Aleš Zapletal: Teolog, křesťan, člověk Dietrich Bonhoeffer (část 3.)

Německý evangelický farář a teolog Dietrich Bonhoeffer je pozoruhodnou postavou církevních dějin 20. století. Byl odhodlaným odpůrcem německých nacistů, stejně jako svébytným myslitelem. Jeho krátký život byl cestou člověka, který stále hledal svou vlastní tvář v konfrontaci s mnoha nelehkými situacemi.

Koncem roku 1934 se Dietrich vrátil do Německa. V dubnu následujícího roku se stal ředitelem jednoho z kazatelských seminářů, které zřídila Vyznávající církev. Seminář se nacházel u Štětína, v obci Finkenwalde (dnes Zdroje). Studenti byli jen o málo mladší než Dietrich sám. Jedním z nich byl i jeho přítel a pozdější životopisec Eberhard Bethge, který měl možnost poznat jej nejlépe ze všech lidí.

Seminář byl financován, stejně jako celá Vyznávající církev, z dobrovolných příspěvků těch, kdo se k ní hlásili. Štědří dárci poskytovali jak peníze, tak i jídlo, knihy a nábytek. Po dvou a půl letech, v srpnu 1937, byl seminář úředně zavřen. Dietrich však pokračoval – teď již naprosto ilegálně – ve vzdělávání dalších kazatelů až do roku 1940. Seminář se v té době nacházel v Sigurdshofu v Pomořanech v jednom odlehlém stavení, kde panovaly značně primitivní podmínky. Léta strávená v kazatelském semináři považoval Dietrich za nejplodnější období svého života.

Snad právě zde našel společenství, po němž dlouhá léta toužil. V této době sepsal díla Nachfolge a Gemeinsames Leben, která později vyšla také česky.

Mnichovská dohoda nebyla pro Dietricha žádnou zárukou zachování evropského míru. Už při nástupu nacistů k moci se obával, že “Hitler znamená válku”. Nyní bylo toto nebezpečí stále zřejmější. Snad právě tehdy začal vážně uvažovat o tom, že Hitlera bude nutno odstranit.

Bylo zjevné, že svou agresivní a pomstychtivou a zároveň diletantskou politikou žene k obrovské katastrofě Německo i Evropu a celý svět. Dietrich měl dobrou příležitost zapojit se do odboje. Jeho starší bratr Klaus a švagři Hans von Dohnanyi a Rüdiger Schleicher byli zapojeni do konspirace, kterou vedl velitel Abwehru (vojenské rozvědky) admirál Canaris a jeho náměstek generál Oster. Dietrich se nepřipojil hned. Představa, že konspirace směřuje k odstranění Hitlera vraždou, pro něj byla dlouho neúnosná. Šlo o naprostý protiklad vůči důsledné snaze žít podle Ježíšovy výzvy k lásce k nepřátelům.

Po dlouhém a bolestivém rozhodování se v roce 1940 ke konspiraci přece připojil. Uzavřel smlouvu o spolupráci s Abwehrem. Podle Eberharda Bethgeho tím učinil druhý obrat ve svém životě – obrat od křesťana k člověku, který odpovědně jedná ve své současnosti. Stejně jako první životní obrat “od teologa ke křesťanu” nebyl zapřením teologa, tak ani tento druhý obrat nebyl zapřením křesťana. Oba obraty byly pokračováním životní cesty a nikdy nekončícího hledání. Jak žít život Kristova svědka v reálně existujícím světě, který je stále plný napětí, nevyřešených dilemat a otázek bez odpovědi? Později to Dietrich vyjádřil slovy, “že se člověk učí věřit teprve uprostřed plně pozemského života” (cit. Na cestě k svobodě, Praha 1991, str. 255).

Jako spolupracovník Abwehru dostal potvrzení o nepostradatelnosti, což znamenalo, že nemohl být povolán na frontu. Průběžně informoval církve v neutrálních zemích (Švédsko, Švýcarsko) o situaci německé církve. Prostřednictvím svých kontaktů ve světě zjišťoval, jaké postoje k případné protihitlerovské akci by měly vlády zemí válčících proti Německu. Cílem bylo zajistit ochotu těchto vlád k mírovým jednáním poté, co Hitler bude odstraněn. Dietrich zároveň pomohl několika “neárijcům” k útěku do neutrálních zemí.

V konspiraci měl jen vedlejší úlohu. To jej však nezbavilo potřeby vyrovnat se ve svém svědomí s tím, že se podílí na aktivitách, jejichž cílem je vražda, byť vražda na tyranovi. Opět nabylo na významu teologické hledání odpovědí na existenciální otázky, tentokrát především v oblasti etiky. Dietrich o tom začal sepisovat rozsáhlé dílo, které nikdy nedokončil. Zachovala se však alespoň jeho část. Po válce ji vydal Eberhard Bethge pod názvem Ethik (nyní je k dispozici i české vydání). Ve svých úvahách dospěl Dietrich k závěru, že člověk se vždy proviňuje, když použije násilí. Mohou však nastat situace, kdy se jako křesťan musí takto provinit – z lásky k bližním.

Aleš Zapletal: Teolog, křesťan, člověk Dietrich Bonhoeffer (část 2.)

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

Autor: Aleš Zaplatal Datum: 30. července 2020 Foto: Wikimedia Commons – D. Bonhoeffer