Ze sborů nám mizí mladí dospělí, a to povážlivou měrou. V roce 2023 se téměř čtyři z deseti nehlásili k žádnému náboženství a mnozí, kteří byli doma vedeni ke křesťanství, opouštějí církev před dosažením třiceti let. Pastory a vedoucí, kteří touží podle Žalmu 78,4 „vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal“, tento vývoj rmoutí…
Oproti tomuto dlouhodobému deprimujícímu stavu však některé nedávné průzkumy naznačují, že duchovní zájem mezi mladými narůstá a je doprovázen rostoucí návštěvností církve. Na konstatování, zda tento celá desetiletí probíhající úbytek mladých dospělých zaznamenává útlum nebo dokonce zvrat, je příliš brzy; nicméně se zde církevním vedoucím naskýtá příležitost zareagovat na Boží působení mezi mladými dospělými tak, aby zmíněným tendencím nezájmu byla učiněna přítrž.
Mnoho sborů se v této chvíli potýká s pocitem „zaseklosti“ a nejistoty, kde začít; buď jim chybí znalost složitých kulturních a vývojových vlivů, které utvářejí mladé dospělé, nebo je zkrátka dosavadní deprimující vývoj zatlačil do rezignace. Naděje však existuje! Po celé naší zemi, jak jsme zjistili, vzkvétají „magnetické“ (přitažlivé) církve – sbory, které při službě mladým dospělým zažívají neobvyklý zdar. Jasně tím svědčí o jednom: zaujmou-li církve postoj soustředěný na modlitbu, Písmo a evangelium, lze osoby na prahu dospělosti skutečně oslovit.
Ve zmíněné studii https://www.barna.com/research/young-adults-lead-resurgence-in-church-attendance/ jsme nalezli šest strategických kroků, které mohou pro službu mladým dospělým ve vašem sboru znamenat cestu kupředu.
1. Smiřte se s realitou.
Věrná služba začíná přijetím reality. Podle zjištění, k němuž dospěl Derek Melleby, „je třeba, aby církev, která chce mladým dopomoci k trvalé víře, měla pochopení pro kulturní situaci, v němž mladí lidé žijí“. Životní realita lidí, kterým je dnes něco mezi dvaceti a třiceti, je však, žel, pro mnoho sborů – i pro jejich pastory – věcí neznámou. Jak to napravit?
Mark DeVries a Scott Pontier v knize „Udržitelná služba mladým dospělým“ píší: „Jediná šance, jak mladým dospělým vskutku porozumět, je … seznámit se s nimi osobně, ne se o nich pouze abstraktně ‚poučit‘.“ Jen se hezky těm mladým ve věku „něco přes dvacet“, ať už ve vašem sboru nebo mimo něj, představte. Buďte zvědaví. Vyptávejte se – a pořádně naslouchejte. Vytvářejte si s mladými dospělými vztahy a usilujte cílevědomě o získání jejich důvěry.
Souběžně s tím může číst třeba The (Not-So-Secret) Secret to Reaching the Next Generation (Jak oslovit nastupující generaci? Tak velké tajemství to zas není) od Kevina DeYounga, Spiritual Formation in Emerging Adulthood (Jak duchovně utvářet mladé lidi na prahu dospělosti) od Davida Setrana a Chrise Kieslinga, nebo jiné prameny, na které najdete odkazy v originále tohoto článku. Takové a podobné knihy vám pomohou informovat se o tom, co zjistíte při osobním styku.
Vedoucí by měli – vyzbrojeni na jedné straně nově získanými poznatky a pokorou na straně druhé – poctivě ohodnotit sami sebe i své sbory. Představte si, že jako nevěřící mladý dospělý – nebo jako křesťan, kterému je něco přes dvacet a který velice touží růst, mít duchovní domov a sloužit – vstupujete poprvé do svého sboru. Jak na vás sbor zapůsobí? Buďte bezohledně poctiví. Přizvěte mladé dospělé do tohoto procesu hodnocení. Neupadněte do psychologické „sebeobrany“. Právě přijetím reality začíná obnova a pokání.
