Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ Lk 10, 38 – 42
Když čteme tento známý příběh, pak pointa vypadá jasně: To nejdůležitější, co máme dělat, je být s Ježíšem, naslouchat mu a nepropadat zbytečnému aktivismu. Pro kazatele je příběh navíc vítaná nahrávka na smeč, že se kázáním trefí do černého, protože drtivá většina z nás má se schopností zastavit se a nenechat se zavalit mnoha aktivitami problém. Jenže problém je složitější.
Abychom příběh lépe pochopili, pak si představme, že někoho pozvete na oběd. Poté, co návštěva dorazí, jí sdělíte, ať si oběd dojde koupit… Jednalo by se o společenské faux-paux nebo přímo o nevychovanost. Proč? Protože v naší kultuře oběd připravuje hostitel.
SOUVISEJÍCÍ – David Novák/Pravda, soucit a evangelium
V židovské kultuře 1. století byla žena při příchodu hosta zodpovědná za pohoštění. Když do domu Marie a Marty přišel Ježíš, očekávalo se, že o něj bude postaráno, konkrétně že mu bude nabídnuta voda k umytí nohou a připraveno jídlo a pití. Marta tedy nedělala nic divného ani špatného, když se pustila do služby. Naopak z pohledu své kultury se chovala jako dobrá a pohostinná hospodyně.
Proto když čteme, že „Marta měla plno práce s obsluhováním“, tak se jedná o stejnou „výtku“, jako kdyby o jídle, které jste připravili pro návštěvu, někdo řekl, že bylo náročné na přípravu. Ve skutečnosti se jedná o pochvalu. Navíc Ježíš ji nikde neřekne, že se o něj neměla postarat. To, co jí vytkne, je shrnuto do slov: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.”
Problém Marty tedy nebyl, že sloužila. Problém byl, že ji starosti připravily o pokoj a následně o možnost být s Ježíšem, kterému na jednu stranu slouží, ale zároveň ho obviňuje slovy „nezáleží ti na tom, že tě obsluhuji sama“, a v konečném důsledku se to projevilo i frustrací vůči své sestře. A tak na jednu stranu Ježíšovi slouží, ale zároveň je na Ježíše i na svoji sestru naštvaná. Podle etikety dělá vše správně, ale vnitřně je to špatně. Je to podobné, jak kdybych kázal, ale vnitřně byl vytočený na sbor. Nebo jako kdybyste dali manželce kytku, ale uvnitř byste prožívali vůči ní vztek.
To, co Martu požíralo, byly starosti a trápení pro doslova „mnoho věcí“. Myslím, že zde můžeme vidět příběh nejen Martin, ale i náš. Pojďme se podívat na Martiny starosti podrobněji a položme si otázku, zda se nejedná někdy i o náš problém či zápas.
Kde se tedy berou starosti? U Marty vidíme následující:
Z porovnávání se. Vidíme, že se nedívala jen na to, co dělá ona, ale i co dělá Marie. A v porovnání s ní nedělala nic, a to jí naštvalo. Jenže to neměla sociální sítě a nebyla obklopena reklamou. My dnes vidíme denně stovky „Marií“, se kterými se můžeme porovnávat a tím si přidělávat starosti, že nejsme jako on, ona, nebo že moje děti, moje rodina není jako ti druzí…
Z toho, když se na nás „sype“ příliš mnoho věcí a povinností. Proto slova „trápíš se pro mnoho věcí”. Někdy se tomu říká multitasking, ale může to být pouze zástěrka za jiné, poněkud přízemnější shrnutí: „Sedět na příliš mnoha židlích“. V takovémto stavu nejsme schopni věci dotahovat, těžko se soustředíme a časem získáváme pocit, že se z nás stávají ustaraní a zároveň uhonění lidé.
Z toho, že dobré věci se stávají překážkou těch nejlepších. Marta určitě nedělala nic špatného, nehřešila, jen se jí stalo, že služba Ježíši začala vytlačovat samotného Ježíše. Starosti, frustrace a nakonec i vztek, kterým podlehla, vznikají, když děláme příliš mnoho dobrých věcí bez toho, aniž bychom zůstávali u zdroje, kterým je Ježíš.
Když tento příběh čteme a porovnáváme ho se svými někdy hektickými životy, pak bychom možná Martě i sobě poradili něco ve smyslu: Marto, Davide, Franto, Maruško… dosaďte si svoje jméno… uber páru. Pointa příběhu přece je, že Marta potřebovala méně aktivit! Možná ano, ale možná ne. Jejím a někdy i naším největším problémem totiž byly především starosti a ztráta pokoje.
Jedno z velkých nebezpečí a destruktivních následků starostí je popsáno v podobenství o rozsévači, kde čteme, že zrno, ke kterému je přirovnáváno Boží slovo „bylo zaseto do trní”. Trní pak je “ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody”. U Marty určitě nešlo o vábivost majetku, ale přiznejme si, že i majetek může být někdy pověstným “čertovým kopýtkem”, které nám dělá vrásky na duši.
Opakem Marty je Marie. Při prvním čtení nás napadne, že sice nic nedělala, zároveň v tomto případě bychom ji omluvili, protože naslouchala Ježíšovi. Všimněme si ale slova “usedla” nebo “sedla”. Tedy přerušila běžný rytmus svých povinností, aby byla s Ježíšem. Jenže jako Marta následovala běžné kulturní normy tím, že hostila Ježíše, tak je Marie porušila. Sedět u nohou je v NZ výraz pro učednické postavení. Jenže to nebylo dovoleno ženám. Ježíš a Marie tyto kulturní danosti porušují, protože evangelium je nad kulturou.
Všimněme si ale následujícího kontrastu. Marta nejdříve něco pro Ježíše dělá. Marie nejdříve něco od Ježíše přijímá. Její postoj bychom mohli vyjádřit slovy nejdříve být s Ježíšem a pak pro něj a s ním něco dělat. Možná toho stihneme méně, ale bude to mít větší hloubku, protože se budeme učit naslouchat Bohu a přijímat sílu a pokoj od něj. Jedná se o určitou protiváhu produktivitě za každou cenu. Nejde o to nic nedělat, být neproduktivní, ale to, co dělám by mělo mít zdroj, zakotvení, střed. Jinak mě pohltí starosti – tak jak se to stalo Martě. Nejde o aktivní Martu a pasivní Marii, ale rozptýlenou Martu a soustředěnou Marii.
Asi není třeba dodávat, že tato realita se vůbec nemusí týkat tohoto příběhu, ale toho, co prožíváme každý z nás. Boj o naši pozornost, o schopnost se zastavit, být s Ježíšem, dát mu prostor, zápasit o to, aby naše aktivity pro Boha, ale i další činnosti vycházely z hlubokého zdroje, kterým je Ježíš. Možná v něčem budeme pomalejší, ale zároveň budeme hlubší.
Nevíme jak příběh skončil, ale v Janovi čteme, že když zemřel Lazar, bratr Marie a Marty, tak to byla Marta, která vyzná: “vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ J 11, 22 – 24 Tedy vidíme, že v Ježíše důvěru měla a znala ho. Snad si příliš nepustíme fantazii, když si domyslíme, že si nakonec nechala říct a následovala příklad Marie.
Pro naši situaci je zásadní, abychom přiklad Marie následovali ve všech povinnostech, výzvách a bohulibých aktivitách i my a nenechali se zavalit starostmi.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 11. září. 2026 Foto: Ben White, Unsplash
