Německý evangelický farář a teolog Dietrich Bonhoeffer je pozoruhodnou postavou církevních dějin 20. století. Byl odhodlaným odpůrcem německých nacistů, stejně jako svébytným myslitelem. Jeho krátký život byl cestou člověka, který stále hledal svou vlastní tvář v konfrontaci s mnoha nelehkými situacemi.
Narodil se 4. února 1906 v německé (dnes polské) Vratislavi do rodiny významného psychiatra Karla Bonhoeffera a jeho manželky, učitelky Pauly, rozené von Hase. V roce 1912 se rodina přestěhovala do Berlína, kde otec dostal místo na univerzitě. Dietrich byl nejmladší z osmi dětí. Všem se od matky dostalo náboženské výchovy, rodina se jinak církevního života neúčastnila. Matka však byla hluboce věřící, navíc farářská dcera, ale církevnímu prostředí a výchově nedůvěřovala.
Své děti seznamovala se světem biblických příběhů prostřednictvím obrázkové Bible. To zanechalo hluboký dojem ve všech dětech, a nejvíce v Dietrichovi, který byl hodně citově založený. Současně musel být nadprůměrně inteligentní, protože na gymnázium přestoupil už v sedmi a půl letech. Ve škole dosahoval vynikajících výsledků.
První světová válka krutě dopadla i na Dietrichovu rodinu. V bojích padli starší bratranci a v dubnu 1918 byl na západní frontě smrtelně raněn nejstarší bratr Walter. Dietricha jeho smrt velmi zasáhla a bolestně prožíval také matčino truchlení. Otec Karl na sobě nedal zármutek nad ztrátou syna znát, ale po dalších deset let nebyl schopen psát do rodinné kroniky.
Válka zbořila bezpečný svět, ve kterém Dietrich vyrůstal. Poválečná situace v Německu byla nesmírně těžká – i bohatí měšťané Bonhoefferovi pocítili dopad hospodářské krize a hyperinflace, které drtily zemi. Jak známo, vedlo to k radikalizaci části společnosti a stoupající podpoře nacionalistické pravici. Bonhoefferovi však nepatřili k jejím stoupencům, stejně jako za války nepodporovali německý militarismus. Postavili se na stranu nově vzniklé Výmarské republiky. Dietrichovi starší bratři Karl-Friedrich a Klaus se politicky angažovali. Karl-Friedrich se připojil k socialistům, Klaus se stal rozhodným demokratem.
Dietrich se rozhodl jít studovat teologii. Doufal, že mu to pomůže hledat a nacházet odpovědi na podstatné otázky vlastní existence. Otec tím nebyl právě nadšen, navzdory tomu však syna finančně podporoval. Dietrich začal studovat v roce 1923, a to v Tübingen v Bádensku-Württembersku. O rok později se přesunul do Berlína, kde zůstal až do promoce v roce 1927. Studium tedy dokončil v pouhých 21 letech.
Jako student byl docela osamělý. Chyběla mu vazba na církevní prostředí a v jeho rodině byla teologie vnímána jako něco druhořadého. Při studiu církevních dějin a filozofie nenacházel odpovědi na existenciální otázky, které si kladl. Tyto otázky se ovšem netýkaly jen jeho vlastního života, ale také toho, co to je církev a jaký je smysl její existence. Touto otázkou se ostatně zabýval v disertační práci. Německá evangelická církev se orientovala na uspokojování náboženských potřeb v rámci měšťanské a národní tradice. To Dietrichovi připadalo vzdálené tomu, čím by církev měla být. Postrádal v ní živou víru, neuzavřenou do dogmatických pouček a náboženských frází. Víru, která stále hledá a ptá se, co je jejím skutečným obsahem. Chybělo mu také společenství, v němž by lidé měli jeden o druhého opravdový zájem a vzájemně si pomáhali na cestě víry.
Po promoci rok působil jako vikář v německém sboru v Barceloně. Pak se vrátil do Berlína, kde působil jako odborný asistent a přihlásil se k habilitačnímu řízení, které dokončil o rok později. Další rok strávil v New Yorku na Union Theological Seminary. Pro tento studijní pobyt získal stipendium i finanční podporu své babičky. V Americe oceňoval, že se teologové, církev i jednotliví věřící snaží o řešení konkrétních praktických problémů společnosti.
V semináři navázal první ekumenické kontakty. Jedním z nich byl francouzský farář Jean Lasserre, pacifista, který odmítal výjimečnost svého národa a naopak zdůrazňoval, že křesťanské společenství nezná národní a státní hranice. Přivedl Dietricha k Ježíšovu Kázání na hoře. Tato biblická pasáž se posléze stala osou Dietrichova teologického i lidského hledání. Přijal z ní důraz na následování Ježíše Krista v úsilí o pokoj mezi lidmi a mír mezi národy a o sociální spravedlnost. To byl první významný obrat v jeho životě.
Jeho přítel a pozdější životopisec Eberhard Bethge to nazývá “obratem od teologa ke křesťanu”. Do popředí se dostala touha vzít vážně poselství Ježíše Krista, jak je podáno v Kázání na hoře, a žít je prakticky. Teologické hledání odpovědí na existenciální otázky tím neskončilo. Dietrich si však uvědomil, jak je pro křesťanský život důležitý odpovědný čin v duchu Ježíšova poselství.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Datum: 26, května 2020 Foto: Wikimedia Commons – Dietrich Bonhoeffer