2. Modlete se.
Základem našeho úsilí o zapojení mladých dospělých musí být modlitba. Písmo nám připomíná, že „začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem“ (Přísloví 9,10) a že „velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“ (Jakub 5,16). Charles Spurgeon upozorňuje:
„Jestliže se církev nemodlí, je mrtvá. Nedávejte společnou modlitbu na poslední místo, nýbrž na první. Na moci modlitby v církvi bude záviset vše.“
Modlitba vyjadřuje naši závislost na Bohu, otevírá nás usvědčování Ducha a jeho vedení – a v rámci tajemné prozřetelnosti Páně je prostředkem pro jeho práci na srdcích mladých dospělých, která je vede k víře, k pokání a k úsilí stát se podobnější Kristu.
3. Vytvořte vícegenerační tým.
Žádný osamocený vedoucí ani strategie vytvořené lidmi určité uzavřené, konkrétní věkové úrovně nemohou učinit církev pro mladé dospělé přitažlivou. Podle doporučení DeVriese a Pontiera je třeba začít s vícegeneračním týmem, který se bude modlit, budovat vztahy a prosazovat tuto práci „na dlouhé trati“, do níž bude vkládat svá k tomu potřebná obdarování. Do tohoto týmu by měli patřit motivovaní laičtí vedoucí, klíčoví mladí dospělí, diákoni i členové vedení.
Má-li se sbor stát společenstvím, který mladé dospělé dokáže lépe aktivizovat, je nezbytné, aby se do toho svorně zapojil celý. V mnoha případech totiž budou pastoři a starší muset sahat v systému ke změnám – například přesunout k tomu finanční a personální zdroje z jiných aktivit nebo požádat dlouho již sloužícího vedoucího, aby se o svou odpovědnost dělil s mladším.
Pro ty, kdo už jsou členy sboru, mohou být takové změny nepříjemné; proto je nutno, aby pastoři byli svým stádečkům pastýři vskutku biblickými. Sbory se s náročnými úkoly, jaké na ně vkládá jejich práce na zvýšení přitažlivosti pro lidi zvenčí, vyrovnají lépe, pokud je vedoucí šetrně [viz Izajáš 40,11 – pozn. překl.] a současně pevně povedou k vizi „vícegenerační domácnosti“ založené na Písmu (Efezským 4,11-13; Titovi 2,1-8; 1. list Petrův 5,2-3; 1. list Janův 2,12-14).
Pokud se o vytvoření takových týmů moudře postarají vedoucí se skutečně pastýřským srdcem, mohou tyto vícegenerační skupiny sehrát v požadovaném procesu neocenitelnou úlohu: stanou se vzorem vícegenerační duchovní služby i katalyzátory evangelizace mladých dospělých a jejich vedení k učednictví – a přispějí k tomu, že se celý sbor zapojí do úsilí, aby se stal církví přitažlivou.
4. Rozvíjejte pohostinnost a život v obecenství.
Mnohým se představa oslovování mladých dospělých kryje s rozsáhlými evangelizačními kampaněmi; jenže navázání komunikace s „lidmi po dvacítce“ nezačíná nějakými programy, nýbrž pohostinností. Ta je podle Tima Kellera „postojem srdce a praxí … založenými na úsilí, aby se z cizinců či outsiderů stali hosté, přátelé – a nakonec bratří a sestry“.
Do přitažlivých sborů mladí dospělí osobně zvou své kamarády, a těm pak další, starší členové sboru přinášejí vstříc vřelé uvítání. Prosté pozvání takové skupiny dvacátníků po shromáždění někam na oběd může znamenat začátek cesty k jejich hlubšímu zapojení ve sboru. Vždyť koneckonců už pravidelnější návštěva shromáždění ve společenství a sezení pod kazatelnou, z níž zaznívá Boží slovo, jim dá zkušenost s prostředky, jichž Bůh užívá k obrácení hříšníků.
Rozhodující úlohu v oslovení mladých dospělých hraje také společenství, jež se vyznačuje vzájemnou závislostí a láskou (Římanům 12,4-5; 9-11; 1. list Petrův 3,8). Jeden pastor to vystihl slovy: „Naším nejmocnějším nástrojem evangelizace [pokud jde o mladé dospělé] je náš společný život jakožto život Božího lidu.“ Přitažlivé sbory jsou pro mladé dospělé povzbuzením: vedou je k rozvíjení přátelství jak mezi sebou navzájem, tak i s věřícími, kteří prožívají jiné životní stadium.
