu majitel bytu dal výpověď. Sociálně slabší lidé si mnohdy sami nepomohou. Existuje u nás řada neziskovek, které těmto lidem pomáhají. Ovšem tu jsme u dalšího problému: Jsou politici, kterým zřejmě všechnyneziskovky leží v žaludku. Jsou neziskovky, které bych – být v demokraticky zvolené vládě – taky rád zrušil. A jsou neziskovky, které dělají úžasnou práci a obětavě pomáhají. Jestli se něco vzpírá jakékoli generalizaci, pak jsou to neziskovky.
Když pomyslím na různé skupiny lidí, třeba na tu romskou komunitu, kam pravidelně jezdívám, nebo na skromné a pilné Ukrajinky, o nichž jsem také psal, poněkud to kalí mou radost z toho, čeho jsme již dosáhli. A tak zopakuji moudro, z nějž se už stalo klišé, ale které stále platí: Civilizační úroveň státu odčítejte z toho, jak se dokáže postarat o ty, kdo se sami o sebe postarat nedokáží.
Slyšel jsem, že v jedné zemi – nebylo to Slovensko? – se křesťané složili a zakoupili jakýsi „stomatologický autobus“, který navštěvuje různé „vyloučené lokality“ a zdarma lidem opraví chrup. A jestli to nikde není a jen se mi o tom v noci zdálo, pak by to mohlo třeba někoho inspirovat.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 11. února 2026 Foto: Pixanay