Skupinky, společné jídlo, vzájemná služba v církvi i mimo ni i společné uctívání – to vše jsou způsoby, jimiž mohou církve pěstovat a rozvíjet obecenství. Takové sbory poskytují mladým dospělým cosi v dnešním světě opravdu vzácného: místo, kam mohou patřit a kde načerpají poznatky o tom, co to znamená být Ježíšovými učedníky.
5. Věnujte se souběžně jak vedení k učednictví, tak evangelizaci.
Přitažlivé sbory objevují, že cesty, které vedou mladé dospělé k učednictví, plní často dvojí účel: evangelizací zvídavých vzdělávají zároveň i věřící (1. Korintským 14,23-25). Může jít o zdlouhavý proces. Keller zdůrazňuje, že kázání a duchovní služba, jejichž středobodem je Kristus, jsou „prostředkem růstu pro věřící a výzvou pro nevěřící“. Takové prostředí uvádí mladé dospělé nejrůznějších „šarží“ poprvé do pravd evangelia a zároveň z nich už činí jeho učedníky.
K plnění úkolu získávání učedníků přistupují přitažlivé sbory se střízlivou rozvahou: pečlivě zvažují, jak každého, včetně mladých dospělých, přivést před Boha jako vyzrálého v Kristu (Koloským 1,28-2,3). Náš výzkum ukázal, že všude v těchto sborech najdeme společného jmenovatele – nikde při vedení k učednictví nechybí žádná z těchto cest: přísně biblické vzdělávání správně zasazené do kontextu, skupinky, smysluplná služba a práce mentorů.
Výzkum u mladých dospělých soustavně ukazoval touhu po takovém biblickém vzdělávání, které je teologicky bohaté a věnuje pozornost tomu, co sami prožívají. A nejen to: vyjadřovali i vroucí zájem o rozvoj hlubších vztahů s vrstevníky a staršími dospělými. Mnozí měli motivaci učit se od mentora.
6. Připravte mladé dospělé k běhu na dlouhou trať.
Mladí dospělí chtějí vést život, který má cíl. Přitažlivé sbory na tento podnět dbají a pomáhají této demografické skupině pochopit, že křesťanské učednictví zahrnuje život v celém jeho rozsahu.
Vedoucí vyučují mladé dospělé v tom, co Bůh lidem přikázal ohledně stvoření a tvůrčí práce (Genesis 1,27-28; 2,15). Záměrem těchto církví je ukotvit mladé dospělé v jejich identitě vykoupených lidí, kteří v sobě nesou Boží obraz, a vystrojit je k tomu, aby své poslání pojímali biblicky. Tím přitažlivé sbory odvádějí mladé dospělé od sebestřednosti a směrují je k poslušnosti Božím přikázáním, která se týkají „každého čtverečního centimetru“ života.
Přitažlivé sbory rovněž vybavují mladé dospělé pro život ve světle „Velkého poslání“ (Matouš 28,18-20): školí je v osobní evangelizaci a povzbuzují k účasti na sborových evangelizacích, světových misiích a a iniciativách zakládajících sbory.
Stát se přitažlivým sborem znamená podstoupit maraton, nikoli sprint. Je to proces, který vedoucí povolává k soustavnému počítání nákladů a ke spoléhání ne na nějaké strategie, nýbrž na Pána. Zapojení lidí po dvacítce bude vyžadovat ochotu k experimentování, učení se z chyb a – obzvláště – vytrvalost. Pokud se však tohoto úkolu ujmete, buďte si jisti jedním: Kristus zaslíbil, že svou církev vybuduje tak, že ji ani brány pekel nepřemohou (Matouš 16,18).
Autor: Barry Gibson (držitel hodností mistra svobodných umění a doktora pedagogiky z Jižního baptistického teologického semináře) slouží v americkém státě Kentucky jako pastor baptistického sboru v Jeffersontownu a jako pomocný profesor vzdělávání na Boyceově vysoké škole v Louisvillu. Je autorem knihy The Power of Repentance: How God Changes Lives (Moc pokání: jak Bůh mění život lidí). S manželkou Julií mají čtyři děti.
Překlad Ivana Kultová Zdroj https://www.thegospelcoalition.org/article/moves-disciple-young-adults
The Gospel Coalition Datum: 27. března 2026 Foto: Pixabay
